Šárka (27): Přítel mě opustil kvůli jiné. O měsíc později jsem zjistila, že jsem těhotná

Ještě před pár měsíci jsem byla přesvědčená, že mám svůj život celkem dobře naplánovaný. S přítelem jsme byli šest let, bydleli spolu a pomalu začínali naťukávat i téma svatby. Děti jsme zatím odkládali, protože jsme si říkali, že na ně máme ještě dost času. Oba jsme se shodli, že je ale jednou chceme.

Životní styl

Kryštof (35): Manželka si splnila sen o nových prsou. Mně se ale vůbec nelíbí

Pak se ale všechno během několika týdnů změnilo. Vlastně to bylo podle klasického scénáře, který jste ve filmu viděli už stokrát. Do partnerovy práce nastoupila hezká mladá kolegyně čerstvě po škole a přítel zjistil, že je neokoukaná a milá, zatímco já byla ta nudná přítelkyně.

Rozchod přišel krátce nato. Prostě jeden den přišel domů a řekl, že se zamiloval do někoho jiného a chce to s ní zkusit. Po šesti letech lásky to všechno ukončil jednou větou. Byla jsem zdrcená a úplně na dně. Ještě ten večer si sbalil kufr, odešel a nechal mě doma samotnou.

Mohlo by se vám líbit: Poměr s kolegou nebo sex na veřejnosti: Co o nás prozradí vzrušující představy?

První dny jsem jen brečela a vůbec nevěděla, co se sebou. Nedokázala jsem ani chodit do práce. Nemohla jsem pochopit, jak se člověk, se kterým jsem šest let plánovala budoucnost, dokáže během chvíle rozhodnout, že chce úplně jiný život. Měla jsem na něj tolik otázek, ale nechtěla jsem mu volat. Nechtěla jsem ho už nikdy vidět ani slyšet.

Ani měsíc po rozchodu jsem na tom nebyla o moc lépe. Už jsem sice byla schopná se alespoň vyhrabat z postele, ale většinu dne jsem stejně jen probrečela. Šéfová pro mě měla pochopení a dala mi home office na tak dlouhou dobu, jak prý budu potřebovat. Byla jsem jí vděčná.

Dvě čárky v tu nejhorší chvíli

Za další dva týdny jsem si uvědomila, že jsem za celou dobu, co ode mě přítel odešel, nedostala menstruaci. Říkala jsem si, že stres dokáže s tělem udělat své a já ho měla za poslední týdny víc než dost. Menstruace ale pořád nepřicházela a mně začalo vrtat hlavou, jestli za tím nemůže být ještě něco jiného.

Životní styl

Majda (42): Manžel je hrozná držgrešle. Bojím se koupit si i obyčejné tričko

Kamarádka mi přinesla koupený těhotenský test, prý ať máme jistotu, i když já byla přesvědčená, že bude negativní. Postupovala jsem podle instrukcí, byla to moje premiéra, takže jsem vlastně moc nevěděla, co dělat. Kámoška už ale měla s těhotenskými testy bohaté zkušenosti, takže mi radila, co a jak.

Pak jsme čekaly. Já už začínala být trochu nervózní, ale pořád jsem si opakovala, že to určitě nic neznamená, že mám jen zpoždění ze stresu. Pak se tam ale objevila ta druhá čárka, obě jsme na to koukaly jako na zjevení a já začala brečet. Byla jsem fakt těhotná.

Takhle to být nemělo. Takhle ne. Ještě před měsícem a půl jsem měla přítele, se kterým jsem plánovala svatbu a jednou i děti, a teď jsem seděla na zemi v koupelně s kámoškou a dívala se na pozitivní test poté, co mě ten samý chlap opustil kvůli nějaké mladé pipině. Vůbec jsem nevěděla, co budu dělat.

Čtěte také: Dvacátníci v krizi: Už nejsou „nejšťastnější“. Ničí je sociální sítě a strach z budoucnosti

Kamarádka se mě snažila uklidnit, ale sama vlastně nevěděla, co mi říct. Sedly jsme si do obýváku a já si chtěla nalít víno, ale pak mi došlo, že vlastně nemůžu. Protože jsem těhotná. Dítě jsem vždycky chtěla, jen jsem si představovala, že ho budu mít s mužem, kterého miluju a on zase miluje mě. Rozhodně jsem si nepředstavovala, že budu sedět sama v koupelně pár týdnů po rozchodu a řešit, jestli si nechám dítě člověka, který mě tak hrozně zradil a vyměnil za lepší a novější model.

Dítě jsem chtěla, ale ne takhle

První, co mě napadlo, bylo, že mu to musím říct. Pak jsem ale dostala strach. Už jsem ho nikdy nechtěla vidět a v tu chvíli jsem ani na rozhovor s ním neměla sílu. Nejdřív jsem si potřebovala sama ujasnit, jestli si to dítě vůbec chci nechat.

Kamarádka u mě zůstala několik dní a já byla ráda. Nechtěla jsem být sama. Pořád jsme mluvily o tom, co budu dělat. Jenže já to sama nevěděla. Čím dál tím víc jsem ale byla přesvědčená o tom, že nechci jít na potrat.

Po několika dnech jsem se už pomalu z toho šoku oklepala a měla jsem v tom jasněji. Nevěděla jsem, jak přesně zvládnu sama vychovat dítě, ale představa, že bych se objednala na interrupci, mi byla čím dál nepříjemnější.

Životní styl

Dáša (37): Manžel prožívá synův fotbal až příliš. Ten už nechce, aby táta chodil na zápasy

Hned vzápětí ale přišla další otázka. Co řeknu jeho otci? A řeknu mu to vůbec? Věděla jsem, že budu muset, a čím déle jsem to odkládala, tím horší mi to připadalo. Postupně se přidaly i nepříjemné ranní nevolnosti a byla jsem tak unavená, že jsem si každou volnou chvíli musela jít lehnout.

Týdny najednou utíkaly a já si uvědomila, že už jsem skoro ve druhém trimestru. Pořád jsem ale bývalému nic neřekla. Čím déle jsem mlčela, tím víc jsem se bála jeho reakce. Zároveň jsem věděla, že už nemůžu dělat, jako by se nic nestalo.

Bývalému jsem musela říct pravdu

Nakonec jsem mu napsala, že bych se s ním potřebovala sejít, a ať přijde druhý den odpoledne do naší kavárny, kam jsme často chodili na snídaně. Z odpovědi bylo znát, že ho to překvapilo, ale souhlasil s tím, že přijde.

Nenechte si ujít: Recept na „českou“ spokojenost? Hlavní slovo mají čtyři aspekty, odhaluje výzkum

Celou noc jsem skoro nespala a druhý den jsem několikrát přemýšlela, že mu napíšu, ať nikam nechodí. Nakonec jsem ale věděla, že to musím udělat. Dorazila jsem do kavárny o něco dřív a sedla si ke stolu. K tomu jednomu našemu stolu. Najednou mi připadalo skoro absurdní, že mu právě tady mám oznámit, že čekám jeho dítě, poté, co jsme spolu několik měsíců nemluvili.

Přišel přesně načas. Pozdravil mě, sedl si naproti a vypadal hodně nervózně. Hned se zeptal, co se děje, protože z mé zprávy měl prý pocit, že jde o něco důležitého. Chvíli jsem se snažila najít správná slova, ale žádná mi nepřipadala dostatečně normální. Nakonec jsem to ze sebe prostě dostala.

„Jsem těhotná, dítě je tvoje a nechám si ho,“ vychrlila jsem na něho všechno najednou. Několik vteřin jen mlčel a já na něm viděla, jak se mu ta informace snaží dostat do hlavy. Pak se začal vyptávat na spoustu věcí. Seděli jsme tam spolu asi hodinu a pořád dokola přemítali nad tím, co bude teď.

Životní styl

Alice (32): Zhubla jsem přes třicet kilo. Překvapilo mě, jak jinak se ke mně lidé chovají

„A co bude s námi?“ zeptal se na konci. Mimoděk se zmínil, že s tamtou holkou už dávno není, a omluvil se mi za to, co udělal. Začal mi vysvětlovat, že to mezi nimi nefungovalo a že po čase zjistil, že udělal obrovskou chybu. Prý si několikrát říkal, že mi zavolá, ale styděl se a nevěděl, co by mi vlastně řekl.

Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to škodolibě nepotěšilo. Pořád jsem mu ale nedokázala odpustit tu hroznou zradu a to, že jsem těhotná, na tom nic nezměnilo. Jasně jsem mu řekla, že pokud se bude chtít zapojit do výchovy dítěte, bránit mu nebudu, ale dohromady se dávat nebudeme.

On to pochopil a řekl, že na mě nebude tlačit. Domluvili jsme se, že se zatím budeme bavit hlavně o miminku a zkusíme spolu normálně fungovat. Vlastně se mi trochu ulevilo. Pro tuto chvíli mi stačilo, že jsme se dokázali normálně bavit.

Odpustit mu zatím nedokážu

Od našeho setkání uplynulo několik měsíců a porodit můžu každým dnem. Břicho mám obrovské, doma připravenou postýlku a v ložnici tašku do porodnice. S bývalým přítelem se vídáme hlavně kvůli miminku. Chodí se mnou na kontroly, pomáhá s nákupy a postupně si zvykáme na to, že spolu budeme vychovávat dítě, i když už nejsme pár.

Mohlo by se vám líbit: Syndromem vyhoření trpí nejen pracovníci, ale i pečující rodiče. Proč nemoc nepodceňovat?

Pořád nevíme, jak to bude fungovat, ale nabídl mi, že alespoň na první týdny mi bude k ruce klidně každý den. Občas utrousí, jak nám to spolu klape a měli bychom se k sobě vrátit, ale já si to pořád neumím představit. Uvidíme, co přinese čas.

Hledání partnera? Bezradnost. Zažíváme krizi mužství, experti vysvětlují důvody: