Bořivoj Penc zářil u Cimrmanů. Necítil se tam dobře, ale nakonec hrál do své smrti
Život herce Bořivoje Pence byl neodmyslitelně spjat s Divadlem Járy Cimrmana. Jeho celoživotním přítelem byl Zdeněk Svěrák, s nímž se znal od základní školy, dokonce sedávali v jedné lavici. 19. ledna jsme si připomněli jeho nedožité 90. narozeniny. Jaké bylo jeho soukromí?
Bořivoj Penc, který byl vystudovaný nástrojář, v Divadle Járy Cimrmana působil od roku 1983. Přivedl ho tam celoživotní přítel Zdeněk Svěrák. Znali se od dětství, na základní škole chodili do stejné třídy a sedávali spolu v jedné lavici.
Čtěte také: Dotočila Nemocnici na kraji města a zemřela. Jaké bylo soukromí představitelky vrchní sestry Jáchymové?
Začátky v divadle byly krušné. „Moje žena říkala: A prosím tě, máš na to vůbec talent? Nebojíš se toho? A já jí říkal, že bojím, ale že tam mám kamaráda, který mě vždycky podrží. Ze začátku jsem se u Cimrmanů necítil dobře a hledal jsem u Zdeňka ochranu. Protože se některým klukům zdálo, že jim budu brát role. Když jsem začal hrát, tak si na mě nějakým způsobem zvykli. A dneska si myslím, že jsme všichni dobří kamarádi,“ sděloval Bořivoj Penc rok před smrtí v Českém rozhlase.
V Divadle Járy Cimrmana účinkoval ve všech hrách mimo představení Akt. Obvykle alternoval s Jaroslavem Weiglem nebo Janem Hrabětou. Zahrál si také v několika filmech, například Nejistá sezóna, Obecná škola, Lotrando a Zubejda, Vratné lahve nebo v seriálu Bylo nás pět.
Narodil se do velmi skromných poměrů, vzpomínal Svěrák
Pracovně činný byl do poslední chvíle. Na jevišti stál ještě dva týdny před smrtí, kdy hrál krále v jedné z nejslavnějších cimrmanovských her „Dlouhý, Široký a Krátkozraký“. Zemřel v červnu roku 2018 ve věku 82 let.
Smuteční projev na jeho pohřbu pronesl Zdeněk Svěrák, který přirovnáním divadelní hry z cimrmanovského repertoáru Hospoda na mýtince zavzpomínal také na jeho dětství. „Bořík se narodil do velmi skromných poměrů jako hrabě Nikolič. Kdyby mu jeho tatínek mohl koupit klavír, vyrostl by z něho bezpochyby skvělý klavírista. Jeho strýc měl ale levnější harmoniku, Bořík na ni rád hrál Valčík na rozloučenou třeba i šestkrát za večer,“ vzpomínal Svěrák.
Zdeněk Svěrák napsal pohádku Čerti nejsou: