Karolína (29): Naletěla jsem sukničkáři, láska ale dokáže zázraky!

A to s takovou intenzitou, že mi po noci s ním zůstala nejenom prázdná náruč, ale taky pořádný šrám na srdci. Potřebovala jsem se s ním o lásku podělit a čerpat ji zase od něj, místo toho se ale už neozval a já polykala hektolitry slz.

Vzal to nejcennější, ukradl mi srdce

Po promilované noci zmizel jako pára nad hrncem a já zasněně čekala, kdy se objeví na prahu mých dveří s obrovskou kyticí v ruce nebo mi zavolá či pošle milou textovku. Čekala jsem marně a mohla jsem si během toho oči vykoukat, jak jsem usilovně hypnotizovala mobilní telefon a na střídačku odbíhala šmírovat z okna. Jako by se propadl do samotného pekla, jeho jsem milovala a samu sebe zatracovala každým dnem čekání snad ještě o kapku víc. Vyčítala jsem si, jak jsem mohla být bláhová, že jsem mu na tu slovní šarádu naletěla, že jsem v jeho přítomnosti tála jako zmrzlina na sluníčku a navíc tak moc po něm toužila. Byla jsem natolik zničená, že jsem neměla odvahu mu ani napsat nebo zavolat jako první. Prostě jsem byla srab.

Několik dní jsem chodila a bloumala po světě jako tělo bez duše, oči jsem měla oteklé kvůli častým potokům slz a pak mi ještě začalo být nevolno. Aby taky ne, když jsem skoro nejedla. Jenomže pak došlo na další zjištění a bohužel ještě nepříjemnější, menstruace prostě nepřišla. Moje zaláskované srdce bilo na poplach. Já s tím prevítem čekám dítě. Gynekolog mi to pár dní nato – jak jinak – než potvrdil. Větší smůlu jsem snad mít nemohla. Přemítala jsem o tom, zda se s ním mám spojit, abych mu oznámila, že se náš čtrnáctidenní úlet, který mimo jiné patřil k těm nejkrásnějším dnům v mém životě, neobešel bez následků, nakonec jsem to ale zavrhla. A jakmile odezněl prvotní šok, začala jsem se na drobečka i těšit.

Těhotná, nešťastně zamilovaná a osamělá

Moje rodina mě maximálně podporovala, starší sestra nemohla mít miminko, a tak jsme se všichni těšili na příchod té největší radosti, kterou nám život může darovat. Tři měsíce uběhly jako voda a advent s vidinou Vánoc byl zase tady. A já si ho užívala snad ještě víc než kdy dřív. Věděla jsem totiž, že příští rok už nebudu sama, ale budu zimní svátky trávit s děťátkem. Zářila jsem na všechny světové strany, zničehonic mi příroda konečně nadělila plnější ňadra a všichni se mě ptali, co se se mnou stalo, že mi to tak sluší. I já jsem se cítila božsky, konečně žensky a tak sebevědomě jako nikdy.

Na vánočním večírku, který každoročně pořádáme v sousedním městě, jsem Patrika letmo zahlédla, jak laškuje s krásnou blondýnkou. Píchlo mě u srdce a nevěděla jsem, kam s pohledem. Otočila jsem se na podpatku a dělala jsem jakože nic. I když jsem znovu prožívala to všechno.

A pak se zase objevil a bylo to velké…

Netušila jsem, že tu krasotinku na baru opustil. Najednou stál přede mnou, šibalsky na mě koukal a já byla mimo jako naivní třináctka. Povídal mi, jak jsem mu dala pořádně za vyučenou, že jsem se mu už neozvala, protože on s tím počítal. A ještě přisadil tomu všemu korunu tím, že to tak všechny jeho známosti dělávaly, že ho prostě uháněly, psaly mu, volaly a hysterčily ostošest. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale vypadlo ze mě, že jsem neměla jediný důvod ho kontaktovat, když ta noc nestála za moc a začali jsme se smát. Pak jsme si povídali dlouhé hodiny o tom, jak se mu daří ve firmě, kterou nově založil, že miluje jízdu na koni a že se do toho všeho stíhá starat o těžce nemocnou maminku. Žádné sexuální jiskření, prostě nic, jako by shodil slupku nadutosti a masku namachrovaného týpka, na kterého si tak skvěle hrál. Byl najednou tak lidský a opravdový. Já mu povídala o své cestovní agentuře a laborovali jsme nad životem až do půl druhé ráno a pak se mě zeptal, jestli se ještě můžeme vidět. A já jako hloupá husa souhlasila, pochopíte to??!

Láska nakonec i jeho konečně klepla přes prsty

Vídali jsme se každý den, chodili na procházky a o sexu nepadlo ani slovo, natožpak hloupá připomínka naší noci. Mlsali jsme vánoční laskominy, vdechovali vůni Vánoc a mně se točila hlava samým štěstím. Před vánočním stromečkem na náměstí se mi podíval do očí a jeho rty něžně pohladily ty mé. Jen romantický polibek se vší vážností a příslibem toho, jak tohle to vlastně skončí.

Silvestrovskou noc jsme trávili spolu, v jeho srubu v Alpách, který pronajímal. Odpočítávali jsme minuty do začátku nového roku, drželi se za ruce a on mi místo přípitku řekl, že si nemůže pomoct, a že to asi bude znít trapně, ale že se zamiloval. Vzal mě do náruče a začali jsme se líbat. Mezi těmi polibky jsem mu pošeptala, že jsem na tom úplně stejně už od prvního okamžiku a že navíc čekám jeho dítě. A víte co on? Zulíbal mě snad celičkou a pak vyběhl ven a samou radostí skočil do sněhové závěje, aby se utvrdil v tom, zda se mu to celé přece jen nezdá.

„Malé Natálce jsou dnes tři roky a já děkuji osudu za fantastického mužského, který dřív sice proháněl ženské až až, zato dnes seká v tomto směru latinu a je věrný až za hrob. Dokonce i zdravotní stav jeho maminky se zlepšil. Díky naději, že bude babičkou, souhlasila s léčbou a dnes to vypadá, že se blýská na lepší časy a že rakovina vzala roha,“ svěřuje se Karolína a její oči přitom září láskou i štěstím.

Karolína z Karlových Varů