Příběh Kamily: Můj muž si mě vzal pro peníze
Moje manželství, to je smutná historie. Ale mnozí mi prorokovali, že dopadnu tak, jak jsem dopadla. Nevěřila jsem jim. Tak teď to mám.
Když jsem byla malá, žili jsme si tak obyčejně jako ostatně každý v naší ulici. Bydleli jsme v paneláku, měli jsme embéčko a malou chatičku na břehu řeky. Jak ráda na to vzpomínám. Byl to ten nejhezčí čas v mém životě. Když jsme ale po listopadové revoluci zjistili, že jsme boháči, protože nám vrátili obrovský majetek po předcích, všecno se změnilo. Bohužel k horšímu. Jako malá jsem byla přesvědčena, že peníze zaručují šťastný život. Vždyť v pohádkách vystupovali bohatí princové, kteří vlastnili zámky, rybníky a statky. Vždycky se oženili s krásnou princeznou a jestli neumřeli, tak šťastně žijí dodnes. Možná že někomu peníze přinesly spokojenost, vyrovnanost, pocit bezpečí. Mně tedy bohužel ne. Všechno se mi rázem rozsypalo, rodiče se totiž rozvedli. K tátovi začaly obdivně vzhlížet krásné mladé ženy, rychle se rozneslo, že je pohádkově bohatý. A to byl konec naší malé rodinné idyly. Na to, co se odehrávalo kolem rozchodu milovaných rodičů, nikdy nezapomenu. Do té doby pro mě byli autoritou, obdivovala jsem je. Najednou jsem byla svědkem nejen jejich hádek, ale i rvaček. Rozvod byl nakonec pro nás všechny tři vysvobozením.
Protestovala jsem, a důkladně
Máma nepříjemnou situaci nesla tím nejhorším způsobem. Začala pít. Tak nezvladatelně, že soud mě nakonec přiřkl do trvalé péče tátovi. Ale ani tam to nebyl žádný med. Pravda, koupil luxusní vilu, tak okázalou, že měla i věžičky a díky žluté fasádě opravdu trochu připomínala zámek, ale bylo mi v něm smutno. Nepochybuji o tom, že táta mě měl rád, jenže svou novou ženu, tu doslova bláznivě miloval. Když se jim narodil syn, ocitla jsem se, co se týká otcovy přízně, na třetím místě. Bohužel jsem zrovna přicházela do let, kdy vzdorují i mladí z bezproblémových poměrů. A tak si možná dovedete, či nedovedete představit, co jsem vyvádělá já: s matkou alkoholičkou a otcem k smrti zamilovaným do dlouhonohé blondýny, která mi připadala tak trochu jako prázdná nádoba. Vsadila bych se, že kdyby na ni někdo poklepal, zaduní to. Rozhodla jsem se proti svému okolí protestovat. Věřte mi, že důkladně.
Objevil se zatokop
Málem mě vyhodili ze střední školy. Naštěstí táta všechny moje problémy urovnal, vsadím se, že každého vždycky podplatil anebo mu něco zajímavého slíbil. Cítil, co se mě týká, vinu. Ale nemyslím si, že podplácení něco vyřešilo, láskyplná výchova by byla podstatně účinnější. Pohybovala jsem se ve stokách, propadla alkoholu, drogám, podivným lehkomyslným mladíčkům. Dnes se divím, že jsem to všechno přežila a díky otcově nadité peněžence i vystudovala vysokou školu. Ale jeden následek to mělo, více než negativní. Dalo by se říci zdrcující. Ve svém nejbouřlivějším období jsem se seznámila s Lubošem. Byl to ten nejtypičtější povaleč, cynik a zlatokop. Vyhlížel bohatou nevěstu, usilovně ji hledal, těšil se, že se pak bude po celý zbytek života už jen válet a užívat luxusu. A já jsem ho neprohlédla. Zamilovala jsem se, byl velmi hezký a zábavný. Tehdy ještě budil dojem, že ho spoustu věcí zajímá, studoval jazyky a filozofii. Brzy všeho nechal. Velkou roli hrálo, že mi ho rodiče rozmlouvali, byli přece jen zkušenější a chápali, co je zač. Přímo jsem se třásla udělat něco proti jejich vůli, něco, co je bude bolet. Ale to jsem ještě netušila, jak to bude bolet mě.
Celý život?
Opravdu bych se nedivila, kdyby mi byl nevěrný hned o svatební noci, ale opil se tak, že pravděpodobně nebyl. Náš společný život opravdu není hezký, a to říkám ještě nejjemněji, jak dovedu. Dostali jsme od táty vilu, luxusní vůz a další pěkné věcičky, nechal nám například vybudovat na zahradě krytý bazén a tenisový kurt. Luboš se nějakou dobu pokoušel předstírat, že chodí do perspektivního zaměstnání, později ho to přestalo bavit. Měla jsem tolik peněz, že zaměstnání mu připadalo jako zbytečné plýtvání časem, který jde přece využít daleko lépe a zajímavěji. Většinou jsme nežili dokonce ani vedle sebe, věčně někam odjížděl, podle všeho vozil milenky na zahraniční dovolené. Neuvěřitelné ale je, že naše třináctiletá dcera ho zbožňuje. Působí na ni kouzlo, které kdysi zaujalo i mě. A on se k ní chová na to, jakou má povahu, velmi dobře. Dcera je jediným člověkem, kterého má Luboš opravdu rád. Nebudete tomu věřit, ale o rozvodu přemýšlím už tak deset let. Když si ale představím, co bych tím způsobila dceři, vždycky ty myšlenky vyženu z hlavy. Snažím se před ní předstírat, že jsme normální rodina a že je tatínek jen často na služebních cestách. Stačí, že jsem nešťastná já, hrůza pomyslet na to, že by byla i ona. Nejspíš musím to peklo vydržet, vlastně si ani dělení majetku dost dobře nedokážu představit. Ale cožpak se to dá vydržet celý život?
Kamila (40), okolí Prahy