Kristýna Leichtová: Dcera nechce Krtečka, ale maminku v televizi. Co sleduje stále dokola?

• Natáčení seriálu 1. MISE je pro vás prvním stálým projektem po narození dcer Dorotky (3) a Rozárky (1). Jaký pro vás byl návrat do práce?

Asi v pohodě, asi to zvládáme. Naštěstí to není tak intenzivní, jako to má třeba Honza nebo Marek. Holčičky jsou naštěstí s tatínkem, což je naprosto správně a aspoň se to hezky prostřídá, a občas je hlídá babička. Pro mě je to na jednu stranu trochu odpočinkový.

• Někde jste zmínila, že mladší holčička je trochu mamánek, jak to zvládá?

Už jí je rok, takže už se musí trochu osamostatnit. Myslím si, že ona to i zvládne sama. Když nejsem nablízku, tak je úplně v pohodě. Jasně, že se mi stýská, že se na ně těším. Ale přesně jak je to ve filmu Vratné lahve: Aby mohlo být vítání, musí být také loučení.

• A co vy, musela jste se před nástupem do seriálu dát zpět do formy? Nebo to šlo samo?

Teď trochu bojuju s únavou. Natáčet od sedmi od rána je pro mě strašný, protože tu člověk musí být ještě hodinu předem. A to ty děti většinou spí. Je to logisticky náročné. Ale dostávat se formy? Jsem ráda, že ten mozek ještě docela funguje a že to vlastně za ta léta mám naučený, tak myslím, že je to v pohodě.

• Už vás tříletá Dorotka viděla v televizi nebo v divadle? Jak reagovala?

Viděla. Nejoblíbenější pořad pro ni byl Pevnost Boyard. Vysílali ho někdy v květnu a my jsme si ho museli nahrát a pak to chtěla pořád pouštět. To bylo vždycky: „Já chci vidět, jak maminka soutěžila.“ A my se ptali: „Nechceš radši Krtečka?“ „Ne, chci vidět, jak maminka soutěžila!“ To ji hodně bavilo (smích).

View this post on Instagram

A post shared by Týna Le (@kristyna__leichtova)

• Jaké jsou holčičky povahově? Jsou v něčem po vás?

Je asi ještě brzy to soudit. Ale každá je určitě samostatná osobnost, která má možná něco z nás, ale vlastně je to nový unikát. Myslím si, že Dorotka se určitě neztratí, ta je takový průrazný jedinec. A Rozárka je zase taková citlivá a empatická duše. No, empatická… to se asi ještě říct nedá, ale je taková objímací, pusinkovací a mazlící.

• Jednou jste v jednom rozhovoru řekla: „Vzhledem k tomu, že mám šest mladších sourozenců, mě v péči o dítě jen těžko něco překvapí.“ Je něco, co vás opravdu překvapilo?

Co se klasického mateřství týče, tak mě nepřekvapilo vůbec nic. Jediné, co mě překvapilo, a to je nepřenositelná zkušenost, je strach o děti. A to nikdo nepochopí, dokud se sám nestane rodičem. A samozřejmě, šest svých sourozenců jsem nerodila, takže taky porod mě překvapil. To je také poměrně nepřenositelná zkušenost. To si taky člověk musí prožít sám (směje se).

• Vy jste v tématu porodů docela otevřená. Na sociální síti jste sdílela poměrně intimní fotku bezprostředně po domácím porodu. Jak na to zpětně nahlížíte, nelitujete toho? Neodrazoval vás třeba partner?

To víte, že mě od sdílení té fotky odrazoval. Ale koneckonců je to můj život, moje tělo a moje rozhodnutí. A když tam nejsou obličeje holčiček, protože to je jejich život, a do toho jim zasahovat nebudu, tak na tom nevidím nic špatného. A to zrození bylo něco tak strašně hezkého, že jsem se o to ráda podělila. A hlavně bojuju za to, aby každá žena měla možnost volby. Ať si to vybere, jak chce rodit, protože to je správně. Žádná žena by neměla by být do ničeho konstantně tlačena.

• Za domácí porod jste sklidila poměrně velkou kritiku, i ze strany některých matek. Nepřekvapuje vás, jak jsou k sobě některé maminky kritické? Zejména na sociálních sítích...

