11. září? Markéta Fialová na mateřské: Chtěla jsem do práce. Pavlína Wolfová: Nastalo peklo!

11. září 2001. Ten den si pamatuje snad každý z nás. Kde byl, co dělal a jak ho zpráva o teroristických útocích v New Yorku zasáhla. Je to již dvacet let, co celý svět sledoval, jak se hroutí budovy Světového obchodního centra. Nikdo nevěřil a nikomu zpočátku nedocházelo, co to znamená. Zeptali jsme se novinářů, jak vzpomínají na osudný den, po kterém se změnil svět?

Pavlína Wolfová: Nastalo peklo, nic už nebude stejný

• Co jste dělala v osudný den 11. září?

Vím to zcela přesně. Seděla jsem ve střižně a stříhala už druhý, možná třetí den reportáž do pořadu Na vlastní oči. Měla jsem pocit, že už to nedám, že to je peklo. V tom vběhla do střižny produkční Edita a povídá: „Nastalo peklo, to je konec, nic už nebude stejný. Teroristi zaútočili na New York.“ Když jsme naladili CNN, zrovna nalétávalo letadlo do druhé věže... Dál už to známe. Nic už není jako před tím.

• Ten den jste měla asi náročnou směnu?

Nezastavili jsme se několik dnů. Nešli jsme domů, sledovali jsme, co se děje. To, co se nám do 14:46 hodin toho dne zdálo strašně zásadní a důležité, najednou důležité a zásadní vůbec nebylo.

Markéta Fialová: Prvotní šok vyvolal strach o naše nejbližší

• Co jste dělala v osudný den 11. září?

Pamatuji si to také velmi přesně. Mé první dceři bylo půl roku, takže jsem byla doma v Praze naprosto zaneprázdněná péčí o ni. Zavolal mi můj táta, který byl také v Praze, a naprosto nelogicky se mě zeptal: „Ahoj, prosím tě, jste všichni v pořádku?“ Tahle otázka přesně charakterizuje ten moment, ve kterém jsme se nacházeli. I když jsme byli na jiném kontinentě, první šok z toho, co se stalo, v každém pudově vyvolal strach o ty své nejbližší. Takže já jsem mu říkala: „Jasně, že jsme v pořádku.“ A on na to: „Pusť si televizi.“ No a pak už jsem jen prožívala to, co ostatní.

• Co se vám honilo hlavou?

Přiznám se, že jak tu novinařinu dělám od svých osmnácti let, tak v situacích, kdy je člověk odstavený od válu, i kvůli krásným mateřským povinnostem, tak se mu honí hlavou: Jak to, že nepracuji? I když bych v té situaci samozřejmě nemohla nijak přispět.

• Když jste viděla ty záběry, věřila jste tomu?

V první chvíli jsem měla pocit, že táta naletěl nějakému fejku. Takže jsem to začala sledovat na všech stranách. A další moje reakce byla: Proboha, koho tam teď mám? Ten moment uvědomění přišel až po pár hodinách. Pak jsem si říkala: Co se bude dít, jaká bude reakce, jaká bude odveta, co to udělá s Amerikou? V tu chvíli vám pak dojde, že se to musí dotknout celého světa.

Karel Voříšek: Moderovali jsme akci a lidem předávali informace, co se děje v USA

• Vzpomínáte si, co jste dělal v osudný den 11. září?

Moderoval jsem v Trójském zámečku předávání cen architektům, do toho přicházely neuvěřitelné zprávy z Ameriky. S Nicol Lenertovou jsme sice moderovali předávání cen, ale zároveň v zákulisí zjišťovali podrobnosti a předávali je lidem přímo z pódia. Atmosféra úžasu, strachu a nevěřícnosti, že je něco takového vůbec možné.

Na 11. září vzpomínají i novináři CNN Prima News, Prima FRESH a Prima ZOOM

Na 11. září si pamatuji úplně živě. Chodila jsem tehdy do druhé třídy. Odpoledne jsme šly s kamarádkou na kroužek a potom jsme se vydaly k nám domů, že si budeme ještě hrát. Když jsme dorazily, mamka tehdy koukala na televizi jako fascinovaná a měla slzy na krajíčku. Hned na nás volala: „Holky, pojďte se podívat, to je šílený.“ Pamatuji si, jak jsme s kamarádkou moc nechápaly, co se vlastně stalo a proč. Jen jsem věděly, že je to asi moc smutný. Každopádně ty záběry, jak padají mrakodrapy k zemi, mám před očima dodnes. Mamka pak prohlásila, že se tam jednou budeme muset podívat. A o deset let později mě opravdu do New Yorku vzala a zašly jsme spolu položit svíčku na místo, kde dvojčata stála.

Barbora Zpěváčková, reportérka CNN Prima News

Cestou domů z práce jsem se zastavila v malé trafice na Tyláku, kde měli u stropu v rohu místnosti malou televizi. Když jsem zahlédla záběr jak letadlo naráží do jednoho z dvojčat, zůstala jsem úplně opařená zírat. V šoku jsem pak spěchala domů, kde jsem strávila zbytek dne sledováním zpravodajství.

Klára Michalová, šéfredaktorka Prima FRESH

A jaké jsou vaše vzpomínky? Napište nám na Facebook:

Bylo mi jedenáct. Přišly jsme se ségrou domu a jako klasicky místo toho, abychom si udělaly úkoly, zapnuly jsme televizi. Koukaly jsme na nějakou telenovelu a jen si vzpomínám, jak tam tenkrát vyběhla lišta s tím, že v New Yorku spadl mrakodrap. Hned jsme volaly rodičům, co že se to vlastně stalo...Pak už si jen pamatuji, jak všude běžely záběry letadla narážejícího do jedné z věží.

Renáta Bohuslavová, redaktorka CNN Prima News

Spěchal jsem domů ze školy, abych stihl pravidelnou dávku televizních seriálů, které se odpoledne vysílaly. Zapnul jsem televizi a chvíli nechápavě zíral na obrazovku. Divil jsem se, proč už takhle brzy dávají nějaký akční film, zvlášť takový pomalý, statický. Bylo to pro mě něco nepochopitelného, bezprecedentního. Až během sledování zpráv o pár hodin později jsem zhruba pochopil, co se asi stalo - nevím proč, ale říkal jsem si, že svět už nikdy nebude stejný.

Mojmír Sedláček, redaktor, Prima ZOOM