Rozmazlené dítě poznáte hned. Změnit výchovu bude o dost těžší, ale jde to

Určitě jste to někdy sami zažili nebo přinejmenším viděli. Dítě se v obchodě dožaduje něčeho, co mu rodič nechce koupit. I když po tom opravdu moc touží. Jakmile zjistí, že se dvacátý plyšák kupovat nebude, začne křičet, plakat, mlátit do něčeho, možná si i lehne na zem a bude vztekle kopat kolem sebe.

Možná je takové dítě jen přetažené, možná má nějakou poruchu chování, ale možná je skutečně trochu rozmazlené. A nejspíše tuhle domněnku dříve nebo později někdo z přihlížejících vysloví nahlas. Problém s rozmazleností připouští i část rodičů – podle několik let starého online průzkumu magazínu Today si 59 % rodičů myslí, že jejich děti jsou podstatně rozmazlenější, než byli oni sami ve stejném věku.

Je ale potřeba rozlišovat, kdy se dítě jen nebojí říci svůj názor a více se zapojuje třeba do rodinného rozhodování, protože to ještě nemusí znamenat, že je takzvaně špatně vychované. Jak tedy poznat, kdy už je to na hraně a kdy už dokonce za ní?

Tady je dobré uvědomit si ještě jednu věc – máme tendenci hodnotit rozmazlenost dítěte do velké míry podle toho, že má hodně hraček a věcí a chce další a další, případně podle výrazných verbálních projevů a celkově na první dobrou nesnesitelného chování. Ale projevy rozmazlenosti mohou být ve skutečnosti docela nenápadné. Alespoň zpočátku.

Bojíte se, že je vaše dítě rozmazlené? Všímejte si třeba následujících projevů.

1. Rozmazlené dítě nebere NE jako odpověď

Očekává, že věci půjdou vždycky podle jeho představ, bez ohledu na okolnosti. Je zvyklé, že dosáhne svého – dostane to, co chce, a nebude dělat nic, co nechce. Ve skutečnosti je to ono, kdo říká NE mnohem častěji než rodiče. Není nic divného, když je dítě rozmrzelé, že nebude mít dva dny po sobě k obědu hranolky, ale pokud na nich vztekle trvá, je to na pováženou.

2. Vzteká se, i když je velké

Rozmazlené dítě se nezřídka vzteká a křičí jako malé batole, i když je mnohem starší a už by mělo mít své emoce mnohem více pod kontrolou.

3. Nedává, jen přijímá

Rozmazlené dítě si neváží toho, co pro něj děláte. Místo toho, aby poprosilo nebo poděkovalo, používá hlavně slova „dej mi“ či „chci“, případně jejich varianty.

4. Chce všechno HNED

Nezabývá se tím, že všechno není možné udělat okamžitě, že ostatní lidé mají na práci i něco jiného – naopak očekává, že všechno odložíte, abyste mu ihned vyhověli.

Přečtěte si také: Neptejte se dětí na známky a oběd ve škole, zajímejte se o jejich emoce

5. Myslí jen na sebe

Má pocit, že má na všechno právo a očekává zvláštní zacházení. Doma, stejně jako ve školce nebo ve škole. Dostane nějaké dítě pochvalu? Chce ji také.

6. Neumí prohrávat

Prohrávat nechce nejspíš nikdo, ať už jde o deskovou hru nebo tenisový zápas, ale rozmazlené dítě může v takovém případě předvést pořádné drama a to, že všechno proběhlo spravedlivě, ho rozhodně vůbec nezajímá. Prostě odmítá, že by někdo mohl být lepší.

7. Nepřestane, dokud nedostane, co chce

Roste z něj manipulátor, který udělá cokoliv, aby nakonec slyšel „ano“, i kdyby to mělo znamenat, že bude lhát nebo postaví rodiče proti sobě. Klidně půjde za jedním z nich a bude mu tvrdit, že ten druhý už s něčím souhlasil, i když to není pravda.

8. Odmítá plnit i jednoduché úkoly bez úplatku

Je normální, že se dítěti nechce vyklízet myčku nebo čistit si zuby, je normální, že se puberťákovi nechce jít ven se psem. Ale pokud to nikdy neudělá bez toho, abyste ho nemuseli motivovat sladkostmi, hračkou či penězi, máte problém.

9. Nikdy není spokojeno s tím, co má

A samozřejmě, i materiální věci hrají roli. Je zvyklé mít všechno, po čem někdy zatouží, a chce toho víc. Hraček, plyšáků, počítačových her. Později mu nejde ani tak o množství, ale o cenu a vyžaduje dražší mobily, značkové oblečení bez ohledu na to, jak moc si to rodiče chtějí nebo mohou dovolit.

Rodiče, kteří zapomněli nastavit hranice

Jak upozorňuje klinická psycholožka Laura Markham, autorka i v Česku populárních knih ze série AHA! Rodičovství a stejnojmenného webu, dítě se rozmazlené rozhodně nenarodí. Ona sama dokonce tohle slovo nemá ráda a snaží se mu vyhnout, protože podle ní naznačuje, že se dítě nějak rozbilo – ono se tak ale chová kvůli přístupu rodičů. „Děti dělají to, k čemu je vedeme. Pokud jsme je vychovali úplně volně a nikdy jim nedali žádné hranice, nebudou zvyklé se něčemu přizpůsobovat,“ uvedla Laura Markham.

Na začátku přitom bývá dobrý úmysl. Rodiče nezřídka chtějí, aby se jejich děti měly lépe, chtějí jim dopřát, co sami nezažili, případně nechtějí být přehnaně přísní, jak to dříve bývalo obvyklé. Mohou se bát, že příliš častým „ne“ založí dětem na problémy se sebevědomím. Případně nedokáží rodinná pravidla a hranice nastavit. Třeba kvůli únavě nebo nedostatku času, pak je jednodušší dětem všechno odkývat. Občas to nepochybně nevadí, ale stane-li se to normou, může výsledkem být nesnesitelné dítě.

Video: Podívejte se na příspěvek o výchově děti

Dejte tomu stopku

Dobrá zpráva je, že dítě nemusí zůstat rozmazlené navždy. „Neexistuje žádný gen rozmazlenosti. Je to naučené chování a lze ho zase odnaučit. Čím dříve, tím lépe,“ citoval webový magazín Huffington Post psycholožku Michele Borba.

Rozhodně nemusíte zavádět nějaké tresty, natož drakonické. Ale úplně snadné to nebude, protože pro rodiče to bude znamenat, že se budou muset naučit stát za svým a být skutečně důslední. Že se to dětem nebude líbit, je nabíledni.

Budou se nejspíše vztekat, plakat a křičet. Podle psycholožky je potřeba to vydržet, ale není chybou dát dítěti najevo, že máte pro jeho pocity pochopení a že ho máte rádi. Je ovšem důležité dodat, že ani tak neustoupíte. „Naučte se říkat NE, aniž byste si to vyčítali,“ řekla psycholožka ještě. Je to nezbytná součást výchovy.

Zároveň zkuste s dětmi trávit více času. V klidných chvílích s nimi mluvte o tom, co je v životě důležité, proč vám tak záleží na rodinné sounáležitosti a že vztahy, ohleduplnost a podobné nehmotné věci jsou v životě nejdůležitější. Naučte je takové věci pojmenovat, mluvte o nich, aby se je naučily poznávat. Upozorňujte je na to, že ostatní lidé mají své pocity a emoce, na které je dobré brát ohled.

Zdroj: huffpost.com, cnbc.com, psychowith6.com, medium.com