Příběh Hany: Sex musím před svým okolím tajit
Příběh Hany (67): Sex musím před svým okolím tajit Zdroj: istock.com
Oproti mnohým jsme se s manželem do důchodu těšili. Plánovali jsme si, jak budeme od jara do podzimu žít na chatě a hlavně rozmazlovat vnučku. Smrt mého muže naše plány krutě a příliš předčasně zhatila...
To sobotní listopadové dopoledne si pamatuju přesně: „Víš o tom, že za pět měsíců z nás obou konečně budou důchodci?“ Jarda spokojeně pokýval hlavou. „Už aby to bylo. Jak sekneme s prací, hned odjedeme na chatu, viď?“ Několik dní nato jsem uslyšela z vedlejší místnosti podivný zvuk a vzápětí řinkot hrnečku. Manžel ležel bezvládně na zemi. I když záchranka přijela téměř okamžitě a zdravotníci mého manžela dlouho resuscitovali, bylo to marné.
Zase jsem našla chuť žít!
Neexistují slova, která by popsala moje neskutečné zoufalství a smutek. Přes rok jsem brala antidepresiva a každý večer usínala s jediným přáním: aby i mě srdce zradilo a já se už neprobudila. „Mami, já vím, že jste se s tátou měli moc rádi, ale tím, že budeš sedět zavřená v bytě, mu život nevrátíš. Odvezu tě na chatu, při práci na zahradě přijdeš na jiný myšlenky.“ Nejdřív jsem návrh dcery zamítla, ale po čase jsem se nechala přemluvit. Ale tím nejkrásnějším „životabudičem“ byla vnučka Adélka. Když jsem se po čtyřech měsících vrátila domů, už jsem nemusela brát léky na nervy a nechutenství i problémy se spaním byly pryč. Od té doby jsem od jara do podzimu žila na chatě, přesně tak, jak jsme si to s Jarouškem plánovali.
Nový soused všechno změnil
Od smrti manžela uběhly víc jak dva roky. I když čas největší bolest a smutek otupil, přesto mi Jarda moc chyběl. A nejen jako člověk, ale také – stydím se to i napsat – jako milenec.
Měli jsme spolu opravdu báječný vztah a sex k našemu životu patřil stejně samozřejmě, jako pohlazení a hezká slova. Dokud manžel žil, přišlo mi to normální, ale po jeho smrti jsem se smířila s tím, že ty krásné, slastné chvilky už nikdy nezažiju. Nedokázala jsem si představit, že by do mého života – navíc v mém věku – ještě někdy mohl vstoupit jiný muž. To se ale změnilo, když jsem poznala Karla.
Byl duben a já měla na zahrádce spoustu práce. Sázela jsem kytičky, když se mi přišel představit nový soused. Byl o něco starší než já, statný a měl veselé oči. Když jsem sousedovi řekla, že jsem vdova, nabídl mi kdykoli pomoc.
O platonický vztah nestál
Naše přátelství se rodilo pomalu a nenásilně. Občas jsem využila Karlovy nabídky a požádala ho o drobnou pomoc a na oplátku ho pozvala na oběd nebo mu pomohla na zahradě. Naše návštěvy byly čím dál častější a k setkávání už jsme nepotřebovali žádné záminky. Bylo nám spolu dobře a oba jsme cítili, že se mezi nás vkradlo něco víc než přátelství.
Když mě jednou Karel objal a políbil, polekaně jsem ucukla. Nepolekala jsem se jeho touhy, ale svého těla! Po dlouhé době jsem pocítila vzrušení a za ten pocit jsem se strašně styděla. „Karle, neblázni, buďme dál kamarádi, na tohle jsme už staří.“ Odstoupil ode mě a udiveně povytáhl obočí. „Staří? Copak to někdo určil, že pro nás všechno skončilo? To jsou jen předsudky, který hlásají buď impotentní chlapi a nebo ženský, o který mužský nestojí.“
Předsudky jsou hrozná věc
Karel sice nenaléhal, ale jeho doteky i pohledy byly víc než výmluvné. Jako žena jsem po něm toužila, ale styděla jsem se a nebyla si jistá, jestli mám – co se v tomto věku sexu týče – pravdu já nebo on. Proto jsem jednou zašla k sousedce a schválně nadhodila toto téma. Samozřejmě jsem mluvila jako o někom jiném. Sousedka se opovržlivě ušklíbla. „V tomhle věku slušný lidi ´tohle´ nedělají. Že chlapům, dokud jim to funguje, jde jen o jedno, je známá věc, ale ta ženská musí být úchylná!“ Abych na věc získala víc názorů, báchorku o vdově jsem převyprávěla dceři. Její reakce mě šokovala. „Fuj, jen když si představím ty vrásčitý nahý těla, dělá se mi zle.“ Víckrát jsem se na toto téma s nikým nebavila.
Už tři roky trvale žiji na chatě a s Karlem si užívám života se vším, co k němu patří. Jen je mi smutno z toho, že svoje štěstí před okolím, ale i vlastní dcerou musím tajit. Předsudky jsou hrozná věc a bojovat s nimi nemá smysl...
Hana (67)
Autor článku
Kateřina Motlová
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