Mateřství je hodně o možnosti volby a jak si to člověk vybere. A já jsem si třeba vybrala, že se v téhle komunitě ortodoxních matek pohybovat nebudu. Takže se pohybuji v komunitě matek, které jsou otevřené jiným směrem a přiklánějí se i k jiným možnostem. Nevedou třeba takovou tu klasickou výchovu. A tam se překvapivě tyhle věci nedějí. Naopak se tam ženy podporují a je to super. Tak by to mělo být. Zase na druhou stranu mezi ženami funguje diskuse, to je záležitost prověřená tisíci lety, a ne všechny máme stejné názory. Vzájemný respekt by byl fajn, ale ať si každý říká, co chce.

S dětmi musíme jednat jako s parťáky a ne jako se štěňaty, které je potřeba vychovat, říká Kristýna Leichtová

• Jaká jste vlastně máma?

Já jsem občas hrozně netrpělivá. A musím se strašně učit trpělivosti. Občas také bojuji s nějakými vzorci výchovy, které nám tu zůstaly. A nechci to opakovat, takže si to musím vždycky uvědomit. A ta moje netrpělivost je v tom strašná přítěž, protože na všechno potřebuju čas. Ale ony ty děti jsou strašně chytrý a už jsou osobnosti od toho malého miminka. A tak se s nimi musí jednat jako s parťákem a ne jako s nějakým štěnětem, které se musí vychovat. Třeba používat násilí, to je naprosto nepřípustné.

• A vychovávají děti někdy vás?

No jasně. Ony mi to holčičky umí samy dobře ukázat. Když třeba Dorotka řekne: „Maminko, nekřič.“ Nebo: „Maminko, ty jsi se na mě zlobila a já jsem teď z toho smutná.“ A to je taková facka pro toho rodiče, že si to pak dost uvědomí.

• A co partner Vojtěch Štěpánek, jaký je táta?

Partner je zase trpělivý. A tak se hezky doplňujeme a učíme se, jak podporovat ty malé lidi v tom růstu a v životě.

• Je nějaké klišé, které se vám během rodičovství potvrdilo. Lidé často říkají „Jedno dítě, žádné dítě“, nebo „Vyspi se do zásoby, pak už se nevyspíš“...

Jedno dítě, žádný dítě je trochu nesmysl, protože pro mě byla největší změna z nuly na sto. Z jednoho dítěte na druhý, to už nebyl takový problém, protože už víte, co s ním. To se nepotvrdilo. Ale s tím spánkem je to trochu pravda, protože my spíme furt všichni v jedné posteli. Ale zase si říkám, že dokud můžu dát tu blízkost a lásku, a dokud ony to chtějí, tak jsem za to ráda.

• Jednou jste také řekla, že se nejvíc děsíte puberty svých dcer. Vy jste měla divokou pubertu?

Ne, to vůbec ne. To je jen odpozorované, že se ty holčičky potřebují vymanit. A ať je jejich výchova sebelepší, tak stejně si budou potřebovat najít tu svojí osobnost. A budou ji nacházet různými formami a my se budeme snažit být otevřený a v pohodě, ale to, jaký z nich ve finále budou lidi, to si musí vytvořit ony samy. Toho se trochu bojím, ale hlavně zase z důvodu rodičovského strachu. Jinak ať si dělají, co chtějí. Jen představa, že mi přes noc nepřijdou domů, to asi zešílím. A přitom to bude v pohodě, přespala u kámošky, teda v lepším případě (smích). Nebo klidně u kámoše, ale stejně budu šílet.

View this post on Instagram

A post shared by Týna Le (@kristyna__leichtova)

• Na Instagramu jste také psala, že vás v obchodě dojímají oblečky velikost 50, 56, protože tuhle velikost oblékáte asi naposledy…Takže třetí dítě už neplánujete?

Tohle jsem si uvědomovala i u Dorotky. Tenhle pocit vděčnosti, že mi bylo mateřství umožněno. A že mi to bylo umožněno podruhé. Za to jsem strašně ráda. Ale samozřejmě jsem realista a vím, že se to nemusí podařit. Takže to bylo vyjádřeno spíše s pokorou k samotnému tomu procesu. A miminka mám samozřejmě ráda. Vojtova máma se během tří let stala čtyřnásobnou babičkou, takže máme v okolí i malé bratrance a sestřenice a je to super. Stále nosím a chovám malá miminka a to mě baví. A těším se na to, až budou mít moji sourozenci děti.

• A stále platí, že nechcete být starší matka?

Nechci. Protože ta fyzička je pro mateřství strašně potřeba. Přece jen je to docela výkon. Pro tělo i pro hlavu. Nevím, zda bych se ještě na další dítě cítila. Nehledě na to, že bych třeba za dvacet let chtěla cestovat po Evropě.

Kristýnu Leichtovou můžete sledovat každou středu ve 20:15 na Primě v seriálu 1. MISE.