29. listopadu 2024 06:30
Ema BártováNeptejte se dětí na známky a oběd ve škole, zajímejte se o jejich emoce
Zpomalte a zaměřte se více na to, co se děje ve vaší rodině. Tak by se stručně dal popsat návod na to, jak vychovat dítě, které bude šťastné, spokojené a sebejisté, ačkoli svět kolem nás je mnohem hektičtější, než byl ještě před pár desetiletími.
Vaše dětství bylo nejspíše jiné než dětství vašich dětí. Vyrostli jste bez internetu a chytrých telefonů, takže jste si všechno museli napevno domlouvat předem. Vyrostli jste bez všudypřítomné záplavy věcmi a informacemi, v pomalejší době, bez elektroniky a sociálních sítí.
Zdá se, že svět byl jednodušší, ale i v něm existovaly problémy. I v době vašeho dětství probíhaly různě po světě války, lidé měli finanční problémy, vyskytovalo se násilí a šikana. A přesto i v takové době lidé zvládali mít rodin, věnovat se dětem a vychovávat je. Není špatné si to uvědomit, když nás někdy přepadá pocit, že tak těžké to nikdy nebylo, protože svět je plný nejistoty, kterou vnímají i naši potomci.
Berte to tak, že výchova dětí v dnešním světě je zároveň příležitostí, jak trochu zpomalit, upevnit vztahy mezi nejbližšími a vytvořit z domova bezpečné útočiště pro vaše blízké. Dětské štěstí jen málo souvisí s věcmi, které jim dáváme, a hodně s časem, který s nimi trávíme. Navíc, i když se život možná v ledasčem zkomplikoval, máme zároveň více nástrojů, než kdy předtím, abychom překonávali překážky a podporovali emoční rozvoj dětí.
Tady máte deset jednoduchých nápadů, jak učinit výchovu dětí ve světě nejistoty méně stresující.
1. Zaměřte se na emoce svých dětí
Nemluvte s dětmi jen o tom, co měly ve škole k obědu a zda nemají na druhý den nějaký domácí úkol. Zajímejte se o jejich emoce, ptejte se, co jim udělalo radost a co v nich naopak vzbuzuje úzkost. Jen vám na to asi nebude stačit pár minut při vyzvednutí ze školy, takový rozhovor vyžaduje čas.
A čas bude vyžadovat i vaše reakce, obavy byste neměli smést ze stolu sdělením, že není třeba se bát. Dětské strachy a emoce byste měli brát vážně, i kdyby šlo jen o obavu ze zítřejší písemky. Můžete jim například vyprávět, jak jste se v podobných situacích v jejich věku cítili vy a co vám pomohlo.
2. Zapojte je
Možná vaše děti doma čas od času vyklízejí myčku, občas vynesou odpadky nebo vyluxují. Zapojte je víc a hlavně jinak. Svěřte jim něco na starost trvale - ne jako trest, ale vysvětlete jim, že je dobré, když se budou na chodu domácnosti podílet všichni členové rodiny. Zároveň děti vyzvěte, aby přicházely s vlastními nápady na to, co by se ve vašem domácím fungování dalo dělat jinak či co by se případně dalo podnikat společně.
Přečtěte si také: Nikol Leitgeb přiznala: Jsem roztěkaná, strašná matka a frustraci si vybíjím na manželovi
3. Omezte elektroniku a sociální sítě
Nemusíte se hned bát, že jsou vaše děti závislé na elektronice nebo sociálních sítích, abyste zkusili omezit čas, který tráví s mobilem nebo tabletem v ruce. Spolehlivě fungovat to ale bude jen tehdy, pokud se dokážete v tomto směru omezit i vy sami, aniž byste se vymlouvali třeba na to, že vy na mobilu pracujete. Na druhou stranu, netvrďte jim, že elektronika představuje v každém případě jen nebezpečí.
„Technologie používáme k práci či zábavě a často se bez nich v životě neobejdeme. Není to tak, že by byla jejich existence striktně černobílá. Například i počítačové hry mají podle současných vědeckých poznatků pozitivní dopady – mohou rozvíjet kreativitu, strategické myšlení, zlepšovat reflexy a koordinaci a mnohdy i rozvíjet sociální interakci v případě multiplayerových her, kde je spolupráce hrou přímo vyžadována. Stinné stránky ale mají jak tradičnější formáty internetových her, tak ty inovativnější,“ říká adiktolog Ladislav Dékány.
4. Všímejte si
Určitě už jste narazili na pojem mindfulness neboli všímavost. Možná vám to zní poněkud ezotericky, ale není tomu tak. Zjednodušeně by se dalo říci, že všímavost znamená plné soustředění se všemi smysly na to, čemu se právě věnujete - nemusí to přitom být nic složitého. V praxi jde třeba o to, abyste jedli pomalu a jídlo si vychutnávali, aniž byste se přitom dívali do mobilu nebo do knihy. Podobně můžete vnímat například strom v lese, můžete si ho prohlížet, můžete na něj sahat, můžete cítit, jak les voní. Zkuste to dělat vy, veďte k tomu i vaše děti, povídejte si o tom. Studie, jako například tato, jasně ukazují, že takový přístup zmírňuje stres.
5. Přidejte se k místnímu dění
Je skvělé cestovat a poznávat nová místa, určitě v tom pokračujte. Ale zároveň se zajímejte o lokalitu, kde žijete. Přidejte se k nějaké místní komunitě, spoluorganizujte různé besedy nebo slavnosti, i kdyby to měla být jen společná výroba adventních věnců v místní knihovně, spojte se s dalšími rodiči a nabídněte se, že zorganizujete nějakou aktivitu ve škole, kam chodí vaše děti.
6. Společný čas je důležitý
I když se vám v sobotu navečer nebude chtít hrát s dětmi deskovou hru, zkuste svou nechuť překonat. Společné zážitky a sdílený čas jsou důležité.
Patří sem i to, že společně uvaříte večeři, vymyslíte výlet na příští víkend nebo se všichni podíváte na nějaký film, o kterém si pak budete povídat místo toho, abyste si každý pustil další tři díly seriálu na svém notebooku.
7. Podpořte své děti
Má smysl zaměřit se i na rozvoj sebedůvěry vašich dětí. Dlouhodobě má větší smysl oceňovat úsilí dětí a jejich vytrvalost, než abyste je obdivovali za jejich šikovnost a případný talent, jak potvrdila například tato studie. Snaha má větší smysl než dokonalý výsledek.
Mluvte s dětmi o tom, jak se cítily, když o něco usilovaly, ať už šlo o složitý úkol z matematiky, nebo o nový trik, který trénují na parkourovém kroužku. Veďte je k tomu, aby dokázaly vyřešit své problémy samy, ale poskytujte jim k tomu rodičovskou podporu.
Má smysl podporovat zájmy potomků, ale není úplně žádoucí, aby měly každý den náročnou mimoškolní aktivitu, je to celkem stresující. Podobně není nutné, abyste společně neustále něco podnikali, někdy je fajn jen tak být společně doma a tam si dělat každý něco svého.
Zdroje:
www.as-they-grow.com, www.lifehack.org/922481/raising-kids, www.gse.harvard.edu
Poslechněte si rady dětské psycholožky Ivety Koblic o dětech a dárcích: