Alena (56): K narozeninám jsem si splnila velký sen. Celý život jsem řidičům jen záviděla
Alena se bála řídit celý život, nakonec ale strach překonala. Zdroj: Stock Budget, Yuliia Kaveshnikova, Profimedia.cz
Říkala jsem si, že na řízení prostě nemám. Třicet let jsem hledala výmluvy a nechávala se vozit ostatními. Dnes sedám za volant s úsměvem a jediné, čeho lituju, je to, že jsem ten strach nepřekonala dřív.
Celý život jsem záviděla lidem, kteří se jen tak seberou, vezmou klíče od auta a odjedou, kam potřebují. Pro většinu je to naprostá samozřejmost, ale já jsem si dlouhé roky myslela, že něco takového nikdy nedokážu.
Na otázku, proč nemám řidičák, jsem měla vždycky připravenou odpověď. Tvrdila jsem, že ho vlastně nepotřebuju. Manžel řídil rád, děti mě ochotně odvezly, když bylo potřeba, a autobus stavěl jen kousek od domu.
Ve skutečnosti mi ale vadilo, že kvůli každé maličkosti musím někoho prosit. Návštěva lékaře, větší nákup nebo obyčejný výlet znamenaly domlouvání s ostatními, kteří si kvůli mně museli měnit plány. Strach sednout za volant byl ale silnější než touha po větší samostatnosti.
Výmluv už bylo dost
S přibývajícími roky jsem si stále častěji říkala, že jednou už cestování autobusem nezvládnu a na své blízké budu odkázaná ještě víc. K pětapadesátým narozeninám jsem si proto nadělila autoškolu. Poprvé po mnoha letech jsem se rozhodla udělat něco pro sebe, něco, čeho jsem se celý život bála.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
První den v autoškole jsem měla chuť otočit se ve dveřích a odejít. V učebně seděli samí mladí, kteří si povídali o maturitě a polovinu vět jsem jim ani nerozuměla. Připadala jsem si mezi nimi jako stará bába a bylo mi jasné, že oni si o mně říkají přesně to stejné.
Už jsem to ale nechtěla vzdát. Při první jízdě jsem měla ruce zpocené a volant jsem svírala tak moc, až mi musel instruktor říct, abych se víc uvolnila. Řekl mi, že podobně nervózní bývá skoro každý, kdo sedí za volantem poprvé, a ať nad tím tolik nepřemýšlím.
Po první jízdě jsem ze sebe měla obrovskou radost. Sice mi to nešlo úplně dokonale, ale konečně jsem pro sebe udělala něco, co jsem třicet let odkládala. Instruktor mě pochválil, že už jsem byla ke konci klidnější a šlo mi to mnohem lépe.
Monika (24) se svěřila: Viděla jsem kamarádky přítele s jinou. Nevím, jestli jí mám říct pravdu
Každou další jízdou jsem si za volantem připadala jistější. Největší radost jsem měla z maličkostí. Poprvé jsem se bez problémů rozjela do kopce, zaparkovala bez pomoci instruktora i zvládla hodně složitou křižovatku u našeho obchoďáku. Čím dál víc jsem se na další jízdu těšila.
S manželem jsme trénovali na parkovišti nebo za barákem rozjezdy do kopce. Poprvé po dlouhé době jsem na sebe byla opravdu pyšná.
Závěrečné zkoušky jsem nakonec složila napoprvé. Když mi komisař oznámil, že jsem uspěla, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Po tolika letech strachu jsem si konečně mohla říct, že jsem to zvládla.
Několik dalších dní jsem netrpělivě čekala, až budu mít v ruce řidičský průkaz. Manžel se mě mezitím pořád ptal, kam pojedeme na první výlet. Já jsem ale měla mnohem skromnější plán. Chtěla jsem si jen sama dojet na nákup.
Takhle jsem si představovala svobodu
Když jsem si průkaz konečně vyzvedla, sedla jsem do auta a vyrazila. Schválně jsem zvolila cestu, kterou znám nazpaměť. Při parkování jsem si raději dvakrát popojela, ale domů jsem přijela s úsměvem. Došlo mi, že jsem celou cestu zvládla úplně sama a vlastně to nebylo ani zdaleka tak hrozné, jak jsem si celé roky představovala.
Dnes už autem jezdím běžně. Zajedu si nakoupit, vyzvednu vnučku ze školky nebo odvezu maminku k lékaři. Často si vzpomenu na všechny ty roky, kdy jsem čekala, až bude mít někdo čas mě někam odvézt, přitom stačilo udělat první krok.
Neříkám, že jsem nejlepší řidička na světě. Parkování mezi dvěma auty mi občas dá zabrat a do centra města se pořád nevydávám ráda. Rozdíl je ale v tom, že už se nenechám ovládat strachem. Prostě sednu za volant a jedu.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Roste nám sebevědomí a módu nevychytají kolikrát ani ve Francii, říká Beata Rajská:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
