Příběh Lenky: Lékař mi radil, ať si udělám dítě tajně s někým jiným. Pak se stal zázrak
S Romanem jsme spolu byli víc jak sedm let a víc jak pět let jsme se pokoušeli o dítě. Každá žena, která se léčila s neplodností, ví, jak je to náročná a hlavně bolestivá cesta.
Roman pracoval jako závozník a já jsem dělala vedoucí drogerie, proto jsme se často potkávali. Zprvu mě na něm okouzlil jeho úsměv a vždy dobrá nálada, což se v dnešní době vidí u málokoho. Byl to sympatický chlap, který mě uměl rozveselit. Po půl roce oťukávání jsme se konečně domluvili na schůzce a během prvních hodin bylo jasné, že jsme se našli. Netrvalo dlouho a začali jsme spolu bydlet. Oba dva už jsme byli zralí na rodinu, ale první dva roky jsme se jen poznávali a užívali si života jako svobodní lidé. Na to období vzpomínám moc ráda, viděla jsem část světa a byla hodně zamilovaná. Po dvou letech jsme se rozhodli, že je čas na dítě, byla jsem překvapená, že mi to Roman navrhl jako první, já jsem o tom jen potají snila, nechtěla jsem ho vyděsit. A právě tady začala naše bolestivá cesta, která prověřila vztah tak, že jsem ráda, že jsme všechno přežili bez rozchodu a relativně i ve zdraví.
Tajný zármutek
První rok jsme tomu nechali volný průběh a říkali jsme, že je to jen taková rozcvička. Já jsem ale každý měsíc prožívala menší muka a pocit toho, že jsem zase zklamala. Tenkrát ještě o nic nešlo. Na oko jsem to brala s humorem a tvrdila, že víc sexu ještě nikdy nikomu neuškodilo. Druhý rok jsme už byli oba dva o něco nervóznější a začaly mezi námi první problémy. Úzkostlivě jsem si hlídala a počítala plodné dny a v případě, že jsme s Romanem ten den nemohli být spolu, byla jsem značně nevrlá. Už v tu dobu jsem pociťovala zoufalou závist ke všem maminkám, co se hrdě procházely po náměstí s kočárkem. Dlouho jsem to nevydržela a svěřila se svému gynekologovi o tom, že už se víc jak rok pokoušíme o dítě. A v ten moment začal kolotoč vyšetření, nedříve u mě, následně u Romana. Roman nenávidí doktory a musela jsem ho do všeho nutit, naše hádky tak nabývaly na četnosti.
Jedno umělé oplodnění za druhým
Touha po dítěti nás vedla k lékařům a během pěti let jsme umělé oplodnění zkoušeli rovnou několikrát. Stálo nás to všechny úspory a hlavně nervy. Moje sebevědomí jako ženy bylo pod bodem mrazu, měla jsem pocit, že stále selhávám. Ačkoliv nám lékaři nikdy nedali jasnou odpověď, proč dítě mít nemůžeme, neustále jsem se cítila, že nejsem dost dobrá. To samozřejmě ovlivnilo i celý náš vztah. Několikrát jsme se ocitli v bodě, kdy jsme se málem rozešli, já se několikrát stěhovala na pár týdnů k sestře, ale nakonec jsme to vždycky slepili.
Rada od lékaře, která málem všechno zničila
Vím, že to tehdy myslel dobře. Během jedné z kontrol u gynekologa, který si procházel ta obrovská lejstra papírů s tím, že jsme oba dva zdraví, ale stále nemůžeme mít děti, se na mě můj doktor významně podíval a poradil mi, abych si dítě udělala tajně s někým jiným. Bylo zkrátka možné, že naše těla nejsou dostatečně kompatibilní k tomu, abychom my dva měli dítě. A navíc, podle něj, významná část dětí nemá biologického otce uvedeného na rodném listě. Nejdřív jsem byla šokovaná a rychle tuto myšlenku odmítla. Několik týdnů jsem na ni ale nemohla zapomenout. O to silnější pocit jsem měla, když mi přišel lékařský posudek, že jsme jako pár oba neplodní. Chodila jsem v práci a přemýšlela, kdo by byl ideálním otcem. Na oslavě přátel jsem hledala někoho, kdo by se podobal mému Romanovi, aby se nikdy na nic nepřišlo.
Po nějaké době jsem ale zjistila, že jsem těhotná. Byla to rána z čistého nebe, jelikož jsem už přestala doufat a byla rozhodnutá žít bez dítěte. Myslím, že zafungovalo to, že jsem se přestala stresovat a už jsem nelpěla absolutně na ničem. Teď máme tříletého chlapečka a jsme nejšťastnější rodiče na světě.