Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.

Dějiny prostituce: Kde se vzal výraz bordel a proč musely být řecké prostitutky blonďaté

Jedno z nejstarších řemesel se provozuje stále stejně, ale jeho historie je velmi pestrá.
Vydáno: 01.09.2018
Prostituce má pestrou historii
Prostituce má pestrou historii Autor: iStock
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Výjimkou byl starověk, kdy se provozovala prostituce i v chrámech. Například v Mezopotámii zasvěcené (zřejmě androgynní) bohyni Ištar. Jejímu kultu sloužící kněžky lásky pak byly uctívány.

Další rozdíl můžeme vidět u starých Řeků a Římanů, kteří považovali za nejerotičtější a nejkrásnější část těla tu zadní. Prodejné děvy tedy nelákaly zákazníky na odhalené poprsí, ale vyzývavě nastavovaly své pozadí a pro zvýšení zájmu ho poplácávaly. Anální kult, kdy byla odhalena socha pozadí (a už ničeho jiného) bohyně Afrodíty souvisel s tím, že se prodávaly nejen ženy, ale i chlapci. O ně byl vyšší zájem a vyšli zákazníka výrazně dráž! Sexuologové tuto zvláštnost přisuzují tomu, že se adolescenti svými křivkami, hezkými, štíhlými nohami i hebkou kůží podobají ženám. Prostě pěkně tvarovaný zadek (bez ohledu na pohlaví) patřil k ideálu krásy.

Z prostituta císařem

Chlapci se začali nabízet přibližně od dvanácti let. V Římě měli dokonce i svou ulici, Via Suburana, ale ti atraktivní poskytovali služby ve speciálních podnicích. Tam potkal Sókratés nádherného Faidóna a zatoužil po něm tak, že přemluvil bohatého přítele, aby ho za obrovskou sumu – stál jako rolnický dvůr –vykoupil ze služby (po jeho smrti se z něj stal filozof). Mnozí mladí muži právě díky prostituci zbohatli. Dokonce se traduje, že Hadrianus se stal císařem hlavně díky tomu, že byl milencem svého předchůdce Traiana!

Přístavní erotika

Prostituci se vždy nejlépe dařilo v přístavech, i známý výraz bordel pochází z francouzských slov bord (břeh) a eau (voda). Nešlo jen o ukojení námořníků vzrušených po dlouhé plavbě. Přístavy byly řídce zalidněné, což této činnosti vyhovovalo. Jediný starověký stát – Sparta – prostituci neznal. Důvod spočíval v rovnoprávnosti. Manželka mohla být svému choti nevěrná, aniž nesla následky, jako třeba v Římě, kde byl zakázán i předmanželský sex. Svobodní muži tak (kromě riskantního svádění paniček) jinou možnost než využít placených služeb ani neměli.  

Co se v mládí naučíš…

Chlapcům se „zaučení" prostitutkou doporučovalo i dřív, než začali ejakulovat,.Schvalovali to nejen rodiče, ale i morální autority, například mravokárce Cato na holobrádka vycházejícho z bordelu pochvalně volal: „To je ctnost! Ano, sem hoši choďte, když vás říje rozehřeje.“ Prodejnou lásku nezavrhl ani císař Augustus v jinak hodně striktních zákonech na podporu rodiny. Veřejné domy ale musely mít živnostenské listy a odvádět vysoké daně. Nejeden boží chrám byl postaven právě díky výnosům z této činnosti.

Nutné odlišení

Prostitutky odjakživa nosily vyzývavou garderobu k nálákání klientů. Když je ovšem začaly napodobovat počestné ženy (často k prostitutkám chodily i pro rady!), nastala nutnost je odlišit. Musely mít proto zahalený obličej a nahé tělo (v Babylonu), v Římě nenosily ženské šaty (štólu), ale tógu (oděv šlechty), tiáru (dnes symbol papeže), mitru. Řekyně musely mít na blond obarvené vlasy a přezku na rameni. Ve středověku měly lehké děvy z Florencie povinný zlatý zvoneček na klobouku, ve Vídni žlutý šátek, v Lipsku stuhu stejné barvy. 

Mělo to symboliku. Žlutá, zlatá nebo blond barva nebyla spojována se sluncem, ale se sírou, atributem ďábla. Prostitutky byly i společensky omezovány, nesměly se provdat za svobodného občana (pak raději za senátora).

Výnosná živnost

Až do konce patnáctého století nebyla prostituce i přes bigotní názor církve na sex zakázána. K majitelům domů lásky patřil i samotný papež Sixtus IV.! Dostával z každého, co postavil –  a že jich bylo – 20 000 dukátů ročně. Když do Ulmu přijel v roce 1435 císař Zikmund (liška to ryšavá) dal mu magistrát k dispozici nevěstinec, kde se také konalo jeho slavnostní uvítání.

Tehdy vznikly i první řemeslné cechy. Chtěly omezit šíření pohlavních chorob, vymezit určité oblasti (tzv. kontrolní ulice) a zabránit vykořisťování kuplíři. K zákazu prostituce došlo až v roce 1494. A to ne kvůli ohrožení mravnosti, ale epidemii syfilidy. Tu do Evropy zavlekli námořníci (zřejmě z Jižní Ameriky, údajně šlo o nemoc postihující lamy). Podle jedné teorie se na člověka poprvé přenesla pohlavním stykem s ní!

Nevěstince zůstaly úředně zavřené i poté, co nákaza pominula, ale vesele fungovaly dál. Prostě se předstíralo, že neexistují. V Paříži ale opakovaně vycházely erotické almanachy včetně cen, úrovně a atraktivity dívek a služeb. Ovšem ilegalita, do níž se prostituce musela skrýt, časem nutně vedla k napojení na kriminální živly, nejdříve pasáky, poté ji ovládl organizovaný zločin. To se nezměnilo dodnes. 

Gigantické postele a špehování

Podniky měly různou úroveň podle klientely, od špeluněk až k luxusně vybaveným domům pro šlechtice. Ti vysoce postavení drželi nad některými dokonce jakýsi patronát, madame Dubarry a kardinál de Richelieu třeba podporovali podnik „malé komtesy“ Gourdanové.Tu totiž napadlo orientovat se na lesbičky a specializované zákazníky, holdující netradičním praktikám od sadomasochismu, až po sex s dospívajícími (netýká se pedofilů, ti preferují mladší děti). V Enfants de Prado ve čtvrti Cité měli jako specialitu gigantické postele, v nichž se mohly „bavit“ až čtyři páry naráz.

Majitel nevěstince Spital Fields v Anglii zase nabízel tzv. adspektní prostituci, kdy klient se neúčastní samotného aktu, ale sleduje při něm (obvykle tajně) jiné osoby a u toho masturbuje. Angličané mají pro toto jednání výraz circus...

Prostitutky ve svém podniku pracovaly i bydlely. Bylo to výhodné pro obě strany, ony měly zázemí, majitel je měl podle zájmu neustále k dispozici. Bordely se vždy hojně využívaly pro politické špehování, už Caesar měl síť donašečů z řad otroků a otrokyň, sloužících patricijům za nástroj rozkoše.

Za Františka Josefa....

U nás se nevěstince maskují za masážní salony či show roomy, politici si jejich legalizaci léta přehazují jako horký brambor. Argumenty mají obvykle tzv. morální. To je trochu k smíchu, když si uvědomíme, že za Rakousko–Uherska, kdy se směly nevěstince naposledy provozovat (Masaryk je nechal zavřít v roce 1922), jich jen v Praze bylo kolem dvou tisíc, a to měla Praha před připojením okolních obcí jen 220 tisíc obyvatel! Musely mít na svou živnost koncesi, podmínky pro její splnění nebyly snadné, navíc kontroly chodily z řad  finančních úřadů, hygieny i policie.

Amatérky bez šance

Prostitutky musely mít povinně registraci, zdravotní knížky kam se zaznamenávaly pravidelné prohlídky, včetně testů na přenosné pohlavní choroby (a to ještě neexistoval strašák jménem HIV) a odváděly daně. Pouliční prostitutky měly rajóny, kam nikoho cizího nepustily, „amatérky" tak neměly šanci. Nedocházelo jako dnes k tomu, aby byly k prodejné lásce nuceny (rozhodly se samy, i když také často kvůli tíživé finanční situaci) nebo aby si je někdo koupil v rozvojových či chudých zemích a pak na nich vydělával a dával jim jen almužnu na živobytí.

Jan Janula

Článek je zařazen v: prostituce, prostitutka, bordel, Sex, sexuální služby
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama