22. února 2022 06:10
Dcera Kateřiny Neumannové: Běžky jsem nesnášela. Díky mámě nedělám krávoviny
Show Jana Krause - Kateřina Neumannová o úklidu
Dceru Kateřiny Neumannové všichni známe jako malou holčičku, která za běžkyní na lyžích přiběhla v cíli jejího legendárního zlatého závodu na olympiádě v Turíně v roce 2006. Lucie však dávno není dítě. Vyrostla z ní krásná slečna, která má ve svých osmnácti nakročeno ke kariéře úspěšné atletky. V rozhovoru, u kterého byla i Kateřina, prozradila, proč nenásledovala bílou stopu své maminky a jak blízký spolu mají vztah.
- Omlouvám se, ale hned na úvod se nemůžu nezeptat... Vybavíte si nějaké momenty ze zlatého závodu vaší maminky na olympiádě v Turíně, v jehož cíli jste byla jednou z hlavních hvězd?
Pamatuju si toho více. Pamatuju si svou chůvu, která mě za mamkou vyslala. Pamatuju si, že jsem tam vůbec nechtěla jít, ani jsem nechápala, proč bych tam měla chodit. Chůva mě ale nalákala na hromadu bonbonů, když tam půjdu. Takže mě ukecala. A ještě si vzpomínám, že když jsem tam běžela, a to nebylo na kamerách, spadla mi bota, měla jsem v ní sníh, ale sama jsem si ji nazula, běžela jsem za mámou a pak už toho moc nevím.
- To si opravdu pamatujete takto konkrétně momenty z doby, kdy vám byly dva roky?
Myslím, že bych si to nepamatovala, ale když se vás na to skoro od té doby pořád někdo ptá a stále o tom mluvíte, asi vám to v té paměti zůstane. (smích)
- Vaše maminka i po ukončení kariéry byla pracovně vytížená, přesto dokázala věnovat hodně času i vám. Jak jste to vlastně během dospívání vnímala? Neměla jste třeba pocit, že je s vámi až moc často, nebo naopak málo?
Myslím, že jsme se měly tak akorát. (smích)
- Projevil se nějak právě čas trávený společně na vašem vztahu? Dovedu si představit, že už jste spíš kamarádky než matka s dcerou. Máte v tomto vymezené nějaké hranice?
(Do rozhovoru se vloží Kateřina) V některých věcech si myslím, že jsme na úrovni kamarádek, v některých držíme to, že jsme matka s dcerou a není to fifty fifty. Občas musí někdo zavelet a doma to řídit – a to jsem samozřejmě v určitých okamžicích já. Přeskakujeme, no. V něčem jsem šéfová a v něčem se snažím jít cestou diskuse a ten vztah je pak fajn.
Kateřina Neumannová a její dcera Lucie. Zdroj: FTV Prima
- Jak přísná vůbec máma byla ve výchově? Dopřávala vám volnost, nebo se vás spíše snažila držet zkrátka?
Lucie: Když se bavím s jinými kamarády o tom, jak to měli doma, přijde mi, že jsem to měla nejlepší. Když jsem byla malá, máma mi dala ochutnat víno, pivo. (Kateřina se zatvářila naoko pohoršeně.) Díky tomuto přístupu, že to už odmala nebylo vyhrocené, teď nemám potřebu dělat krávoviny. Když jsem chtěla jít ven, mohla jsem. Když jsem chtěla spát u kamarádky, mohla jsem, přitom ony u nás často kvůli svým rodičům spát nemohly…
Kateřina: Zase jsem ale vyžadovala, ať řekne, zavolá, dodrží nastavená pravidla.
Lucie: Zároveň si taky myslím, že mamka věděla, že nebudu dělat blbosti, takže se o mě nemusela bát.
- A co sportovní stránka? Cepovala vás v tomto ohledu, nebo jste po ní zdědila smysl pro disciplínu a nepotřebujete dohled?
To nikdy nedělala, protože sport jde z mojí hlavy a nikdy jsem k tomu nucená nebyla. Kdybych chtěla zpívat, mamka mi zařídí nejlepšího učitele na zpívání. Za sportem si jdu já sama a máma mi jen radí. Že by ale řekla „Běž si zacvičit, běž dělat to a to…“, to vůbec. Akorát se mě ptá, jaký jsem měla trénink a podobně. Jen když jsem byla mladší a šly jsme třeba běhat, vždycky vybrala delší trasu, než jsem chtěla. (smích)
Dcera Kateřiny Neumannové 1
- V kolika vás vůbec poprvé postavila na běžky?
Lucie: Na běžkách jsem podle mě stála, hned jak jsem se narodila. (smích)
Kateřina: To asi budu vědět spíš já. Ona je narozená v létě, takže v zimě, když jí byl rok a půl, už za barákem šoupala na zahradě s lyžičkama na nohách.
- Proč jste si nakonec vybrala tenis a následně atletiku a nešla jste v maminčiných stopách?
Už odmala jsem k běžkám měla nějaký odpor. U nás všichni lyžovali, v televizi byly pořád puštěné běžky, babička i máma lyžovaly a já už to odmala nesnášela, vlastně ani nevím proč. Až teď jsem se k tomu trochu vrátila, když potřebuju běžky k trénování kondice. Jinak je moc ráda nemám.
- A jaké jsou vaše sportovní ambice? Chcete dělat atletiku na profi úrovni a třeba taky jednou vyhrát olympiádu?
Věnuji se jí teprve rok a snažím se pro to dělat všechno. Je to samozřejmě těžké, protože jsem začala pozdě a nevím, jestli mám tak velký talent jako máma. Když se mi ale povede jakýkoliv menší nebo větší úspěch, budu za něj ráda. Dělám to prostě naplno, abych byla tak nejlepší, jak budu moct být. Každý vám řekne, že chce vyhrát olympiádu. Záleží ale, co všechno jste pro to schopní udělat. Zatím se potřebuju dostat na menší závody, o olympiádě ještě mluvit nemůžu, protože jsem se zatím nedostala ani na žádný mítink v zahraničí.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
