Odvážný Dietl: V Jakubu skláři ukázal česko-německé vztahy v jiném světle
Tak to tu ještě nebylo! V době, kdy se ještě stále mluvilo o Němcích pouze jako o záporných hrdinech, kteří byli po válce spravedlivě potrestáni a odsunuti z naší země, si scenárista Dietl dovolil jiný pohled. V neděli na Primě v 9:35.
V polovině 80. let, kdy seriál Synové a dcery Jakuba skláře vznikal, byl pohled na Němce z druhé světové války jednoznačně negativní. Rozpoutali válku, sudetští Němci se přidali k Hitlerovi, a tak přišel po válce spravedlivý trest v podobě odsunu. Jaroslav Dietl tento ucelený obraz narušil, když si dovolil ve svém seriálu ukázat, že situace byla složitější.
Podívejme se, jaké osudy prožívají Němci v seriálu:
Odsun.
Po válce čekal všechny Němce bez ohledu na to, jak se chovali. Odsunuta měla být i milá Vojty Cirkla Líza (Hana Maciuchová), která Čechům po celou okupaci pomáhala, jen proto, že její nevlastní otec byl Němec. Jediný způsob, jak ji z odsunu vysvobodit, byl urychlený sňatek s Vojtou. Dobrovolně se k odsunu rozhodla i Cirklova dcera Terezka (Jana Preissová), která nechtěla opustit manžela Hammerschmieda (Ladislav Frej), jenž se za nacistů přihlásil k německé národnosti.
Brusič Schlapcke aneb historie ve zkratce
Při příchodu Jakuba Cirkla do Albrechtic se v seriálu objevuje jenom jedna německá postava – hostinský Schwalbe (Josef Větrovec), který je i v následujících dílech modelován jako tragikomická figura. Podřizuje se poměrům a hlavně své výrazně mladší manželce (Evelyna Steimarová).
V druhém díle se objevuje ve sklárně brusič Gerhard Schlapcke (Boris Rösner), kterého Dietl použil, aby mohl ukázat historii česko-německých vztahů od první světové války až po padesátá léta. Bylo to trochu velké sousto a brusič snad jako jediná postava seriálu nevyznívá tak úplně přesvědčivě.
Další články o seriálu najdete ZDEV roce 1914 se Schlapcke jako dobrovolník hlásí do války. V roce 1918 jej vidíme kulhajícího, když mluví o zatracené válce. Zazní také zmínka, že do pohraničí nastupuje československá armáda, aby uklidnila protičeskoslovenské nálady. V díle z roku 1924 se Schlapcke svěřuje Jakubovi, že chce, aby celá jeho rodina mluvila česky, protože už o Češích hodně pochopili. V roce 1931 Schlapcke vystupuje jako jeden ze členů závodní rady proti majitelce huti Krahulíkové.
Malíř skla Hugo je mnohem věrohodnější
V roce 1938 ovšem přijde naprostý zvrat a Schlapckeho vidíme v čele henleinovců, když se snaží narušit akci Lidové fronty, na níž mluví Antonín Cirkl. Doboví recenzenti ironicky poznamenávali, že v prvních dílech nic neukazovalo na sílu německého živlu v Albrechticích – a najednou se překvapený divák u šestého dílu dozví, jak moc v tomto městečku henleinovci tyranizují českou menšinu. Nenávist k Čechům u Schlapckeho Dietl vystupňuje za druhé světové války, kdy z něj udělá komisaře gestapa, který zatýká komunistického odbojáře Floriána a Jakuba Cirkla mladšího.
Mnohem věrohodněji působí postava malíře skla Hugo Hammerschmieda, kterého Schlapcke ještě před okupací vyzve, aby si vzpomněl na své německé předky, pokud chce v Albrechticích zůstat a získat nějakou funkci. Hugo ze strachu a zároveň z touhy po úspěchu, kterého se dosud jako Čech nedočkal, začne vystupovat jako Němec. Za války je pověřený správou sklárny, ale úspěch je draze vykoupen.
Jediný syn mu umírá jako německý voják na východní frontě a on sám je po válce zařazen do odsunu. Tím životní paradoxy nekončí – Dietl ho v poválečném Německu dá opět dohromady se Schlapckem, kde „pro změnu“ obchodují se sklem a daří se jim dobře. I to byl zcela nový, neschematický pohled, který by si málokdo troufnul v roce 1984 v tehdejší Československé televizi nabídnout.
A jeden citát na konec:
Bořivoj Bošek: „Tam, kde Němčouři zvedaj rypák, že nechtějí bejt pod československou vládou, tak musej přes něj dostat. Mně se to líbí, tobě ne?“
(kov)