Míša (38): Po šesti letech na mateřské se vracím do práce. Vůbec si nevěřím
Návrat do práce po mateřské v Míše vyvolává nejistotu i obavy. Zdroj: Wavebreak, Profimedia.cz, Wavebreak Media LTD
Po šesti letech strávených doma s dětmi mě čeká návrat do zaměstnání, které jsem kdysi milovala. Místo těšení ale cítím hlavně nervozitu a nejistotu. Nedokážu se zbavit obavy, že svět mezitím utekl někam dopředu a já už do něj nepatřím.
Ještě před několika lety jsem si neuměla představit, že bych někdy měla strach vrátit se do práce. Patřila jsem mezi lidi, kteří svou práci milovali. Bavila mě a věděla jsem, že to, co dělám, dělám opravdu dobře. Pak jsem otěhotněla a odešla na mateřskou s tím, že doma strávím rok a zase se vrátím. Jenže po prvním dítěti přišlo druhé a z původního roku se nakonec stalo šest let. Dnes mám pocit, jako bych mezitím vypadla ze hry a svět, který jsem kdysi dobře znala, pokračoval beze mě.
Šest let přitom není zase tak dlouhá doba, když se člověk ohlédne zpátky. V pracovním životě ale dokáže změnit skoro všechno. Někteří kolegové, se kterými jsem dřív trávila každý den, už ve firmě dávno nejsou. Lidé, kteří tehdy nastupovali na juniorské pozice, dnes vedou týmy a mají za sebou zkušenosti, které jsem za tu dobu neměla šanci získat. Občas si pročítám firemní novinky nebo narazím na příspěvek na sociálních sítích a připadám si, jako bych sledovala cizí firmu. Nedokážu odhadnout ani sama sebe a to, jak rychle se dokážu vrátit do tempa, ve kterém jsem před lety fungovala úplně automaticky.
Mohlo by se vám líbit: Petra Nesvačilová stíhá kombinovat natáčení s mateřskou: Je to výzva a občas peklíčko
Před pár týdny jsem byla ve firmě kvůli několika formalitám před nástupem. Myslela jsem si, že mi to pomůže se uklidnit, ale dopadlo to přesně naopak. Potkala jsem pár známých tváří, většinu lidí jsem ale vůbec neznala. Dávala jsem si kafe v kuchyňce a najednou jsem si připadala strašně zvláštně. Kolem mě se bavili lidé o novém projektu a já nerozuměla polovině slov, která si říkali. Napadlo mě, že návrat do práce opravdu nebude tak jednoduchý, jak jsem si dlouho namlouvala.
V hlavě si maluju jeden katastrofický scénář za druhým
Vlastně ani nemám strach z práce samotné. Vždycky jsem byla schopná učit se nové věci a rychle se zorientovat. Děsí mě spíš představa, že ostatní budou očekávat stejnou Míšu, která odcházela na mateřskou. Jenže já už se tak vůbec necítím. Posledních šest let se můj svět točil kolem úplně jiných starostí. Řešila jsem dětské nemoci, školku, kroužky, hádky mezi sourozenci, domácnost a tisíc dalších věcí, které člověka zaměstnávají od rána do večera.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
Nejhorší je, že o návratu do práce přemýšlím od rána do večera a v hlavě si představuju všechny katastrofické scénáře. Co když budu při zaučování brzdit celý tým? Co když se budu muset ptát na věci, které bych měla vědět, ale zapomněla jsem je? Moje pracovní sebevědomí, a vlastně nejen to pracovní, je na bodě mrazu.
Paradoxní je, že kdyby se mi se stejnými obavami svěřila kamarádka, nejspíš bych jí řekla, že zbytečně panikaří. Ale šest let je prostě hrozně dlouhá doba a jen těžko se nastupuje do rozjetého vlaku.
Ema (31) se svěřila: Mateřství mě semlelo. Nikdo mi neřekl, že je to nejosamělejší období
Nejvíc mě překvapilo, že moje obavy vůbec nesdílejí děti. Když jsem doma zmínila, že za pár týdnů nastupuju do práce, dcera se na mě podívala a úplně samozřejmě prohlásila, že se těší. Prý budu mít zase kolegy a nebudu pořád doma uklízet nebo vařit. Musela jsem se tomu smát. Zatímco já si v hlavě vytvářím jeden krizový scénář za druhým, ona má pocit, že mě čeká něco hezkého. Občas si říkám, že bych se na to možná měla zkusit dívat stejně.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Gabriela Soukalová ukázala rostoucí bříško: Těším se, že nás bude o jednoho víc, říká: