V laskavém přístupu rodiče chybují. Děti s námi nemohou vždy souhlasit, říká odbornice
Tvrdé vedení, nebo laskavý přístup? Pohled na výchovu se mění a vysoce citlivé děti jsou více respektovány. Přesto dospělí často chybují. Citlivost totiž není poruchou chování ani selháním výchovy – jde o vrozený rys, ke kterému je potřeba správně přistupovat.
V dnešní době čelí dospělí i děti obrovskému množství podnětů. Odráží se to také na vyšší citlivosti, která se ale u lidí vyskytovala odjakživa. „Pravdou je, že dříve se citlivost brala spíše jako neduh nebo nějaká nemoc, slabost. Teď už víme, že to tak není a že jde o vrozený rys osobnosti,“ vysvětluje v podcastu Dětství 2.0 pedagožka a spisovatelka Ludmila Bakonyi Selingerová.
Za citlivé můžeme podle průzkumů označit až 20 % lidí. Jde vždycky o rys, se kterým se už narodíme? „Ze 30 % je to dáno dědičností. Když je vysoce citlivý rodič, velmi pravděpodobně se mu narodí alespoň jedno vysoce citlivé dítě. Potom je to dáno i výchovou, rodinným zázemím, přirozeným temperamentem… A potom už jsou to individuální zkušenosti s tím, že nás může zcitlivět i nějaké trauma nebo nestabilní rodinné zázemí a tak dále,“ vysvětluje odbornice.
Kdo je Ludmila Bakonyi Selingerová
Česká spisovatelka, pedagožka, literární recenzentka a divadelnice známá také pod pseudonymem Pohádková Lída, se zaměřuje především na tvorbu pro děti a podporu čtenářské gramotnosti. Ve své pedagogické i autorské praxi propojuje hravost a fantazii s moderními pedagogickými a psychologickými poznatky. Věří, že pohádky jsou nejlepším způsobem, jak pečovat o dětskou duši a srdce. V knize Citlivé dítě se zaměřila na problematiku dětské hypersenzitivity, čerpala z vlastních zkušeností i mnoha let odborného vzdělávání, výzkumů a své bohaté pedagogické praxe.
Záchvat na veřejnosti nemusí znamenat „špatnou výchovu“
Každý dospělý se pravděpodobně za svůj život setkal s takzvaným meltdownem dítěte na veřejnosti, ať už jde o jeho potomka, nebo je jen cizím pozorovatelem. „Jde o výbuch v důsledku nějakého přetížení. U vysoce citlivých dětí se to stává velmi často a hlavní je zaměřit se na prevenci,“ říká Ludmila Bakonyi Selingerová.
Mohlo vám uniknout: Rodiče děti učí, aby na sebe nenechaly sahat bez souhlasu. A poruší to hned u babičky
Co to pro rodiče znamená? „Je dobré, když s tím počítáme a dítě sledujeme, protože to už na něm poznáme. Znamená to také naučit dítě dávat si pauzy. A můžeme přehodnotit, jestli skutečně musíme jít na nějaká rušná místa nebo co můžeme udělat pro to, abychom dítě už dále nešponovali,“ dodává.
Za důležité dále odbornice považuje nepřetěžovat tyto děti kroužky, myslet na jejich adaptaci, která je náročná, a nepřehánět to ani s dalším programem. Zkrátka dopřávat dítěti klid a ukotvení v jeho rutině.
Dítě s námi nemůže vždy souhlasit
Respektující přístup ve výchově dětí je důležitý, ale vykládají si ho dospělí vždy správně? „My teď jedeme hodně na vlně gently parentingu, kdy rodiče chtějí být s dítětem vždy zadobře, aby bylo všechno v pořádku, aby ono moc neplakalo, aby si neodneslo z dětství nic špatného… A jde to do extrému,“ říká Ludmila Bakonyi Selingerová.
„Negativní, nepříjemné emoce existují. Dítě s námi nebude vždycky souhlasit, ani nemůže. Bude prožívat i nepříjemné emoce a musí je prožívat, musí se naučit, jak jimi projít,“ upozorňuje.
Máte doma citlivé dítě?
V Institutu pro vysokou citlivost najdete spoustu informací, a také odborníky a psychology, na které se můžete obrátit. S Ludmilou Bakonyi Selingerovou spolupracovali na knize Citlivé dítě, kterou vydalo nakladatelství Grada – i v této knize najdete potřebné informace a velký orientační test.
V čem rodiče chybují?
Popisuje také, že respektující výchova po vzoru západu, která podporuje přístup „mít na sobě vše rád a být vždy vítěz“, šla podle ní trochu do extrému.
„Teď už existují studie této generace a psychologové došli k tomu, že děti vychovávané pouze s orientací na sebe mají tendenci, že se nepoučují ze svých chyb. Mají pocit, že jsou OK, jak jsou a nemusejí se snažit. A pak se rozčilují, že nedostávají dobré známky, i když se neučí. Nastoupí do práce a mají pocit, že si okamžitě zaslouží vysoké posty, aniž by si to odpracovali…“ vysvětluje odbornice.
Přečtěte si také: Čtyřleté dítě už může zavolat záchranku. Mladé generaci fandím, říká Marek Dvořák
„Takže teď už se naopak to kormidlo trochu obrací. Není to tak, že by se děti měly vychovávat jako v devadesátkách, je zde pořád respekt k dítěti a tomu, co prožívá. Ale zároveň: ‚Já jsem tady autorita a musím tě naučit, jak se zlepšovat, jak v tom světě obstát.‘ A tohle je to správné rodičovství,“ popisuje Ludmila Bakonyi Selingerová.
V čem jsou vysoce citliví lidé výjimeční a proč naopak více tíhnou k závislostem? A jak přistupovat k výchově, aby nebyla extrémní ani v jednom směru? Pusťte si celý díl podcastu Dětství 2.0 s pedagožkou a spisovatelkou Ludmilou Bakonyi Selingerovou. Najdete ho v úvodu článku, ale také v podcastových aplikacích a brzy i na YouTube.
Autor článku
Marie Klášterecká
Autorka se věnuje především tématům zaměřeným na životní styl, je certifikovanou trenérkou a Ing. v oboru Výživa a potraviny. V letech 2020–2022 působila jako šéfredaktorka časopisu Dieta.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
