Zlatou medaili měla, děti ne. Takový byl život legendární oštěpařky Dany Zátopkové

I když oštěpařka Dana Zátopková žila ve stínu manžela, legendárního běžce Emila Zátopka, byla sama úspěšnou atletkou. Vybojovala zlatou olympijskou medaili ve stejný den, kdy to dokázal i její osudový muž. Tomu stála po boku až do jeho smrti a v pátek 13. března 2020 za ním v 97 letech odešla tam, kde už spolu zůstanou navěky.

Přestože se Dana Zátopková původně věnovala házené, dokázala vybojovat zlatou olympijskou medaili v hodu oštěpem. Povedlo se jí to ve stejný den, kdy se olympijským vítězem stal i její manžel Emil Zátopek. Není se čemu divit, už jen narození ve stejný den, měsíc a rok je předurčovalo k tomu, že o osudové momenty ve společném životě nebudou mít nouzi.

Atletika, nebo házená?

K atletice rodačka z Karviné přičichla během studia na gymnáziu v Uherském Hradišti, kde prožila své dětství a dospívání. Během druhé světové války a po ní ale zároveň hrála házenou, ve které se jí dařilo. Přesto se v roce 1946 naplno začala věnovat oštěpu. A dobře udělala. Nejenže se právě na atletických závodech potkala s Emilem Zátopkem, ale v tomtéž roce se stala mistryní republiky a už o dva roky později v Londýně poprvé reprezentovala Československo na letních olympijských hrách.

Z první poválečné olympiády si odvezla nadějné sedmé místo, ale především spoustu pozitivních dojmů. „Byla jsem tak okouzlená tou událostí a tím, že jsou lidé schopní uspořádat si takovou událost po tak špatném zážitku, jakým byla druhá světová válka. Když jsem z Británie odlétala, řekla jsem si, že udělám všechno možné, abych byla i na další olympiádě,“ popsala oštěpařka své tehdejší pocity v rozhovoru pro Radiožurnál. Svůj slib splnila a dopadlo to ještě lépe, než možná sama tušila.

Ve stejný den se narodili, ve stejný den slavili

Krátce po návratu z Londýna se s Emilem v Uherském Hradišti vzali. Že to tak dopadne, věděli už po několika schůzkách. Zjistili totiž, že se narodili ve stejný den, měsíc a rok. To snad ani nemohli brát jinak než jako znamení, že si jsou souzeni. V roce 1952 dokonce tentýž den slavili i zisk zlaté medaile na LOH v Helsinkách. Dana totiž vyhrála svůj závod v hodu oštěpem jen pár hodin poté, co její manžel jako první proběhl cílem závodu na 5000 metrů.

„Emil mi půjčil pro štěstí medaili, kterou získal na pětce, a já jsem pak vyhrála oštěp,“ vzpomínala na jejich jedinečný den. „Když jsem přivezla zlatou medaili do olympijské vesnice, viděl to a řekl: Stejně jsi to vyhrála jen proto, že jsem vyhrál těch pět kilometrů a tebe to nadchlo,“ přidala k dobru příhodu, které se tehdy chytli i novináři.

Medaile měli, děti ne

Medailí měli manželé, kteří se perfektně doplňovali a sršeli humorem v soukromí i na veřejnosti, spoustu. Potomky jim ale osud nedopřál. „Ze začátku mě to žralo, když jsem ale viděla, že to vypadá beznadějně, hodně mi pomohl doktor, který řekl: Vykašli se na to. Život je jen jeden. Je potřeba ho žít a snažit se uplatnit tam, kde to jde,“ prozradila atletka v pořadu 13. komnata.

Velkou oporou jí tehdy byl Ťopek, jak přezdívala svému muži. „Emil mě tehdy utěšoval a řekl: Prosím tě, co blbneš? Myslíš, že se kvůli tomu, že nemáme děti, zboří svět? Kvůli nám lidstvo nevymře, nedělej si iluze,“ zavzpomínala na jeho reakci. Podle vlastních slov si dlouho myslela, že za její neplodnost možná mohl i paratyfus, který dostala poté, co po jednom závodu snědla zkaženou kotletu. Tyto domněnky však nikdy nikdo nepotrvdil.

Adopci Zátopek rázně odmítl

Úspěchy ve sportu Zátopkové pomohly na tuto nepřízeň osudu zapomenout, po nějaké době se ale touha po dítěti ozvala znovu. Když pak přišla za manželem s návrhem adopce, rázně to odmítl s tím, že by si měli po letech dřiny konečně užívat věcí spojených s jejich slávou. Dítě podle něj byla příliš velká zodpovědnost na to, aby ho zvládli. „Zuřivě se proti tomu postavil a tak to zůstalo,“ poznamenala legendární oštěpařka, která se tak po konci kariéry alespoň věnovala trénování atletické mládeže.

Zátopková v životě musela překonávat několik těžkých období, včetně druhé světové války nebo doby po roce 1968, kdy se její muž stal nepřítelem režimu, přišel o práci a jako vrtač student žil v maringotce. Na svůj život si ale nikdy nestěžovala, a to ani přesto, že prakticky celou dobu stála v manželově stínu. „Emil byl mnohem lepší atlet než já. Uznávala jsem, že dostává přednost přede mnou. Já jsem byla taky dobrá, ale zdaleka ne tak vynikající jako on,“ řekla smířlivě.

Legendární manželé spolu strávili láskyplných 52 let, než Emil Zátopek v roce 2000 zemřel. Oštěpařka si po jeho zpopelnění odnesla domů urnu s polovinou popela, jako by jejich vztah stále pokračoval. Tehdy si prý nedovedla představit, že by byla sama bez něj. Přesto to s grácií zvládla dalších 20 let, během nichž se stala významnou morální autoritou a vítaným hostem na mnoha sportovních událostech. Právě teď už si ale nejspíš někde tam nahoře znova užívá nezapomenutelné chvíle se svým Ťopkem, které už nikdy neskončí.

Autor: Kristýna Šťastná

Zdraví a nemoci

Řeč těla: Jaké potíže nám odkrývá neplodnost?