Rodiče děti učí, aby na sebe nenechaly sahat bez souhlasu. A poruší to hned u babičky
Dětství 2.0 - Pavel Houdek
Nad dětmi dnes máme větší dohled. Učíme je, aby nevěřily cizím lidem, ale opravdové hrozby se mohou skrývat mnohem blíž. Rodiče by měli své děti učit pravidlům bezpečnosti a sebeobrany, která ovšem budou sami dodržovat.
Ve více než 85 % případů, kdy je pácháno násilí na dětech včetně sexualizovaného násilí, jde o pachatele, kterého dítě dobře zná.
Kdo je Pavel Houdek
Inovátor v oblasti sebeobrany a autor mezinárodního bestselleru Moderní sebeobrana. Jako expert v oblasti prevence násilí a inspirativní řečník zasvětil svůj život rozvoji strategií, které posilují jednotlivce i komunity.
„My všichni máme v hlavě ten obrázek ze Sám doma, dvou nějakých polobezdomovců kteří někde nahánějí toho Kevina, a na tohle zapomínáme. A bohužel ti predátoři kteří tyhle činy páchají, tak na to samozřejmě spoléhají,“ varuje v podcastu Dětství 2.0 Pavel Houdek.
Přijmout, že dítěti ublížil někdo, kdo je třeba i nám osobně blízký, je podle Pavla Houdka obrovsky těžké. „Druhá těžká věc na přijetí je to, že takový čin se nestane z ničeho nic,“ říká.
Nebezpečný grooming
Predátor si často umí vybudovat obrázek navenek hodného člověka a svou oběť si postupně ‚namotává‘. „Když se to odhalí, a ono se to vždycky odhalí, ale většinou se zjistí, že ten člověk to dělá roky, desítky let, tak ta nejčastější reakce okolí, které ho zná, je: ‚Ten? To není možné, to bych nikdy neřekl nebo neřekla‘…“ popisuje Pavel Houdek.
Jde o tzv. grooming, tedy systematickou manipulaci pachatelem, který si záměrně buduje s dítětem důvěrný vztah s cílem zneužití.
Přečtěte si také: Při setkání s násilníkem už nemáte co ztratit, říká lektorka Houdek. Má pět rad k záchraně
Jak zařídit, aby se dítě svěřilo?
Další alarmující statistikou je fakt, že jedno ze tří zneužitých dětí to nikdy nikomu neřekne. „A proto bychom všichni měli umět reagovat a měli bychom vědět, že když dítě něco takového řekne, tak máme poslouchat, máme mít důvěru,“ říká Pavel Houdek.
„V momentě, kdy máte jako rodič s dítětem tak dobrý vztah, že cítí, že se vám může kdykoli svěřit, tak máte samozřejmě nějakou šanci, že to udělá i v takovémto případě,“ dodává.
Nastavte pravidla a ta dodržujte
S dítětem je vhodné mít nastavena určitá pravidla. Je jasné, že by mělo vědět, že na něj nikdo nemá sahat, pokud se mu to nelíbí. „Jenže pak přichází to důležité – vy to musíte dodržovat taky. A to vždycky. I když jste u dědy nebo u babičky a řeknou: ‚Pojď sem, dej mi pusu,‘ a to dítě nechce,“ varuje Pavel Houdek.
Může to znít příliš radikálně, ale pokud je dítě manipulováno přes city s tím, že děda bude smutný, když nedostane pusu, naučí se, že jeho ‚NE‘ vlastně nic neznamená. „Dítě by mělo vědět, že když jeho ‚NE‘ někdo nerespektuje, tak to není v pořádku a to je věc, se kterou má přijít,“ vysvětluje.
Proč je tak těžké opustit agresora, jak se vyrůstání v násilnickém prostředí odrazí na chování dětí v dospělosti a jaké největší hrozby se aktuálně šíří po internetu? Pusťte si celý díl podcastu Dětství 2.0 s Pavlem Houdkem – najdete ho v úvodu článku, v podcastových aplikacích i na YouTube. A pokud vám tento díl dává smysl, budeme moc rádi, když ho nasdílíte někomu, komu by mohl pomoci.