Alice (32): Zhubla jsem přes třicet kilo. Překvapilo mě, jak jinak se ke mně lidé chovají

S váhou jsem se trápila snad odjakživa. Už na základce jsem byla jedna z těch silnějších holek a na střední už jsem měla přes devadesát kilo. Vždycky mě to štvalo a hubla jsem snad tisíckrát, ale nikdy mi to moc dlouho nevydrželo. Věděla jsem, že jsem obézní, a taky jsem věděla, že s tím musím něco udělat. Jenže říct si, že zhubnu, a opravdu zhubnout mi prostě dělalo problémy.

Životní styl

Monika (30): Nejlepší kamarádka se začala přátelit s mojí mámou. Štve mě to

Vyzkoušela jsem snad všechno. Několikrát jsem držela diety, zkoušela jsem cvičit, nějakou dobu jsem si zapisovala jídlo, ale pak mě to vždycky všechno přestalo bavit. Neměla jsem pořádnou výdrž. Vždycky jsem shodila pár kilo a potom je zase rychle nabrala.

Už jsem si připadala fakt zoufale. Nesnášela jsem se za to, jak vypadám, a pořád mě to štvalo. Věděla jsem, že bych měla přestat tolik jíst, ale nemohla jsem si pomoct. Jídlo bylo vlastně to jediné, z čeho jsem měla radost, i když zároveň bylo mým největším nepřítelem.

Přečtěte si také: Pozor na neobvyklé krvácení. Rakovina dělohy útočí na tisíce českých žen, viníkem je obezita.

Moje váha mi zasahovala do každodenního života a všechno se točilo kolem toho, jak jsem tlustá. Na společných fotkách jsem nikdy nechtěla stát vepředu, aby nebylo tolik vidět, jak jsem široká. Vadilo mi, jak vypadám v obličeji, jak mám velké ruce nebo jak se mi pod tričkem rýsují špeky. Kamarádky mi říkaly, že to není tak vidět, ale já věděla, že se jen snaží být hodné.

Nakupování pro mě taky nebyla žádná radost. Nakupovala jsem zásadně online, abych se nemusela nikde svlékat v kabince, a většinou jsem stejně skončila u velkého svetru a černých kalhot. Na barvy nebo přiléhavé věci jsem si moc netroufala. Zpětně mi přijde šílené, kolik energie jsem věnovala tomu, aby ostatní neviděli, že jsem tlustá.

Životní styl

Matěj (25): Šéf mě nutí krýt jeho milenky. Jeho ženě už se nedokážu podívat do očí

Bod zlomu u mě nastal, když mi po třicítce váha stoupla skoro ke stovce a doktor mi řekl, že pokud opravdu nezhubnu, můžu mít vážné zdravotní problémy. Byla jsem na sebe hrozně naštvaná, že si takhle podělávám život. Pustila jsem se tedy do hubnutí znovu. Tentokrát jsem si ale řekla, že už to nechci po pár týdnech vzdát. Buď teď, nebo nikdy.

Tentokrát jsem to nevzdala

Chtěla jsem to zkusit trochu jinak než předtím. Nechtěla jsem držet další zázračnou dietu, u které budu počítat každý gram jídla a po měsíci zjistím, že už mě to nebaví. Začala jsem si hlídat hlavně svoje porce a přidala jsem pohyb. Na fitko jsem se pořád necítila, a tak jsem začala hodně chodit a taky plavat.

Čtěte také: Češi tloustnou a přestávají sportovat. Hlavní brzda? Sport zdražuje, třetina lidí šetří.

Kila šla dolů pomalu, ale tentokrát jsem vydržela. Nejdřív jsem si koupila jedny nové kalhoty, protože ty staré už na mně visely. Pak přišly na řadu další věci ze skříně. Najednou jsem potřebovala menší velikost a poprvé po letech jsem si v obchodě vzala něco, co nebylo černé, volné a o dvě čísla větší. Začala jsem si kupovat oblečení, které se mi opravdu líbilo, a ne jen to, do čeho jsem se vešla.

S pohybem jsem na tom byla podobně. Chodila jsem na dlouhé procházky, plavala a později jsem se odhodlala i do fitka. Sama bych tam asi nevlezla, takže jsem si zaplatila trenérku. Pomohla mi hlavně s tím, abych věděla, co mám dělat, a nemusela se tam mezi ostatními cítit úplně ztracená.

Životní styl

Markéta (32): Těšili jsme se na miminko. Místo toho přišla zdrcující zpráva od doktorky

Po nějaké době už jsem měla dole více než patnáct kilo. Vytáhla jsem ze skříně staré kalhoty a zkusila si je. Byly mi obrovské. To byl asi první moment, kdy jsem si naplno uvědomila, jak moc jsem zhubla. Po skoro roce jsem zhubla víc než třicet kilo.

Najednou si mě lidé začali všímat

Kamarádi si toho samozřejmě všimli taky. Pořád jsem poslouchala, jak mi to sluší a že mi hubnutí fakt prospělo. To mě těšilo, jenže postupně jsem si začala všímat ještě něčeho jiného. Jinak se ke mně chovali i lidé, kteří mě vůbec neznali.

Chlapi se na mě začali usmívat, občas mě někdo oslovil nebo se se mnou jen tak dal do řeči. Jednou mi muž v obchodě podržel dveře, jindy mě cizí člověk pustil před sebe ve frontě. Takové věci se samozřejmě dějí, jenomže mně se dřív neděly nikdy.

Životní styl

Kiki (23): Flirt se známým rapperem se pořádně rozjel. Na tu noc nezapomenu

Samozřejmě že mi to dělalo dobře. Po letech, kdy jsem byla zvyklá, že si mě chlapi moc nevšímají, jsem najednou dostávala pozornost. Začala jsem si dávat víc záležet na tom, co si vezmu na sebe, a bavilo mě, že se za mnou někdo otočí. Na druhou stranu mi začínalo připadat trochu šílené, jak moc se změnilo chování lidí kolem mě. Vždyť jsem to pořád byla já, jen jsem měla o třicet kilo méně.

Tlustá rovná se neviditelná

Před časem jsem se domluvila s dlouholetou kamarádkou, že si zajdeme na večeři a na drink. Známe se už opravdu roky a vždycky jsme si byly hodně blízké. Obě jsme byly dlouho při těle a několikrát jsme spolu řešily, že bychom s tím měly něco udělat. Chtěla jsem jí trochu pomoct a dodat motivaci, protože bylo vidět, že se v tom zatím pořád trochu plácá.

Nenechte si ujít: Hubnutí není jen o vůli. Obezita je chronické onemocnění, říká diabetoložka. Jaké jsou možnosti léčby?

Sedly jsme si po večeři k baru a objednaly si nějaké koktejly. Povídaly jsme si a najednou se kolem nás začala motat skupinka nějakých cizinců. Jeden se na mě začal usmívat a přistoupili k nám blíž, aby se s námi dali do řeči.

Já neměla moc náladu na seznamování, tak jsem jim řekla, že jsem zadaná, ale klidně můžou pozvat na drink kamarádku. Sotva se na ni ale podívali a začali se smát, že to fakt ne.

Strašně mě to naštvalo. Podívala jsem se na kámošku, ta ale jen mávla rukou a řekla, že je zvyklá. Právě to mě naštvalo snad ještě víc. Ona to brala jako něco úplně normálního, protože se jí to očividně dělo pořád. A já si najednou vzpomněla, kolikrát jsem něco podobného zažila sama.

Životní styl

Markéta (24): Zamilovala jsem se do AI. Díky ní jsem se cítila výjimečná

Dřív jsem si myslela, že si mě chlapi nevšímají, protože nejsem dost hezká. Teď jsem měla o třicet kilo míň a najednou se kolem mě motali chlapi, usmívali se na mě a chtěli se se mnou bavit. Nezměnila jsem se přece jako člověk. Jen jsem zhubla.

A právě to mě na tom celém štve. Že když je člověk tlustý, spousta lidí ho prostě nebere. Jako by tam ani nebyl. Sama jsem taková byla roky a vůbec jsem si neuvědomovala, jak moc to člověka může srazit.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

České děti z chudších rodin mají častěji psychické problémy, tvrdí studie. Hrozí jim i obezita: