Životní styl

11. září 2026 06:15

Tamara Fränzlová

Matěj (25): Šéf mě nutí krýt jeho milenky. Jeho ženě už se nedokážu podívat do očí

Nikdy jsem nechtěl být součástí cizí nevěry, jenže z obyčejné laskavosti se postupně stala špinavá hra, ve které pravidelně lžu ženě svého šéfa. Poslední měsíce mám pocit, že už mi to nevěří, ale bojím se, že bych přišel o práci, kdybych řekl pravdu.

Ve firmě pracuju třetím rokem a dlouhou dobu jsem měl pocit, že jsem tuhle pozici fakt vyhrál. Práce, co mě baví, hodně slušné peníze, kancelář v centru hlavního města a šéf, který je velké zvíře. Uměl působit přesně tím typem sebejistoty, která lidi, včetně mě, přitahovala. Na poradách je vždy pohotový, charismatický a na trhu je vždycky o krok napřed. Člověk má vedle něj pocit, že se něco může naučit a někam se posune. Alespoň na začátku jsem tomu opravdu věřil.

Pár měsíců po mém nástupu jsme jednou zůstali v kanceláři dlouho do večera a řešili něco ohledně důležité konference v zahraničí. Byl jsem neuvěřitelně vděčný za to, že do mě šéf vkládá už od začátku takovou důvěru. Seděl jsem u počítače, dodělával prezentaci pro klienta, zatímco na šéfově stole začal vibrovat telefon. Poprvé, podruhé, potřetí. Volala mu manželka.

On to nejdřív ignoroval, jen občas zvedl oči od notebooku, podíval se na rozsvícený displej a pokračoval v práci dál, jako by šlo o něco otravného. Po chvíli si znuděně promnul obličej, zapnul si sako a mezi dveřmi na mě zavolal, že se jde konečně pobavit a ať jeho ženě případně řeknu, že pořád sedíme s klientem. Působilo to tehdy skoro nevinně, prostě jedna malá lež na konci dlouhého dne.

Jedna lež odstartovala celý kolotoč

Pamatuju si, jak jsem tam po jeho odchodu zůstal sedět úplně zaražený. Telefon vibroval znovu a mně bylo nepříjemně už jen z toho zvuku. Nakonec jsem to vzal a na druhé straně se ozval příjemný ženský hlas. Volající se představila a zeptala se, jestli budeme ještě dlouho v práci, protože doma čeká s večeří. Chvíli jsem koktal a pak ze sebe dostal něco o schůzce s klientem. Ještě mi poděkovala, že jsem to zvedl, a popřála mi hezký zbytek večera.

Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.

Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz

Tehdy jsem si říkal, že to byla jen jedna blbá situace a tím to končí, jenže neskončilo. Za pár týdnů jsem už automaticky vymýšlel, proč se opozdilo letadlo ze služebky, která nikdy neexistovala, nebo proč sedíme s klienty v restauraci ještě po desáté večer. Ve skutečnosti byl někde po barech s jinou ženskou a já doma civěl do mobilu, jestli jeho žena zase nezavolá.

 

Postupně se z toho stala rutina, kterou jsem vlastně nesnášel už od začátku. Občas mi šéf ještě cestou z kanceláře jen mezi řečí připomněl, co mám říct, kdyby jeho žena volala, a ani se nepozastavil nad tím, jak ujeté tohle všechno je. Čím samozřejměji to bral on, tím víc mě štvalo, že v tom jedu taky.

Jeho ženu jsem pak začal potkávat i osobně. Někdy se zastavila v kanceláři, jindy přinesla krabici chlebíčků nebo domácí bábovku, kterou upekla jako poděkování za to, jak často tam sedíme do večera. Pamatovala si moje jméno, zdravila všechny od recepce až po účetní a občas před svým manželem prohodila, že doufá, že za ty přesčasy dostáváme alespoň pořádně zaplaceno. Právě v těch chvílích mi bývalo nejvíc trapně.

Naty (22) se svěřila: Přítel mě možná podvedl s mámou. Oba zapírají, ale já jim nevěřím

Bonus, ze kterého mi nebylo dobře

Následující měsíc, po poznámce o přesčasech, mi přišla o hodně vyšší výplata než normálně. Chvíli jsem na to vyjeveně koukal v mobilu a přemýšlel, jestli účetní něco nepomotala. Žádný velký projekt jsme zrovna nedokončili, nic mimořádného se nedělo a na vánoční bonusy bylo ještě brzy.

Tak dlouho mi to vrtalo hlavou, až jsem zašel za šéfem do kanceláře zeptat se, jestli se někdo nespletl. Seděl za stolem, klikal něco do počítače a ani pořádně nezvedl hlavu. Jen se na mě usmál a řekl, že lidi, na které je spoleh a kteří jsou loajální, si chce držet a umí je řádně ocenit. Nervózně jsem poděkoval, i když mi to vůbec nelichotilo. Přišel jsem si ještě víc divně a špatně.

Od té doby jsem ty jeho aféry a moje lži začal vnímat úplně jinak. Do té chvíle jsem si ještě nalhával, že jsem se do toho prostě jen nešťastně připletl a neumím z toho ven, jenže po tom bonusu už to nešlo. Pokaždé, když mi napsal, co mám případně jeho ženě říct, jsem měl pocit, že po mně nechce laskavost, ale službu, kterou si předplácí.

Zároveň moc dobře vím, že tahle práce je obrovská příležitost. Ve svém věku mám kontakty, ke kterým by se většina lidí dostávala roky, vydělávám několikanásobně víc než kamarádi kolem sebe a kariérně mám díky téhle práci neuvěřitelně našlápnuto. Právě proto pořád mlčím, i když je mi z toho čím dál hůř a mám pocit, že už mi jeho žena ani nevěří. Čím déle to trvá, tím víc mám pocit, že už nelžu jen jeho manželce, ale hlavně sám sobě.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

Měli byste odvahu říct pravdu partnerovi svého šéfa?

První manželství Leoše Mareše zničily nevěry. Bývalá žena Monika mu tu současnou přeje: