Ivana Korolová: Líza Simpsonová je přechytralá. Dcera by mohla být stejně svědomitá

Vy jste maminkou osmiměsíční Amélie, jak vám mateřství změnilo život?

Totálně mi změnilo život. Když se nás někdo ptal, co se změnilo po svatbě, tak jsem musela upřímně říct, že vůbec nic. Ale s tím dítětem se změnilo totálně všechno. Jinak se plánuje, vše přizpůsobujeme miminu. Každý, kdo má dítě, asi ví, o čem mluvím.

A užíváte si to?

Strašně moc. Musím říct, velké plus na tom celém covidovém období je to, že mám míň práce a můžu si Amélii užít. Jinak bych toho měla hodně. Hrála bych třeba v muzikálu Tarzan. V tom otěhotněla kolegyně a zůstaly jsme na to dvě. To byla Amélie ještě hodně malá. Takže nakonec jsem ráda, že jsem těch představení neměla tolik a užívám si každý den s dítětem.

Co vás nejvíce překvapilo, zaskočilo?

Já si vždycky nějak myslela, že dítě nakojím, uspím a budu mít třeba tři hodiny čas. A ono ne! Ten den strašně letí a vlastně se člověk vůbec nezastaví a nic nestihne. A to jsem si nějak neuměla představit. Vždy jsem ptala své kamarádky, která má už dvě děti, co celý den děláš? A ona mi odpovídala: Jsem s dětmi. A já si vůbec neuvědomovala, jaký je to zápřah. Ale je to krásný zápřah.

Vy jste natočila klip k písničce Kvůli tobě. Ta je o tom, že pro druhého uděláte téměř cokoliv, ale občas také potřebujete oddech a být sám se sebou. Vy to tak máte? Máte třeba hlídací babičky?

Určitě. My máme velkou výhodu, že máme jednu babičku s dědou v Praze, ti malou hlídají často. A chtějí si užívat vnouče a třeba jezdit s kočárkem. Já to využívám, buď se snažím psát nové písničky, nebo uklízím. A i manžel hodně hlídá. Je to skvělý táta. I to mě vlastně překvapilo – jak Jirka (bubeník Jiří Veselý – pozn. redakce) malou miluje a strašně rád s ní tráví čas. Já mám rodiče v Pardubicích, ti by samozřejmě chtěli hlídat víc, ale bohužel to zatím tolik nejde.

Když se ještě vrátím ke klipu Kvůli tobě. Fanoušci vám točili videa, kde měli zachytit, co je napadne v souvislosti s tímto slovním spojením. Co se vybaví vám, když řeknete Kvůli tobě?

Já jsem to pojala tak, že bych pro něj udělala úplně všechno, ale občas si potřebuju odfouknout a být sama se sebou. Prvotně to vzniklo kvůli partnerskému vztahu, ale teď by se to mohlo vztahovat i na to dítě. Udělám pro vás cokoliv, ale chvíli potřebuju být sama.

Ten čas být sám se sebou je asi pro mámy hodně důležitý, nemyslíte?

To ano. Já jsem blázen do běhání. A občas mám dny, kdy si musím jít zaběhat. Takže se s manželem domluvíme a já jsem třeba hodinu pryč. Běhám a přemýšlím si o jiných věcech. A to je důležité. Nebo třeba jedu na kafe ke kamarádce bez Amélie, abych nemusela tahat všechny ty věci. Aby to byl relax. Snažím si ho dopřát.

A jak to máte teď s prací? Chtěla jste se vrátit do práce co nejdřív, vyšlo to? Plány vám asi překazil koronavirus...

Bohužel. Teď točím jeden dětský pořad a občas dabuju. Že by té práce bylo hodně, to není. Ale jsem vlastně za to i ráda. Aspoň je menší pravděpodobnost, že chytím ten hnusný vir a hlavně, můžu být s Amélií. Měli jsme odehrát hodně představení s muzikálem Tarzan. Tam se vlastně nakupila představení z jara. A na podzim se zase všechno zrušilo. Stihla jsem odehrát jen jedno představení v září. A to Amélie vůbec nezvládla, takže jsem se těch večerních představení trochu děsila.

Co se stalo?

Měla jsem ji s sebou, manžel s ní byl v šatně. Myslela jsem si, že ji o přestávce nakojím a ona usne, ale bohužel se to vůbec nepodařilo. Ona tam chudák plakala. A já se jí bála dát flaštičku s mlékem, abychom nenarušily ten návyk na kojení. Dneska už bych to řešila jinak. Prostě bych ji tu flašku dala, aby tam nebrečela.

S dětmi to zkrátka člověk nenaplánuje. A co vaše kapela? Zkoušíte?

To je další věc, která teď spí. Myslela jsem si, že pojedeme podzimní turné, že objedeme pár měst a bohužel, nic z toho není. Teď přemýšlím, že bych ráda udělala nějaký videoklip. Vymýšlíme něco s kamarády k té mé desce Kruhy. Abychom ji zase trochu probudili.

V písničce s názvem V tom zpíváte: Až doma všechno sežeru, až zlikviduju Nutellu. Měla jste to v těhotenství stejně? Měla jste chutě?

Dopřávala jsem si hodně, přiznávám. Myslím, že to bylo způsobené tím, že jsem byla zvyklá si každý večer dát dvě deci vína, ve kterých je vlastně cukr. A to mi chybělo. Asi jsem logicky hledala něco jiného. Hrozně mě bavilo dávat si dortíčky a večer zmrzlinu. A neomezovat se. Ale že bych měla nezvladatelné chutě a vyluxovala celou ledničku, to jsem neměla.

Vy jste vlastně byla těhotná v období prvního lockdownu. Jak vypadal váš porod, mohl být tatínek u porodu?

My jsme to měli za pět dvanáct. Když zakázali tatínky u porodu, to byl březen nebo duben, já nakonec rodila až osmého června. Naštěstí to klaplo. Jirka byl u porodu a bylo to skvělé. Pro nás oba to byl zážitek. Měla jsem rychlý porod, bezbolestný říct nemůžu. Ale já jsem se na to těšila, vlastně i na to, že u toho budeme spolu. Partner se nejprve trochu bál, ale pak když už jsem měla břicho, tak ho vůbec nenapadlo, že by tam nebyl se mnou. Naštěstí jsme to mohli spolu absolvovat. A lituju všechny maminky, kterým to covid překazil.

Jaké bylo těhotenství v tomhle podivném čase? Bála jste se?

Snažili jsme se být opatrní. Je pravda, že během té první vlny jsme byli až moc vyděšení. Jela jsem do Pardubic k doktorce a bála jsem se setkat i se svojí mámou. Za normálních okolností bych tam zůstala třeba i týden, ale takhle to bylo strašně divné. S mámou jsme se viděly v rouškách a nevěděly jsme, zda se můžeme obejmout nebo si dát pusu. Pak jsme s přítelem sedli do auta a já jsem to obrečela. Říkala jsem si: Sakra, co je to za dobu, kdy se člověk bojí dát pusu své vlastní mámě.

Dabujete Lízu Simpsonovou. Tu pomyslnou štafetu jste převzala po herečce Heleně Štáchové. Bylo to pro vás těžké?

Strašně. Dodnes z toho mám velký respekt. A mám pocit, že na Líze je pořád co zlepšovat. Je to těžké, protože jsem chtěla, aby mluvila jako ta původní Líza, ale zároveň jsem to musela přizpůsobit i svému hlasu. A pak ještě slyšíte ten originál, který je jiný. Dokonce bych řekla, že je víc podobný mému hlasu. Ale v hlavě mám pořád paní Štáchovou a představuji si, jak by to asi řekla ona. Ty začátky byly opravdu složité. Vůbec jsem nečekala, že to bude pod takovým drobnohledem. První odvysílaný díl Simpsonových hned lidé srovnávali, vyrojila se různá videa a zajímali se i novináři. Když jsem jela poprvé do dabingového studia, tak mi volali, zda se můžou přijet podívat a natočit si to. Já jsem z toho nechtěla dělat žádnou senzaci. A už vůbec jsem si nepřála, aby mě brali jako hvězdu, co to převzala, protože tak jsem se vůbec necítila.

Co vás na Líze nejvíc baví? Chtěla byste, aby jí byla vaše dcera v něčem podobná?

To jste mě zaskočila. Líza je určitě správná holka. Zároveň je vegetariánka, to by dcera být nemusela. Možná by mohla být částečně tak svědomitá jako je Líza. Ona je určitě svědomitější než jsem já. Taky chytrá by mohla být po Líze. I když občas mám pocit, že je tak chytrá, až jí je to trochu na škodu. Taková šprtka. To by nemusela Amélie být, měla by být víc správňácká.

View this post on Instagram

A post shared by Ivana Korolová (@ivanakorolova)

Líza hraje na saxofon. To je docela dobrý, ne?

To by mohla Amélie hrát, i když myslím, že spíš bude bubnovat po manželovi.

Už u ní vidíte nějaké muzikální nadání? Zpíváte třeba dceři?

Zpívám. Většinou u přebalování, protože se přetáčí a už ji to nebaví, tak abych ji zabavila. A u usínání zpívám ukolébavky. Žádné árie. Amélie má doma takové malé pianko, co dostala od dědy k Vánocům a na to strašně ráda hraje. A pak má malý bubínek, na něj taky plácá.

Kdyby se chtěla stát herečkou nebo zpěvačkou, rozmlouvala byste jí to? Nebo přímo zakázala?

Asi ne. To myslím, že je špatně, když rodiče něco zakazují. Ale zároveň vím, jak je to těžké vydat se tímto uměleckým směrem. Musíte mít veliké štěstí, abyste se prosadila. A talent. Taky je dobré nemít jen jednostranné zaměření. Je lepší, když umíte zpívat, hrát a třeba i tančit. Museli bychom vidět, že na to má. Uvidíme, jakou cestou se vydá. A jestli my budeme odstrašující příklad, nebo ji budeme inspirovat.

Pozná Amélie váš hlas, když dabujete pohádky?

Občas kouká na pohádky, ve kterých i mluvím, ale spíš se slyším já. Ona to zatím nevnímá. Jednou viděla dětský pořad, kde hraju. A to koukala. Nejdřív na televizi, pak na mě, pak zase na televizi. Nevím, co se jí honilo v hlavě. Spíš si říkáme, co si musí myslet, když vidí mého muže a jeho dvojče. Manžel je z jednovaječných dvojčat a s bráchou si jsou opravdu podobní. Občas je to komický. A nevíme, co běží v hlavě Amélii, když občas vidí dva tatínky vedle sebe. Kouká a směje se.