Veronika Arichteva truchlí, zemřel jí táta: Měli jsme toho spolu zažít ještě strašně moc
Herečka Veronika Arichteva prožívá nejbolestivější období svého života. Zemřel jí milovaný tatínek Pavel Nový (†71). Na sociálních sítích zveřejnila emotivní zpověď, ze které je patrné, jak moc ho měla ráda. A stejně tak i její syn Luka. Jako děda prý fungoval skvěle a nezkazil žádnou legraci.
„Náš rodinný strom přišel o jednu silnou větev. My s Katkou přišly před pár dny o tátu. Měli jsme toho spolu zažít ještě strašně moc,“ svěřila se s bolestivou ztrátou Veronika.
Čtěte také: Arichteva s Pártlovou sdílely fotku v plavkách. Krásný jsme už byly, vtipkují
Zároveň popsala, že je pro ni neskutečně těžké se se smrtí táty vyrovnat, byť se moc snaží. „Poslední měsíc byl ten nejhorší v mém životě. Vím, že i to patří k životu a učím se k tomu tak přistupovat, ale bolí to moc. Měly jsme toho nejlepšího tátu na světě. A to není jenom fráze. On jím opravdu byl. Byl to skvělý člověk. A odešel dřív, než měl,“ napsala do příběhu na sociálních sítích.
Rozloučení s Pavlem Novým proběhlo v úterý 6. května. Podle herečky ho měli lidé moc rádi, i jeho práce si vážili. „Každý, kdo se s ním včera přišel rozloučit, ho znal asi trochu jinak. Pro někoho byl opravdový a dlouholetý kamarád, o kterého se mohl člověk vždycky opřít. Nikdy nezkazil žádnou srandu. Pro někoho byl Pavel Nový spolehlivý kolega, férový šéf, uznávaný producent,“ vyjmenovala jeho dobré vlastnosti.
Chybět bude ale především rodině. „Byl to úžasný syn, bratranec, švagr, tchán, partner, hodně let i manžel. Také to byl nejhodnější děda, který svoje vnoučata miloval tak, že je nechal dělat bugr na chalupě, až padala omítka,“ nastínila, jak skvělý vztah k nejbližším měl a stejně tak i oni k němu.
Veronika se sestrou mu vděčí za mnohé. Hlavně za to, že z nich vychoval dobré lidi a naučil je správnému pohledu na svět. „Pro nás se ségrou to byl hlavně nejlepší táta na světě, který nám toho předal do života fakt moc. Hlavně to, že rodina je to nejvíc, co člověk může mít. Že je důležité se o ni starat, být k ní upřímný a nikdy nic nenechávat na později. Že vždycky máme stát nohama na zemi, ideálně s čistými botami, protože ty jsou naše vizitka. Taky to, že se chodí všude včas. Vždycky byl spravedlivý, vždycky měl zájem o to, jak se cítí ten druhý a vždycky tady pro nás byl. Vždycky,“ popsala, o jak důležitého člověka přišli.
Veronika Arichteva promluvila o svém dětství: