Naty (22): Přítel mě možná podvedl s mámou. Oba zapírají, ale já jim nevěřím

S Jirkou jsme se potkali na narozeninách u mojí spolužačky, kam jsem dorazila na poslední chvíli s náladou, že tam vydržím maximálně hodinu. Stál opřený o kuchyňskou linku, pil pivo a bavil se s někým o autech, kterým jsem nerozuměla ani za mák. Hned mě ale zaujal a já zůstala poslouchat ten jeho vášnivý projev. Když jsem si vedle něj nalévala víno, jen se na mě podíval a s úšklebkem řekl, že to mám přehnaně plné a že to určitě vyleju. O deset sekund později jsem to na sebe opravdu vylila. On se začal smát, já byla ztrapněná, ale nějak se nám díky téhle scéně povedlo strávit celý večer spolu.

Od té doby jsme se vídali pořád. První týdny s ním byly jednoduché v tom nejlepším slova smyslu. Neřešili jsme, co z toho bude, jen jsme se vídali, chodili ven a vařili u něj v malém bytě, kde měl pořád otevřené okno i v zimě, protože mu bylo pořád horko, zatímco já byla zabalená do jeho mikiny. Byl pozorný, ale ne přehnaně, spíš tak, že si pamatoval věci, které jsem zmínila jen jednou, a pak mě tím překvapil. Když jsem ho poprvé brala domů, měla jsem z toho větší nervy než z jakékoliv zkoušky.

Máma je typ ženské, která na první pohled působí mile, ale když otevře pusu, umí člověka rychle usadit. Vždycky byla hezká a věděla o tom, a i po čtyřicítce si drží styl, který je někde na hraně mezi přirozeností a tím, že se chce líbit. Náš vztah byl v pohodě, i když si se mnou užila v pubertě svoje, ale nikdy nebyla taková ta maminka, která obejme nebo dá pusu na tvář.

Gabriela se svěřila: Všechny moje kamarádky jsou těhotné. Já dítě mít nemůžu.

První společný oběd ale proběhl až podezřele hladce. Máma se chtěla vytáhnout, tak připravila nějaký speciální recept, který viděla na internetu, a pořád se Jirky na něco vyptávala. Odkud je, co dělá, jak dlouho spravuje auta, a on odpovídal s takovým klidem, že jsem si říkala, že to zvládá líp než já. Smála se jeho poznámkám a několikrát se na něj tak mile podívala.

Postupně k nám začal chodit častěji. Někdy jsme přišli spolu, jindy se stavil sám, když jsem byla ještě ve škole nebo v práci a on měl cestu kolem. Byl manuálně hodně zručný, takže nám občas doma vypomohl s nějakou opravou. Po odchodu táty v bytě chyběla mužská ruka, a tak se Jirka nabídl, že než aby máma utrácela za opraváře, udělá, co je potřeba. Přišlo mi to od něj hrozně milé a měla jsem ho tehdy ještě radši.

Začala jsem si všímat věcí, které jsem dřív neviděla

Vlastně mi ani nepřišlo zvláštní, že spolu občas zůstali sami. Brala jsem to tak, že jí pomůže, dají si u toho kafe a tím to končí. Nenapadlo by mě za tím hledat něco jiného. Jenže pak se to divně změnilo.

Máma se začala převlékat pokaždé, když věděla, že má Jirka přijít. Ne tak, že by si jen vyměnila špinavé tričko, ale otevřela skříň, chvíli u ní stála a pak si vzala něco, co si normálně nechává, když někam jde. Jednou jsem ji viděla v koupelně, jak si upravuje vlasy a kontroluje se v zrcadle, i když jsme měli být jen doma u večeře. Když jsem se jí se smíchem zeptala, pro koho se tak čančá, vždycky to nějak zamluvila.

Jirka u nás najednou byl víc, než mi bylo příjemné si přiznat. Seděl u stolu, lokty opřené o stůl, a bavil se s ní o věcech, které se mnou nikdy neřešil. Ptala jsem se ho třeba celý týden, jak bylo v práci, a dostala jsem dvě věty. S mámou ale vydržel sedět klidně hodinu a rozebírat její kolegy, zákazníky i to, že ji bolí záda z práce.

Mohlo by se vám líbit: Po třicítce nic nekončí. Naopak máte potenciál být silnější, říká olympionička Joglová

Jednou jsme seděli u stolu a máma mu podávala skleničku s vodou. On si ji vzal, ale místo aby ji hned stáhl k sobě, zůstal její ruku držet o vteřinu déle. Nebylo to nic okatého, kdybych je zrovna nesledovala, asi bych si toho ani nevšimla. Jenže já se dívala. Ona ruku nestáhla, jen na něj krátce mrkla a jela dál, jako by se nic nestalo. Zůstala jsem sedět, koukala do talíře a snažila se sama sobě namluvit, že přeháním.

O pár dní později jsem přišla domů dřív, než jsem původně plánovala. Měla jsem spát u kamarádky, ale pohádaly jsme se kvůli blbosti a neměla jsem náladu tam zůstávat. Cestou domů jsem byla naštvaná a lehce ovíněná. Ještě v autobuse jsem si v hlavě přehrávala, co jí napíšu, až dorazím domů.

Odemkla jsem dveře a překvapilo mě, že se v kuchyni ještě svítí. Najednou se ozval smích. Zůstala jsem stát v chodbě a zaposlouchala se. Slyšela jsem mámu, jak říká, že tohle bych asi úplně nepochopila, a k mému zděšení jí odpověděl můj Jirka, že nemusím vědět všechno. V tu chvíli mě zavalilo horko a panika. Nevěděla jsem, jestli se otočit a jít pryč, ale nakonec jsem za sebou zavřela dveře a šla za nimi.

Udělali ze mě hysterku

Když jsem vešla do kuchyně, oba divně ztichli. Seděli naproti sobě, mezi nimi talíř a skleničky od vína. Podívali se na mě skoro zároveň. Máma klidně, jako by se nic nestalo, ale Jirka jinak, tak nějak nervózně a zaskočeně.

Nenechte si ujít: Vědci dokázali, že ženy se hůře hojí. Studie odhaluje, proč něžné pohlaví trpí déle a více

„Co tu děláš?“ vyštěkla jsem dřív, než jsem si to stihla rozmyslet.

Máma jen kývla směrem k němu a řekla, že byl u nás kvůli záchodu, který zase neodtékal, a že se v tom hrabal už odpoledne. Jirka se toho hned chytil a začal vysvětlovat, že to nešlo tak snadno, jak čekal, a že se to prostě protáhlo. Mluvil rychleji než normálně a skoro se na mě nepodíval.

Stála jsem tam a koukala z jednoho na druhého. Máma si sedla zpátky na židli, opřela se a jen mě pozorovala, jako bych byla já ta, kdo přišel pozdě a dělá problém. Ještě si neodpustila poznámku, ať z toho nedělám kovbojku.

„A to jste u toho potřebovali víno?“ zeptala jsem se.

Máma protočila oči a sáhla po skleničce, jako by to byla ta nejhloupější otázka na světě. Řekla, že si snad může dát sklenku doma ve vlastní kuchyni a že fakt nechápe, co řeším. Jirka se opřel o linku, ruce v kapsách, a konečně se na mě podíval, ale jen na vteřinu, pak zase uhnul pohledem někam ke dřezu. Dodal, že se to celé zbytečně hrotí a že si myslel, že budu ráda za to, že s mojí mámou vychází a pomáhá jí v bytě.

Snažila jsem se něco říct, ale čím víc jsem to vysvětlovala, tím hůř to znělo. Najednou jsem slyšela sama sebe a měla pocit, že mluvím o něčem, co nedokážu pořádně pojmenovat. Máma se na mě dívala s výrazem, který jsem u ní znala už z dřívějška, takovým tím, kdy má pocit, že přeháním a že si zase něco stavím v hlavě. Řekla, že by ji ani nenapadlo, že budu žárlit zrovna na ni, a že bych se měla spíš uklidnit.

Eva napsala svůj příběh: Zkusila jsem online seznamky. Po několika schůzkách jsem to vzdala, radši budu sama.

Zůstala jsem stát uprostřed kuchyně a nevěděla, co udělat. Oni působili klidně, jistě, jako by měli všechno pod kontrolou, zatímco já jsem si najednou nebyla jistá vůbec ničím. Jirka po chvíli řekl, že už půjde, vzal si bundu a prošel kolem mě ke dveřím, aniž by se mě dotkl tak, jak to dělával vždycky. Jen se zeptal, jestli jsem v pohodě, a ani nečekal na odpověď.

Když za ním zaklaply dveře, v kuchyni zůstalo ticho. Máma vzala skleničky a začala je mýt, jako by se nic nestalo. Já jsem si sedla ke stolu, kde ještě před chvílí seděli spolu, a dívala se na místo naproti sobě. Všechno vypadalo stejně jako předtím, jen já už jsem to nedokázala vidět stejně.

A možná je na tom nejhorší právě to, že nemám nic, co bych mohla říct nahlas a být si tím jistá. Jen pár vět, jeden večer a pocit, který mi oba tak přesvědčivě vymlouvají, až si občas říkám, jestli se opravdu nechovám směšně… nebo jestli jsem jediná, kdo vidí něco, co se nikdy neřekne nahlas.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

Veronika Besky prozradila, jak sbalila herce Vaculu a změnila ho k obrazu svému: