Alice (38): Máma mi mluví do výchovy. Bydlíme v jednom domě a já už toho mám dost

S manželem jsme se k mým rodičům nastěhovali asi před šesti lety. Tenkrát jsem byla podruhé těhotná, doma jsme měli malé batole a v našem malém městském bytě už nám začínalo být těsno. Rodiče nám proto nabídli, že bychom se mohli nastěhovat k nim. Měli velký dům se zahradou, ve kterém se daly udělat dvě samostatné domácnosti.

Životní styl

Adam (25): Moje holka propadla ezoterice. Všude byly krystaly a vykuřovala byt šalvějí

Vzali jsme si hypotéku na rekonstrukci, předělali horní patro a vybudovali tam vlastní kuchyň i koupelnu. Máme svůj vchod, takže jsme si s manželem říkali, že budeme mít i dostatek soukromí. Dneska už si tím ale tak jistí nejsme. Máme sice každý to svoje, jenže máma je pořád nablízku. Je v invalidním důchodu, takže má spoustu času a chce být u všeho, co se týká jejích vnoučat.

Staršímu synovi je skoro osm, mladší dceři pět, takže je to u nás doma občas hodně divoké. Máma má ale pocit, že jejich výchovu nezvládám. Podle ní jsem na ně buď příliš měkká, nebo naopak přísná. Vadí jí, že je málo trestám, všechno jim vysvětluju a místo toho, abych jim jednoduše řekla, co mají dělat, s nimi každou maličkost rozebírám.

Máma mě vůbec nerespektuje

Sama jsem vyrůstala v době, kdy jsem se na nic moc nemohla ptát a rodičům jsem se spíš vyhýbala, než abych jim řekla, co mě trápí. Nechci, aby to moje děti měly stejně. Snažím se s nimi mluvit a neřešit každou maličkost křikem. Máma se tomu ale směje. Prý mi přerostou přes hlavu a budu jim jen pro smích.

Životní styl

Darina (32): Sestra se vdala do bohaté rodiny. Chtěla mít vlivné přátele, oni se jí smějí

Stačí, aby se syn vztekal, že nechce jít do školky, a už slyším, že bych mu měla jednu plácnout. Když mu nedovolím další sladkost, babička mu ji klidně dá za mými zády. Pak se na mě podívá a řekne, že jsem zbytečně přísná.

Děti už moc dobře vědí, za kým mají jít, když jim něco zakážu. Máma jim dovolí skoro všechno, a když se ozvu, připadám si jako nevděčná dcera, která si neváží toho, co pro ni rodiče udělali. Zároveň mám pocit, že jsem podle ní úplně neschopná matka, která své děti neumí vychovat.

Manžel mi říká, že bych to měla nechat být a neměla si to tak brát. Rodiče nám přece pomáhají, máma nám uvaří, pohlídá děti a nemusíme platit nájem. Já už ale nechci, aby mi někdo pořád připomínal, co všechno pro nás udělali. Dům jsme rekonstruovali za vlastní peníze a splácíme hypotéku. Máma s tátou nám sice vyšli vstříc, ale neznamená to, že se musím celý život řídit jejich pravidly.

Nedávno jsem jí řekla, že už nechci, aby dětem dovolovala věci, které jim zakážu. Ona se urazila a odpověděla mi, že se jí snad ani nemůžu divit, když vidí, jak se k nim chovám. Prý jsem pořád podrážděná, honím se za kariérou a domácnost mi mezitím padá na hlavu. Podle mámy bych měla místo práce víc času věnovat dětem a pořádně se starat o domácnost. Tohle mě vážně zabolelo.

Životní styl

Kamila (41): Kamarádka podvádí skvělého muže. Mlčím, ale mám z toho špatný pocit

Prý se nemůžu divit, že mě děti neposlouchají, když jim pořád jen něco vysvětluju a domlouvám jim. Za to, že syn nevyniká ve sportu, můžu taky já, protože z něj prý dělám chudáčka a mamánka. Dcera naopak hraje fotbal, což mámě připadá úplně nevhodné. Kdo to kdy viděl, aby se holčička honila za nějakou mičudou?

Rodičům mám pocit, že něco dlužím

Někdy si říkám, že kdybychom bydleli někde jinde, dávno bych jí řekla, ať se do toho neplete. Tady mám ale pořád pocit, že jí něco dlužím. Máma nám opravdu pomáhá, když potřebujeme pohlídat, a táta zase manžela naučil spoustu věcí okolo domu. To jim snad ale nedává právo rozhodovat o našem životě.

Táta sice nijak nepletichaří, ale když se máma rozčílí, většinou se jí zastane. Nedávno jsem se s nimi pohádala kvůli synovi, který nechtěl jíst maso. Máma mu začala vyhrožovat, že když ho nesní, bude pořád takhle malý a ostatní se mu budou smát. Navíc vytasila z rukávu i úplatek v podobě čokolády.

Obořila jsem se na ni, že takové věci mu nechci říkat a už vůbec mu neslibovat sladkosti jako odměnu za dojedené jídlo. Ona se na mě ohradila, že to je zase ta moje respektující výchova, která dělá z dětí akorát rozcapené spratky. Táta seděl u stolu a jen poznamenal, že bych měla mámu poslouchat, protože má s výchovou větší zkušenosti. V tu chvíli jsem měla chuť se zvednout a odejít.

Životní styl

Šárka (27): Přítel mě opustil kvůli jiné. O měsíc později jsem zjistila, že jsem těhotná

Nakonec jsem samozřejmě nikam neodešla. Dojedla jsem oběd, uklidila talíře a šla nahoru. Manžel se mě pak ptal, co se stalo, ale neměla jsem chuť mu to celé vyprávět. Věděla jsem, že mi zase řekne, ať si to tak neberu, ale já už si to beru osobně.

Vadí mi, že máma před dětmi zpochybňuje všechno, co řeknu, a ony se pak na mě dívají, jako bych já byla ta zlá. Nechci se s ní hádat, ale nechci ani pořád ustupovat. Někdy si představuju, jaké by to bylo, kdybychom bydleli sami. Nemusela bych přemýšlet, jestli máma uslyší, že děti večer ještě nespí, ani se bát, že mi přijde vysvětlovat, co dělám špatně. Jenže pak si vzpomenu na peníze, které jsme do domu dali, na rodiče a na všechno, co pro nás udělali. A zase nevím, jestli mám právo chtít něco jiného.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

V laskavém přístupu rodiče chybují. Děti s námi nemohou vždy souhlasit, říká odbornice: