Je dobře, když děti nedostanou vše, co si přejí, říká dětská psychiatrička

V současné době panuje spíše tendence zahrnovat děti spoustou dárků. Přemýšlíte také, kolik přání z dopisu Ježíškovi jim pod stromeček zabalit? „Rada nebo odpověď na tuto otázku neexistuje. Záleží, jak je to nastaveno v rodině, a to je v první řadě o rodičích, kteří pocházejí každý ze své primární rodiny a tam měli také nějaké zvyklosti,“ vysvětlila Iveta Koblic v podcastu ON TOPIC.

Děti by měly mít i nějakou frustraci

Zdůraznila ale důležitost plánování a komunikace, třeba už během psaní dopisu Ježíškovi, kdy rodiče mohou jít vzorem a ukázat dětem, že se můžeme radovat nejen z hmotných dárků, ale i z mnoha dalších věcí. „Přijde mi důležité, když jako rodiče plánujeme, jaké dárky zvolíme, a co třeba dětem nedáme, aby taky měly nějakou frustraci. Je důležité naplánovat i to, jakým způsobem probíhá rozbalování dárků. Je skvělé, když si každý postupně rozbaluje jeden dárek a všichni čekají, což je zajímavý fenomén z hlediska neurobiologie – protože dostávání dárků aktivuje důležitý systém v mozku a vytváří pocit potěšení, radosti a euforie. A to i ve chvíli, kdy já sleduji, jak se někdo jiný rozbaluje dárek,“ popsala Iveta Koblic a dodala, že postupným rozbalováním dárků také děti učíme, že to má nějaké časování a posloupnost.

Vliv nesplněných přání na dětskou psychiku

A co když tedy děti nakonec pod stromečkem nenajdou to, co si přály? Jak taková frustrace působí na jejich psychiku? „Co se týká zejména těch hmotných dárků, tak je to skvělá otázka, protože je dobře, když děti nedostanou všechno, co si přejí. V tu chvíli mozek přepíná do trošku jiného režimu a začne se v nás prát očekávání toho, co jsme si vysnili, s realitou. Spouští se stresová reakce a tady velmi záleží na tom, jak se k tomu postaví dospělý,“ vysvětlila odbornice.

„Dítě může být zklamané, smutné, může plakat, může se i vztekat, může začít třeba kolem sebe házet nějaké věci a tak podobně, záleží na věku, záleží na vývojové fázi… a tam je hrozně důležité, aby rodič zůstal v klidu a dítěti poskytl emoční podporu a vysvětlil mu, že je to v pořádku, že nedostáváme všechno, co si přejeme,“ dodala.

Tím, že nenaplníme všechna přání dítěte, ho do budoucna učíme velmi důležité vlastnosti – zvládat frustraci a stres, zvyšujeme tím jeho odolnost, ale i schopnost empatie.

Když je dítě frustrované, neodvádějte pozornost k jiným věcem

Teprve postupně, když dítě začne tuto informaci zpracovávat a emoční reakce bude odeznívat, je podle psychiatričky možné odklonit jeho pozornost třeba k jiným dárkům. „Reakce té frustrace by se neměla něčím hned překrývat. Je to podobné, jako když dítě běží, spadne, začne plakat a maminka řekne: ‚Podívej, to je ale hezký ptáček.‘ Ne, nejdříve je zapotřebí uznat to, že je dítě nějak frustrované, nějak ho to zklamalo, je z toho smutné nebo naštvané… až potom v druhé fázi mu nabídnout něco jiného.“

Přehlcení dětí dárky může vést až k pláči

I rozbalování jednoho dárku za druhým může vést k tomu, že dítě nakonec pohltí smutek, nebo spíš přemíra štěstí? „Když jsou děti přesycené a zahlcené, většinou to dopadne i tak, že se dopaminový systém vyčerpá a děti skončí v slzách. Jsou vlastně přeradostnělé. A může se to stát i při očekávání, když se těší na dárek, což je taky časté. V tu chvíli děti potřebují, aby jim zase rodiče citlivě pomohli se zregulovat, zklidnit a klidně to rozbalování dárků i o hodinu odložili. Nebo těch dárků letos dali míň, když vidí, že to loni přehnali,“ poradila odbornice.

„V tomhle bych chtěla rodiče podpořit, že taková ta pohoda a laskavost dětí vychází z toho, jak k věcem přistupujeme my. A když vidíme, že jsme něco neudělali úplně správně a nehroutíme se z toho, ale řekneme si: ‚Ano, tohle bych příště chtěla jinak,‘ tak to děti nějakým způsobem odchytávají a učí se to.“

Ježíšek nemá penízky

Někdy jsou dárky, které si děti přejí, mimo naše finanční možnosti, anebo za ně zkrátka tolik peněz nechceme dát. V jakém věku s dětmi začít komunikovat o penězích a budovat u nich určitou finanční gramotnost? „Čím dříve, tím lépe. Samozřejmě je potřeba vzít opět v potaz, v jaké vývojové fázi se dítě nachází,“ popsala Iveta Koblic a dodala, že ve chvíli, kdy už se píše dopis Ježíškovi a dítě je ve fázi natěšenosti a očekávání, nemá cenu s ním komunikovat finanční stránku. „Ale jde to dělat už dříve před různými příležitostmi, protože to není jenom o Vánocích. Jsou tu narozeniny, svátky, vysvědčení, různé chvíle, kdy dítě dostává dárek…“

„Děti vnímají velmi brzy, že jsou nějaké papírky a nějaké mince, kterými se něco dá získat. A je dobré občas nějakým způsobem nadnést, že je něco třeba finančně hodně náročné. A zase balancovat pocity frustrace a toho, že je to v pořádku, že nemáme nějaké drahé věci, že je nemusíme mít, nepotřebujeme. A hlavně bych chtěla apelovat na rodiče, aby se vyhnuli za každou cenu kupování dárků třeba na dluh, protože stres, který si tím způsobí, se tím dárkem nevyváží,“ dodala.

Co když babička či děda zahrnuje naše děti až příliš velkým množstvím dárků? A co dělat, pokud jeden z rodičů při střídavé péči dítě dárky uplácí? Pusťte si celý díl podcastu ON TOPIC s dětskou psycholožkou Ivetou Koblic. Najdete ho v úvodu tohoto článku, ale i v podcastových aplikacích, na YouTube a brzy také na Streamu.