Voda je zdravá. Ale která je lepší? Kohoutková, balená, nebo minerální?

Shoda nepanuje ani v tom, jaká je optimální denní dávka, kterou by měl člověk vypít. Gastroentrologové vesměs považují tvrzení výživových poradců o nejméně 2,5 litrech denně za nesmyslné. Podle nich má každý člověk jiný metabolimus i spotřebu. Když do sebe bude „lít" vodu, ačkoli tělo necítí potřebu, spíš mu uškodí. Nejlepším indikátorem je podle nich žízeň. Dokud ji člověk nepociťuje, pít nemusí. Nicméně dolní hranice je 1,5 litru vody denně. To se týká zdravých jedinců, u kardiaků a těch, co mají problémy s ledvinami, je to pochopitelně jiné, stejně jako u sportovců a lidí, kteří vykonávají náročnou práci v extrémních podmínkách, například taviči u vysokých pecí.

Začněte hned ráno

Prokazatelně příznivé účinky má pití na lačno hned po probuzení, kdy je tělo dehydratované spánkem. Neměla by se ale pít studená voda, a to ani v létě. Nejlepší je vlažná, může být i s citronem. Dodá organismu vitaminy B, C, antioxidanty, minerály (draslík, fosfor), esenciální oleje. Ideální je vypít ráno tři deci až půl litru, nejlépe po menších douškách. Podpoříte tím trávicí systém, zlepšíte imunitu, může to mít vliv i na snižování váhy (citrusy obsahují pektiny, potlačují chuť k jídlu), dopoledne přiznivě ovlivní peristaltiku střev, zrychlí metabolismus, reguluje cukr v krvi. V zimě neuškodí dát si pak šálek horké vody se zázvorem a až nakonec kávu či čaj.

Kupovat, nebo ne?

Už léta se řeší dilema, zda je lepší pít (propagovanou) balenou vodu či vodu z kohoutku, u které vodárny ručí za její nezávadnost. Z výsledků rozsáhlého rozboru sdružení DTest uskutečněného před časem v pěti městech – Ostravě, Brně, Plzni, Praze a Liberci – vyšly hůř vody balené. A to i přesto, že byly vody z kohoutku úmyslně znevýhodněny. Transport mezi vodárnou a odběratelem totiž není bez rizika. V testu byla úmyslně zvolena starší zástavba, kde mohly být zanešené rozvody. Problém s vnitřním vodovodem může zhoršit kvalitu vody.

Cizorodé látky

Překročení hodnot u balených vod nepředstavovalo sice zvýšené zdravotní riziko, ovšem cizorodé látky nezněly povzbudivě. Šlo o enterokoky z fekálií živočichů i rozkládající se vegetace, koliformní a organotrofní bakterie, siřičitany, pseudomonas aeruginosa (může vyvolat infekci při oslabené odolnosti organismu), arsen, chrom, nikl, selen, baryum, antimon, dusitany. Některé kontroverzní prvky obsahovaly i kojenecké vody! Problém je, že výrobci jsou povinni uvést složení, ale nikoli už hodnoty.

Cesta ke zdroji

Pramenité vody (Rajec, Dobrá voda aj.) žádné škodliviny neobsahovaly. Tím ale vzniklo u mnoha odborníků podezření o přidávání další cizorodé látky, která zmíněné cizorodé látky ve vodě eliminuje. Nicméně tyto vody alespoň skýtají záruku, že lze dohledat zdroj, z kterého se stáčejí. To u nejlevnějších, stolních vod, které se kupují nejvíc, nelze. Často se stáčí ze stejného vodovodu, z kterého lidi pijí doma. Tam ji ale mají čerstvou, bez přidaných látek. Problémem je skladování, hlavně v létě. Když jsou plastové lahve déle na slunci, vyluhují se z nich škodliviny, které vedou k množení a rozpadu bakterií, nežádoucích organických látek.

Zákon nepostihuje nevhodné úpravy vody, pokud nezpůsobí okamžité zdravotní potíže. Jenže ty se mohou projevit časem. A vůbec neřeší, že vše, co se nachází v půdě, desetiletí „ošetřované" toxickými chemickými pesticidy, najdeme nutně ve vodě, včetně té podzemní. I proto vodárny usilovně čistí a čistí a pak ujišťují konzumenty, že kohoutková voda je nejen nezdravější, ale i nejlevnější. To, že obsahuje olovo, měď, atd. bylo dávno vyvráceno, navíc u ní (na rozdíl od stolních vod, které, jak bylo řečeno, používají často stejný zdroj) neschází důsledná kontrola. Ve staré zástavbě se sice dříve použivaly olověné trubky, obvykle ale byly vyměněny či léty zarostly, tak tekutina s kovem nepřijde do styku.

Trvdá voda škodí pračkám, ne lidem

Takzvaná tvrdá voda má špatnou pověst kvůli reklamám. Ty tvrdí, že způsobuje usazeniny, které poškozují například pračky. Opraváři proto doporučují ji změkčovat. To ale neplatí na lidi! Naopak, tímto procesem by došlo k nahrazení prospěšného vápníku i hořčíku sodíkem. Jeho vyšší obsah má negativní dopad na osoby trpící srdeční chorobou, hypertenzí. Naopak žádná studie neprokázala, že konzumace tvrdé vody organismu škodí.

Je pravda, že příliš tvrdá voda vytváří nevábný bílý až šedý povlak na kávě, čaji a za jistých okolností mění senzorické vlastnosti vařených jídel, Tento jev způsobuje vysrážení minerálů, když jich voda obsahuje větší množství, ale to je všechno. Mýty, že stojí za vznikem ledvinových kamenů nebo ucpávání cév, byly dávno vyvráceny, stejně tak jako škodlivost chloru v kohoutkové vodě. Jeho poměr se totiž pečlivě monitoruje.

Pět typů minerálek

Na pohled působí nejzdravěji minerálky, které obsahují draslík, sodík, hořčík, vápník a jiné prospěšné prvky. Dělí se na pět typů – velmi slabě, slabě, středně silně a velmi silně mineralizované (obvykle patří mezi léčivé). Ke konzumaci se nejvíc hodí ty druhé, tedy slabě mineralizované. Velmi slabé spíš škodí, u nás se ani nevyrábějí. Zrada je, že některé minerálky obsahují nadměrné množství sodíku, který je jednou z příčin vysokého krevního tlaku. Maximum je 100 mg na litr, ale jsou i takové, které obsahují pětinásobek. Je proto vhodné si vždy přečíst složení a hodnoty. A dát přednost nesyceným. Vůbec se také nedoporučuje dlouhodobé pití vyššího množství minerálek, i když jsou svým způsobem léčivé. Denně se má pít maximálně půl litru.

Denně maximálně půllitr!

Zvláštní kapitolu tvoří ochucené vody, do kterých se přidává obvykle glukózo-fruktózový sirup, fruktóza, konzervant benzoan sodný. Za zdravé je považovat nelze. Přesto rodiče dávají dětem do školy 1,5 l balení, v domnění, jak jim prospějí. Naopak. Vypít tolik tekutin během vyučování, navíc slazených, je moc. Vhodné nejsou ani varianty light s příchutí, které obsahují éčka, barviva, ochucovadla, umělá sladidla. Nepředstavují sice pro tělo velkou zátěž, ale doporučit je jako prospěšné nebo dietní rozhodně nelze. To potvrdil i nedávný test MF Dnes. Balené vody dost často překračovaly normy, ale obvykle nevyvolávaly vážné zdravotní problémy.

Nebezpečné studny

Zdravotní problémy mohou nastat u domácích studní, hlavně na venkově. Pokud jsou léta nečištěné, mohou obsahovat i nebezpečné chemické látky, které se dostaly do řek a podzemních vod při povodních. Patří mezi hygienicky nevyhovující a jsou vysoce rizikové. Státní zdravotní ústav zpracoval před lety výsledky rozborů z 5000 studní. Limitní hodnoty byly překračovány v 60–70 % vzorků!

Jan Janula