Dáša (37): Manžel prožívá synův fotbal až příliš. Ten už nechce, aby táta chodil na zápasy
Maminka syna podporuje, zatímco jeho otec na něj kvůli fotbalu vyvíjí stále větší tlak. Zdroj: iStock
Můj devítiletý syn fotbal miluje a těší se na každý trénink a zápas. Manžel ale fotbal prožívá až příliš a svou nespokojenost dává synovi najevo pokaždé, když se mu něco nepovede. Teď už má kluk z otcovy přítomnosti na fotbale strach a já nevím, jak manželovi vysvětlit, že takhle dítěti sport spíš bere, než aby ho podporoval.
Manžel je hodně ambiciózní člověk i v ostatních věcech. V práci chce být nejlepší, nerad prohrává a když si něco vezme do hlavy, jde si za tím. U syna se to ale podle mě začalo dostávat někam, co už je za hranou. Odjakživa své děti vedu k tomu, že není důležité vždycky vyhrát, ale manželova politika je úplně jiná.
Syn hraje fotbal už třetí rok a letos ho to opravdu chytlo. Dokáže vyjmenovat snad všechny hráče světa a nejraději by šel na trénink i s useknutou nohou, než aby jednou vynechal. Ten jeho zápal se mi líbí, ale právě kvůli němu mám poslední dobou o fotbal trochu strach. Manžel ho totiž začal prožívat snad ještě víc než on.
Na každý zápas chodí a samozřejmě nechybí ani na trénincích, pokud mu to práce dovolí. Ze začátku jsem byla ráda, že se synovi věnuje. Jenže postupně začal řešit úplně všechno. Kolik syn dal gólů, kolikrát ztratil míč, proč nepřihrál spoluhráči nebo proč neběžel rychleji. Během zápasu na něj pokřikuje přes celé hřiště a několikrát už se kvůli fotbalu pohádal i s jinými rodiči tak, že musel zakročit trenér.
Po zápase přichází hodnocení
Syn si toho samozřejmě začal všímat a je vidět, že mu to není příjemné. Co je ale ještě horší, pokud zápas nebo trénink neskončí podle manželových představ, doma mu to ještě pěkně sečte, až syn pláče. Vyčítá mu, že neběhal dost rychle, že špatně přihrával nebo že mohl dát gól a nedal ho. Syn se přitom snaží. Někdy se mu zápas nepovede, ale to snad k dětskému sportu patří.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
Několikrát už jsem manželovi říkala, ať na něj tolik netlačí. Vždyť mu je devět a nehraje žádnou ligu. Manžel mi ale tvrdí, že právě teď se ukáže, jestli na to syn má. Podle něj ho musíme vést k tomu, aby se snažil a nevzdal se při prvním neúspěchu. Já s tím samozřejmě souhlasím, jenže podle mě je něco jiného dítě povzbudit a něco jiného mu dát po každém nepovedeném zápase pocit, že zklamalo.
Manžel přitom nechápe, proč mi jeho chování vadí. Na zápasy chodí proto, že chce syna podporovat, a sám má pocit, že dělá přesně to, co má. Podpora podle mě ale nevypadá tak, že během zápasu křičíte na dítě přes celé hřiště a pak mu doma vysvětlujete, co všechno udělalo špatně.
Syn už nechce, aby táta chodil
Nejvíc líto mi je, že syn už začal řešit, jestli táta přijde na fotbal, nebo ne. Když ví, že bude na tréninku nebo zápase, bývá už dopředu nervózní. Minule mě už dokonce prosil, jestli bych nemohla tátovi říct, aby nechodil. Prý se mu pak hraje líp a já to na něm vidím.
Navíc se manžel kvůli fotbalu začal hádat i s ostatními rodiči. Stačí, aby měl pocit, že někdo do syna strčil nebo že rozhodčí něco špatně odpískal, a hned se ozve. Jednou jsem ho po zápase musela tahat pryč, protože se začal hádat s otcem jednoho kluka. Syn stál kousek od nás a bylo vidět, že by byl nejraději, kdyby tam vůbec nebyl.
Snažila jsem se s manželem mluvit i doma v klidu. Řekla jsem mu, že syn začíná mít z fotbalu stres a že už nechce, aby na jeho zápasy chodil. Čekala jsem, že ho to zarazí, ale on to vzal skoro jako útok. Řekl mi, že jestli budu syna pořád omlouvat, nikdy z něj nic nebude. Prý jsem moc měkká a nechci po něm žádný výkon.
To mě štve nejvíc. Já přece nechci, aby byl syn líný nebo aby se na všechno vykašlal. Jen si myslím, že v devíti letech by měl hlavně dělat sport, který ho baví. Jestli jednou bude chtít hrát závodně a bude sám chtít trénovat víc, samozřejmě ho v tom podpořím. Teď mi ale přijde důležitější, aby se na fotbal těšil a nebál se toho, co mu táta po zápase řekne.
Teď vlastně nevím, co mám dělat. Manželovi nechci zakazovat, aby chodil na fotbal svého syna, ale zároveň nemůžu přehlížet, co to s ním dělá. Když mi devítiletý kluk řekne, že chce raději hrát bez táty, přijde mi to už jako docela jasný signál. Manžel to ale pořád nevidí stejně a já nevím, jak mu to ještě vysvětlit.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Pomáháte dětem s domácími úkoly? Odborníci varují, že přílišná asistence může školákům škodit:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
