Odborníci varují před volnou výchovou, vrtulníkovým i tygřím rodičovstvím

Někdo vychovává děti intuitivně, případně se inspiruje u rodin ve svém okolí, někdo se snaží držet nějakého jasně daného výchovného návodu – třeba z knih nebo internetu. Najít na sociálních sítích rady, jak by člověk měl vychovávat děti, je celkem snadné. Věnuje se tomu docela dost profilů a člověk každou chvíli narazí třeba na nějakou infografiku s tím, co dětem říkat a co naopak rozhodně nevypouštět z úst. Případně se z nich dozví, jaké výhody a nevýhody různé rodičovské přístupy mají.

Jenže ne vždycky je jasné, co přesně nějaký konkrétní přístup obnáší. „Respektující rodičovství by mělo znamenat, že dospělí jsou laskaví a k dětem se chovají s respektem,“ citoval web Huffington Post Danielle Lindner, rodičovskou koučku z New Jersey. Podle ní se ale často stává, že rodiče s tímto přístupem zapomínají vést děti k zodpovědnosti, nijak je neukázňují a vlastně je podceňují. „Místo toho s nimi zacházejí jako s křehkými květinami, které nedokážou přijmout konstruktivní zpětnou vazbu ani se neumí poučit z chyb,“ upozornila na častou chybu. Někteří rodiče zvolí přísnější přístup, který se jim ale zvrtne do autoritářského přístupu a děti nemají žádný prostor k osobnímu růstu, protože rodiče kontrolují každý aspekt života svého potomka. Mnoho takových dětí později v životě příliš podléhá různým autoritám.

Čtěte také: Podílí se otec dostatečně na výchově? Expertka poukazuje na „chyby“ maminek a radí

Odborníci navíc soudí, že držet se jediného výchovného přístupu může přinést více škody než užitku, protože tím dítě i sebe příliš zaškatulkováváte a neberete například v potaz individuální rozdíly. Lepší je inspirovat se jimi napříč a vzít si z každého to nejlepší pro svou rodinu. A něčemu se naopak navždy vyhnout. Které rodičovské přístupy jsou podle psychologů škodlivé?

Volná výchova, příliš benevolentní rodičovství

Jak to vypadá: Hranice mezi touto výchovou a anarchií je příliš tenká. Rodiče se snaží být s potomky vždycky zadobře, což ale mimo jiné znamená, že jim nevytýčí vůbec žádné hranice, které děti potřebují. Neexistence hranic poznamenává i samotný vztah mezi rodičem a dítětem, což nakonec vede k tomu, že děti jsou nejisté. Nechtějí rodiče jako kamarády, ale spíše jako autoritu, která je občas trošku usměrní.

Možné důsledky: „Děti ke svému zdravému vývoji potřebují pravidla a poznání, že jejich činy mohou mít nějaké důsledky,“ vysvětluje psychoterapeutka Stephanie Wijkstrom z amerického Pittsburghu. Děti, které nepoznaly hranice, mohou podle ní mít pocit, že život je něco jako bonboniéra, kterou stačí jen postupně mlsat. Děti to však mimo jiné nikam neposouvá.

Nepřehlédněte: Děláte pro dítě to nejlepší, ale výchova drhne? Zaměřte se na typ osobnosti, radí psycholožka

Změna přístupu: Pokud máte pocit, že jste trochu moc zabrousili do vod příliš tolerantního rodičovství, není od věci to přehodnotit a uvědomit si, že v mezilidských vztazích jsou potřeba nějaké hranice. Nemusíte kvůli tomu hned nasazovat přísnou prušáckou výchovu a určitě je dobré změny zavádět pozvolna.

Tygří rodičovství

Jak to vypadá: Tenhle přístup zpopularizovala americká právnička a vysokoškolská profesorka čínského původu Amy Chua, která v roce 2011 vydala knihu Bojová hymna tygří matky. Popsala v ní drsnou výchovu, která klade na dítě velmi vysoké nároky, třeba co se týče učení, aby bylo později v životě úspěšné. Podle odborníků je to však příliš tvrdé a dítě to může dostat pod nepřiměřený tlak.

Možné důsledky: Z dlouhodobého hlediska může tygří rodičovství vést k úzkosti, perfekcionismu a paradoxně také k nízkému sebevědomí, což potvrdili i vědci.

Mohlo by vás zajímat: Kondom na banánu? Minulost. Sexuální výchova prochází revolucí, vliv má generace Z

Změna vašeho přístupu: Psychologové soudí, že děti dokážou být úspěšné, aniž by potřebovaly neustálý tlak na výkon, podporu samozřejmě ocení. Potřebují vědět, že rodiče se zajímají i o to, jak se cítí, nejen o to, jakých úspěchů právě dosáhly.

Přísné (autoritářské) rodičovství

Jak to vypadá: Přístup založený na neustálé kritice a srovnávání dítěte s ostatními. Může zahrnovat i zahanbování dítěte. Nepřipouští diskusi, vždy musí vše proběhnout tak, jak dospělý řekne.

Možné důsledky: Tento výchovný styl v dětech vyvolává strach z lidí, kteří by jim měli být oporou. Děti se bojí reakcí svých rodičů, bojí se jim s něčím svěřit, bývají úzkostné a trpí nízkým sebevědomím, což doložila i tato studie.

Přečtěte si také: Školní stres v praxi: Dítě má bolesti bříška, co s tím? Psycholožka radí, jak reagovat

Změna přístupu: Rodiče by se měli zamyslet nad tím, jak se svými dětmi mluví, a zároveň se naučit dostat pod kontrolu vlastní emoce dřív, než na dítě vyjedou. Je důležité mluvit laskavě a vědomě pracovat s vlastním vnitřním klidem. Je dobré zaměřit se na silné stránky dítěte místo jeho slabin – posilovat jeho sebevědomí, nikoli ho podkopávat.

Vrtulníkové rodičovství

Jak to vypadá: Vrtulníkové rodičovství se vyvinulo jako reakce na přístup předchozí generace, která vyrůstala s pomyslným klíčem na krku. Děti se o sebe musely postarat a zabavit se, zatímco rodiče pracovali. Zastánci tohoto rodičovského přístupu se rozhodli přistupovat ke svým potomkům přesně naopak. Snaží se mít pod kontrolou každý aspekt jejich života. Plánují jim čas, naplňují ho kroužky nebo rodinnými aktivitami, umetají cestičku, organizují zábavu.

Možné důsledky: Vrtulníkové nebo také „helikoptérové rodičovství“ může vést k nedostatku samostatnosti a sebedůvěry. Je přirozené, že se rodiče snaží své potomky chránit před neúspěchy a těžkými chvílemi. Pokud ale coby kolem kroužící helikoptéra hlídají každý jejich krok, připravují je o zásadní životní zkušenosti, které se rodí z vlastních chyb a poučení z nich. „Děti potřebují selhání, aby se mohly vyvíjet,“ říká psychoterapeutka Stephanie Wijkstrom.

Věděli jste, že tresty dětí ve školách jsou minulostí? Učitelé si musí s neukázněnými žáky poradit jinak

Změna přístupu: Odbornice doporučuje, aby rodiče trochu ustoupili do pozadí a dali dětem prostor pro takzvané „zdravé selhání“ přiměřené věku. Podle ní je to cenný výchovný nástroj. Důležité pak je s dětmi o těchto situacích mluvit, což jim pomůže cítit se jistější.

Chladné, odmítavé rodičovství

Jak to vypadá: Část rodičů se pořád ještě obává toho, že by mohli svoje děti rozmazlit, když na ně nebudou od rána do večera přísní a když se nebudou chovat poněkud odtažitě. Mnozí lidé se tak pak chovají nejen k malým dětem, ale chladné vztahy udržují i s dětmi velkými či dokonce dospělými. Emocionální chlad a nezájem ovšem děti všeho věku trápí.

Možné důsledky: Odmítání ze strany rodiče bývá často nenápadné a těžko se popisuje, přesto může být velmi škodlivé. Dítě si z něj odnáší nejistotu a nestabilní citovou vazbu. Někdy přitom ani nejde o záměrný výchovný styl, někdy jde o důsledek potíží, které rodiče sami mají – může jít o deprese nebo o přenos vztahových vzorců z vlastního dětství, kdy se jim samým nedostávalo emocionální podpory.

Čtěte také: Česko trápí nedostatek logopedů. Dětí s vadou řeči přitom přibývá, na pomoc se čeká i rok

Změna přístupu: Vymanit se z takového rodičovského přístupu je někdy obtížné a bez odborníka skoro nemožné. Pokud se tyto vzorce předávané z generace na generaci neřeší, mohou se proměnit v mezigenerační trauma, které brání vytvoření zdravého a bezpečného pouta mezi rodičem a dítětem.

Cíleně dítě vystavit nepohodě nebo chladu není na škodu, říká k výchově mentální kouč:

Musíte vůbec používat nějaký rodičovský styl? Vůbec ne! Je potřeba najít cestu k vlastnímu dítěti a je klidně možné, že pokud mají rodiče potomků více, bude každý potřebovat něco trochu jiného. Je dokonce možné, že i u jednoho dítěte budou v průběhu času podobné situace vyžadovat různé reakce a bude to úplně v pořádku. Rozhodně je ale dobré, když rodiče vůči svým dětem projevují vstřícnost a snaží se pochopit, jak se cítí.

Příklad? Hrajete například nějakou deskovku a dítě prohraje, případně se nedaří třeba jeho sportovnímu týmu. Místo abyste to smetli ze stolu se slovy „neřeš to“ nebo „příště to bude lepší“, doporučují psychologové, aby se rodič dítěte zeptal, jak se cítí a proč mu to tak vadí. Dozvíte se třeba, že si myslí, že v deskovce ostatní nehráli fér a že v případě prohraného zápasu ho trápí, že nedalo jediný gól a že na něj jsou spoluhráči asi naštvaní. A to jsou věci, o kterých má smysl mluvit.

Zdroj: HuffPost, Berkeley Edu, Mayo Clinic