reklama

Seberegulace aneb Jak zvládat projevy svých emocí kultivovaně

Emoce bychom neměli potlačovat a dusit v sobě, ale je dobré naučit se je ovládat Foto:
Emoce bychom neměli potlačovat a dusit v sobě, ale je dobré naučit se je ovládat
Foto: Thinkstock

Umět regulovat své pocity. Zvládat je, nenechat se jimi ovládat, být autentická. I když cítím zlost, zoufalství, odpor a hnus. Umím to přiměřeně vyjádřit, nepotlačit a ještě k tomu tak, abych neztratil(a) svou důstojnost?

Myslíte si, že se práce s emocemi dá natrénovat? Znám lidi, kteří rezignovali na svůj osobní rozvoj v oblasti emocí s tvrzením, že jsou „prostě takoví“, byli tak vychováváni, „starého psa novým kouskům nenaučíš“ a podobná klišé.

Je to do jisté míry lenost a pohodlnost, protože zaměřením pozornosti lze natrénovat v oblasti emoční inteligence mnoho. Seberegulace, tedy umění zvládat své pocity, je jedna z oblastí, kde dennodenní práce přinese své výsledky poměrně brzo. Člověk, který rozpozná svoje skutečné potřeby a reaguje na ně, se o sebe dobře postará, například na chvíli vypne a posadí si na lavičce v parku. Nebo když zařve jako na lesy. V lese. Pokud vám už cuká víčko, věřte, že hořčíkové a zinkové tablety nepomohou. Tělo vám signalizuje, že už je toho na něj moc, že se máte zastavit, zvolnit, dýchat. Nebo naopak jít štípat dřevo, dát si do těla, úplně se zbořit na spinningu. Dát si pauzu. Porozumět tomu, co cítíte. Co jste si do té doby možná cítit nedovolili.

 

Neduste to v sobě

Zatímco ženy častěji dokážou rozehrát paletu emočních projevů až k afektovanosti a užívají si to, muži v kritických situacích emoce spíše zamlčují a polykají. A to škodí nejen jejich psychice, ale také fyzickému zdraví. Emoční napětí se z těla neztratí a člověk se stává chodící časovanou pumou: nezpracovaná emoční energie se hromadí a dříve nebo později bouchne. Pokud má člověk v emočním vyjadřování dlouhodobý dluh, může dostat nenadálý záchvat vzteku, zuřivosti. Někteří lidé doslova zatlačují emoce do svého těla. Emoční napětí se přesune do svalů a tam zatuhne, člověk si vytvoří emoční pancíř. A ten už vám nerozmasíruje sebelepší masér. Emoce si žádají své a projevují se jak na těle, tak na rovině mentální a psychosomatické.

Není rozdíl mezi emoční inteligencí mužů a žen. Jen záleží na tom, nakolik je rozvinutá. U mužů bývá zpravidla rozvinutá trochu méně. Muži obvykle o svých emocích nemluví. V projevování emocí to mají ženy také jednodušší. Tak nějak se to u nich předpokládá, k ženám projevy emocí patří. Mou klientelu však většinou tvoří lidé, kteří se chtějí znovu naučit využívat celého emočního repertoáru. Už objevili, že v emocích mohou najít užitečného spojence, a pokud je budou umět projevovat a orientovat se v nich i v druhých, mohou být v jednání a chování o krok napřed.

Bezcitná výchova

„Nefňukej! Co zase brečíš? To musíš vydržet! Ty to zvládneš. Už neplač, buď rozumný, nevztekej, se zvykej si…“ slýcháme všichni už odmalička. Co naše rodiče tak iritovalo na tom, že nám nedopřáli úlevu pomocí slz, vzteku, zoufalství, hanby? Jako by projevy emocí pro ně byly něčím nepřijatelným, jako by projevy studu, bolesti, žárlivosti byly třináctou komnatou, u které nesmíme vzít ani za kliku. Postupně si tak vypěstujeme „poker face“, ztratíme schopnost nebo ochotu o svých citech a pocitech mluvit, sdílet je a prožívat.

ThinkstockPhotos-480483679 Foto:

 

Když muži pláčou

Jak tedy s emocemi pracovat? Měli bychom se naučit pracovat se všemi. Nejtěžší je asi práce se vztekem. Máme za to, že projevovat vztek není dobré, už rodiče nám to stejně jako pláč zakazovali, trestali nás za to. Stejně tak lítost, hněv, smutek…

Nejčastěji za mnou přicházejí muži. Mají potřebu být nejlepší a chtějí se rozvíjet. Většinou přicházejí s tím, že jsou úspěšní, skvěle zvládají svou profesi, ale pořád je tam něco, co je blokuje v jejich chování. Bojí se selhání, projevu na veřejnosti, mohou mít problém v partnerských vztazích, se svými rodiči, sourozenci nebo s dětmi. Při setkání se mnou nebo na semináři mají pocit, že nacházejí místo, kde mohou své pocity vyjádřit a nikdo se jim nebude vysmívat, neztrapní se. Kdy můžou muži plakat? Zdá se, že je to něco společensky naprosto nepřijatelného. Vždyť muž musí být silný, opora rodiny, skvělý partner, perfektní v práci. Ale když může a naučí se plakat, je to pro něj úleva. Zatímco plačící žena bývá často označována za hysterickou, labilní, přecitlivělou, slzami vydírající a podobně a chce se naučit těmto situacím předcházet, být emočně stabilnější.

Nezdravý hněv

Nejproblematičtější na projevování emocí v byznysu je zřejmě hněv a vztek. Vzteku podléháme velmi snadno. Příčinou je většinou pocit ohrožení. Jde o ohrožení naší důstojnosti, teritoria, společnosti, firmy, rodiny a podobně. Jakmile na nás někdo zaútočí, slovně, obchodně nebo fyzicky, nejprve ztuhneme strachy. Hněv přijde později. Na rozdíl od smutku nám ale vztek energii dodává. Nejvíce se projevuje nepřátelstvím a nenávistí.

Při hněvu se uvolní hormony, které zabezpečí prudký příval energie pro náš „rozhodný čin“. Toto napětí může trvat i několik hodin, nebo dokonce dní. To objasňuje, proč se lidé rozzlobí snadněji, pokud už byli předem podrážděni něčím jiným. Nedokážou přestat, když už se jednou „rozjeli“. Lékařské studie prokázaly, že hněv je emoce, která nejvíce poškozuje srdce. Sklon k hněvu, agresivitě a nepřátelství předpovídá smrt v mladém věku přesněji než kouření, vysoký tlak či cholesterol. Jak se hněvu zbavit? Co dělat, nebo spíš nedělat? Většina lidí si myslí, že nejlepší je vybití vzteku. Ale není to tak. Dáte-li hněvu volný průchod, zvolíte si snad nejhorší způsob, jak se pokusit uklidnit. Výsledkem je totiž delší trvání vzteku, než když se nejdříve vědomě zklidníte. Ani potlačovat vztek není dobré, protože zloba ve vás zůstává. Někteří lidé nedokážou dostatečně rozlišovat mezi strachem, hněvem a hladem, vše považují za projev hladu a při každém rozčílení se přejídají a vytvářejí si tak nezdravý emoční návyk.

ThinkstockPhotos-106589940 Foto:

 

Uvolněte se, prosím

Co naopak hněvu pomáhá? Uvědomte si, že vztek je téměř vždy druhotnou reakcí. Musíte hledat a najít, co se za ním skrývá. Jste uražení? Někdo vám vyfoukl obchodní příležitost? Žárlíte? Vždy máte na vybranou, jak se zachováte. Jste-li rozrušení, uvažujete zkresleně, vnímáte selektivně. Hněv udržíte v přijatelných mezích tím, že zpochybníte samu příčinu své zlosti a přehodnotíte situaci z jiného úhlu pohledu. Zlobu můžete zcela odstranit, uvědomíte-li si uklidňující fakta dříve, než začnete jednat. Nebo ječet. Čím dříve, tím lépe. U vzteku automaticky zatneme pěsti, zvýšíme hlas, napneme svaly. To je pozůstatek lovce mamutů v nás. Zkuste zabránit, aby se ruce sevřely v pěst, napněte prsty. Snižte hlas až do šeptání, těžko můžete v hádce pokračovat šeptem. Pokud je to možné, zabořte se do křesla nebo si rovnou lehněte.

Jakmile ucítíte, že se vás zmocňuje vztek, napněte rychle všechny svaly a pak je najednou povolte. Zlost si můžete také vybít psaním. Vše špatné napište a pak mail smažte, a to i z odstraněné pošty a koše. Nebo jej napište fyzicky (na papír) a pak jej roztrhejte nebo spalte. Nepřátelské myšlenky můžete zabrzdit i tím, že se zaměstnáte nebo rozptýlíte jinou činností, zaměříte svou pozornost jinam. Například odejdete do jiné kanceláře, na krátkou procházku, nebo si půjdete zahrát squash. Přestávka k uklidnění bude ale neúčinná, pokud ji strávíte neustálým zlobným přemítáním nebo vymýšlením pomsty či protiakce. Pamatujte, že nepřátelství je psychický zlozvyk, který se dá změnit. Nejlepším lékem je důvěra k ostatním, kolegům, blízkým přátelům i obchodním partnerům.

Článek

Hněv se dá ventilovat i jinak, než řvaním a házením věcí Foto:

Proměňte vztek v něco dobrého. Víme jak

Pokud jste naštvaná, je těžké kontrolovat své emoce a uvolnit hněv pozitivním způsobem. Mnoho lidí si myslí, že nejlepší způsob, jak ventilovat hněv, je něco rozbít nebo...

 

Buďte emočně inteligentní

Základním předpokladem emoční inteligence je, že musíte znát sami sebe. Nesmírně důležité je také přesněji než dosud naučit se rozeznávat své emoce. Zvládání a projevování emocí není vůbec snadné. Mnozí lidé mají pocit, že nemohou své emoce ovládat a nemají nad nimi žádnou kontrolu. To znamená, že emoce ovládají je a ovládají tím pádem i výsledky jejich jednání. Každý z nás může mít kontrolu nad svými emocemi, avšak je to obtížné a vyžaduje to trénink.

Co se můžete v rámci emoční inteligence naučit? Můžete se naučit rozvíjet své základní osobní hodnoty: zásadovost, odpovědnost, otevřenost, vděčnost, pokoru, statečnost, motivaci sebe i druhých, můžete se naučit psychické odolnosti – což je účinná zbraň pro překonávání těžkých životních situací, zvládat hněv, uvědomit si, jak je hněv zdravý, například jako motivační nástroj nebo prostředek uvolnění či varovný signál. Můžete se naučit odpouštět, neposuzovat a neodsuzovat ostatní, být otevření a rozvíjet své komunikační dovednosti. Můžete se naučit být především sami sebou.

Autorka:

20713_893631407356231_1861549392254030920_n Foto:

Jitka Ševčíková (1969), lektorka emoční inteligence

Vystudovala ekonomii, marketing a emoční inteligenci.

Od roku 2010 lektoruje dovednosti v oblasti emoční inteligence, redukce stresu, komunikačních dovedností, kontra-manipulace, time-managementu a práci v hladině alfa (snížené mozkové frekvenci).

Vydala CD Hladina Alfa a je spoluautorka knihy S láskou i rozumem.

Pořádá semináře v České republice, v Indonésii a na Mallorce. Je vdaná, má tři děti.

Více najdete na www.jitkasevcikova.cz

Horoskopy 2017

reklama

reklama