Eva (36): Zkusila jsem online seznamky. Po několika schůzkách jsem to vzdala, radši budu sama

Na domluvenou schůzku jsem šla rovnou z práce. V kabelce jsem měla ještě notebook, vlasy jsem si z gumičky rozpustila a na sobě jsem měla košili, kterou jsem si večer předtím nachystala. Už jsem to nehrotila, nebylo to první rande, kvůli kterému bych stála půl hodiny před zrcadlem a nervózně se převlékala.

Cestou jsem si ještě pročítala naši konverzaci. Nebylo tam nic, co by mě mělo varovat, vlastně to bylo skoro až podezřele normální. Vašek působil mile, neměl žádné trapné vtípky ani hloupé narážky, jen pár vět o práci, o životě a potom návrh, že zajdeme na skleničku.

Další večer, další chlap

Přišla jsem o pár minut dřív, sedla si ke stolu, objednala si oblíbené suché víno a automaticky se dívala po lidech kolem. Dvě holky u vedlejšího stolu se smály něčemu v telefonu a pár u okna se bavil tak tiše a zaláskovaně, že nebylo slyšet ani slovo. Tohle už jsem absolvovala tolikrát, že to pro mě nebylo nic nového.

Už jsem měla za sebou chlapa, který přišel o půl hodiny později a první věc, kterou udělal, bylo, že si objednal panáka. I toho, co mi po deseti minutách začal vykládat, jak nechce „ztrácet čas“ a rovnou by věděl, jestli mezi námi něco bude. A taky jednoho, který byl celou dobu milý, ale pak mi druhý den napsal, že jsem „fajn, ale ne materiál na vhodnou manželku“.

Silvie se svěřila: Dcera si našla přítele ve věku svého otce. Nám se to nelíbí, ale musíme mlčet

Vašek ale přišel včas. Poznala jsem ho hned, protože vypadal přesně jako na fotkách. Usmál se, když mě uviděl, a to bylo příjemné. Sedl si naproti mně, sundal bundu, představil se a zeptal se, co piju.

Ze začátku působil úplně normálně. Seděli jsme naproti sobě, mluvili o práci, o tom, jak tráví víkendy, a nic z toho nebylo nepříjemné ani trapné. Odpovídal, zajímal se o mě a můj život a byl vtipný, uvolněný, až jsem si začala říkat, že tohle rande je něčím jiné. Nepůsobil namachrovaně, nesnažil se být vtipnější ani zajímavější, než ve skutečnosti byl, a já jsem si v jednu chvíli uvědomila, že přesně takhle nějak jsem si to představovala.

Možná i proto jsem trochu polevila. Přestala jsem si hlídat každé slovo a nechala ten večer jen tak plynout. Když přišla řeč na to, jak dlouho je sám, řekl, že asi rok. Zeptala jsem se ho, jestli už byl na víc schůzkách, spíš jen tak ze zvědavosti. Odpověděl bez zaváhání, že ano, a dodal, že to teď docela střídá, protože mu to tak dává větší smysl.

Věta, která zničila všechno

Nejdřív jsem to neřešila. Vlastně jsem se jen usmála a čekala, že to nějak dovysvětlí nebo obrátí v lehký vtip, jak to na podobných schůzkách bývá. Jenže on se napil vína a úplně klidně, skoro mimochodem, poznamenal, že dneska nejsem jediná, se kterou se vidí. Řekl to stejným tónem, jakým by někdo řekl, že má ještě večer schůzku v práci.

Seděla jsem tam a chvíli jsem si nebyla jistá, jestli jsem to pochopila správně. On si toho zjevně nevšiml nebo to nepovažoval za důležité. Jen pokrčil rameny a dodal, že je to takhle jednodušší, že si člověk aspoň rychle udělá obrázek a neztrácí čas.

Najednou jsem si nevybavila jeho, ale všechny ty nepovedené schůzky předtím. Chlapa, který přišel pozdě bez omluvy, toho, který smrděl už ode dveří, dalšího, který byl sice milý, ale úplně bez mozku. A mezi tím vším jsem viděla sama sebe, jak sedím pokaždé na jiném místě, naproti jinému člověku, a snažím se najít důvod, proč by to tentokrát mohlo být jiné.

Kristýna popsala svou zkušenost: Soused mě tajně sleduje. Všichni mi tvrdí, že si to namlouvám

A pak mi došlo, že pro něj je to úplně obyčejný večer. Jedna schůzka, pak další, nic, co by stálo za řeč. Zatímco já tam sedím u stolu a beru to jako další šanci, že by se něco v mém životě mohlo změnit. Ne konkrétně on, vždyť jsem ho skoro neznala, ale ten večer jako takový. Další pokus, který měl dopadnout jinak, a místo toho zase jen další rande, které vyšumí.

Na chvíli jsem měla chuť se zvednout a odejít uprostřed věty, ale nezvedla jsem se. Zůstala jsem tam ještě chvíli sedět, protože mi to bylo hloupé. Seděla jsem, dopíjela víno, a hlavně mě štvalo, že jsem se zase nechala napálit.

Po chvíli jsme vyšli ven. Ještě jsme stáli před vinárnou, ale já už jen chtěla vypadnout. Něco říkal, ale já jen kývala hlavou a čekala, až to skončí. Pak se mě zeptal, jestli se něco stalo a jestli se ještě uvidíme.

Podívala jsem se na něj a tentokrát jsem to nenechala být. Řekla jsem mu, že chápu, jak to má nastavené, víc schůzek za sebou, žádné zdržování, rychlé rozhodování. Možná mu to funguje, jen ne se mnou. Nechci stát někde mezi dalšími lidmi, se kterými si ten večer porovnává dojmy. A vadí mi hlavně to, jak samozřejmé mu to připadá.

Chvíli mlčel a pak jen poznamenal, že to tak dneska dělá skoro každý. V tu chvíli se ve mně něco definitivně zavřelo. Nešlo ani tak o něj jako o ten princip, o ten pocit, že stojím naproti někomu, kdo si mě zařadí mezi ostatní a pak si doma udělá srovnání, jako by šlo o úplně běžnou věc.

Řekla jsem mu, že mě nebaví trávit večery tím, že se snažím být příjemná a zajímavá, a pak si uvědomím, že jsem byla jen jedna z možností, kterou si někdo odškrtne. A že mě na tom vlastně nejvíc štve, že jsem na to sama přistoupila. Pak jsem řekla, že půjdu, a tím to pro mě skončilo.

Soňa se podělila o svůj příběh: Spala jsem s manželem své sestry. Teď vychovávám jeho syna

Otočila jsem se a šla pryč bez toho známého pocitu, že jsem něco pokazila nebo měla zůstat potichu. Cestou domů jsem si nic nepřehrávala v hlavě. Bylo mi to jedno. Spíš se dostavila úleva, že jsem se konečně přestala přizpůsobovat něčemu, co mi celou dobu vadilo.

Doma jsem hodila kabelku na zem, sundala boty a nechala telefon ležet na stole. Po chvíli jsem si ho vzala do ruky a jedním klikem jsem smazala seznamovací aplikaci. Řekla jsem si, že už nechci další mizerné rande. To už radši budu sama.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

Macháčková načapala muže při nevěře: Hodila jsem do auta dlažební kostku, ale bylo moje: