Kotek a Polívková o natáčení Einsteina: Pořád jsme se smáli. Občas si posíláme fotky ptáků

• Hrajete spolu v seriálu Einstein – Případy nesnesitelného génia. Hlavní postavou je potomek slavného fyzika, kterého ztvárnil Vojta. Jaký máte vztah k fyzice, matematice či technologiím?

Vojta: Anna je machr, vlastně trošku hacker!

• Takže špičkové technologie vás „nesmírně“ zajímají?

Anna: Mě technologie baví, ale nerozumím jim.

Vojta: Možná jsi fascinovaná tím tajemstvím!

Anna: Ze všeho nejvíc mě ale fascinuje mechanický gramofon. Že se něco strčí do elektriky a pak to funguje, to všichni víme. Ale gramofon, kde se dá hudba zaznamenat do jedné linky na váleček nebo desku? To je fascinující!

• To vypadá, že si o fyzice, vynálezech a podobných záležitostech můžeme povídat!

Anna: O tom si můžeme povídat opravdu dlouho! (smích)

• Pamatujete si třeba zákon relativity?

Vojta: E = mc2, to je jasné! Pamatuju si třeba i Archimédův zákon: těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná tíze kapaliny tělesem vytlačené. To jsem se naučil už jako malý ve vaně, a tím jsem taky víceméně skončil.

Anna: Myslím, že se Vojta celoživotně připravoval na tuhle roli!

Vojta: Myslíš na roli toho kreténa?

• Co je to vlastně za postavu? Je to asi trochu podivín, usuzuju z vaší reakce. Údajně potomek Alberta Einsteina, profesor Filip Einstein…

Vojta: Myslím, že je ještě trochu větší podivín než samotný Albert, má dědičnou chorobu, která mu vymezuje pár let do konce života. Chce ještě spoustu věcí stihnout a na spoustu věcí přijít, a tak nemá vlastně na nic čas. A na nikoho. Nemá žádnou sociální inteligenci, empatii ani vztahy a lidi ho jen zdržují. Hlavně policajti, které vyloženě nesnáší. Nicméně se ocitne kvůli svému prohřešku právě u policie. Je to jako u Cimrmanů – kriminálník, ze kterého se později stává kriminalista. Protože potřebuje potravu pro mozek, potřebuje přicházet na nedokonalosti zločinu – a přichází na ně, čímž je strašně protivný právě policajtům.

• Aničko, Vy představujete tu policajtku, která je na Einsteina pořád naštvaná?

Anna: Moje postava, vyšetřovatelka, je naštvaná víceméně neustále, a asi by byla naštvaná i bez Einsteina. Ale Einstein ještě mnohem víc prohlubuje tento její životní pocit. Mně to přijde už tak dávno, co jsme to točili!

• A bavili jste u natáčení taky vy dva?

Vojta: Ale jo, i když místy jsem u toho byl asi dost nepříjemný. Filip König je totiž „slovní onanista“ a exhibicionista, umlacuje všechny kolem sebe nekonečnými argumenty a tryskajícím proudem slov, která chrlí ohromnou rychlostí. Je to seriál, točí se rychle. Jsem skoro v každém obraze a mám tam strašného textu, který jsem se drtil, ale pak už ani nebylo kdy se to učit. Pak se na to mozek nějak vycvičí, že mi stačilo si to dvakrát třikrát přečíst. Byl jsem ještě v takovým ajfru, že to říkám tak strašně rychle, takže jakmile mi něco někde nesedělo, dával jsem to hrozně najevo. Potřeboval jsem mít svůj komfort, abych mohl hrát, jak bych to chtěl hrát. Vím, že režiséru Vojtovi Moravcovi, který je můj spolužák z Písku, kam jsme oba chodili na režii, jsem do toho dost zasahoval. A nevím, jestli to bylo úplně příjemné. Asi to bylo vlastně docela hustý…

• Vy jste to, Aničko, vnímala?

Anna: Vůbec jsem nedávala tu rychlost, já potřebuji mít na všechno čas, jsem zpomalená osoba celkově životně, a když na něco není čas, stresuje mě to. Největší potížista jsem tam nejspíš byla já. Po Einsteinovi jsem si říkala, že už asi patřím do starého železa. Pak jsem ale točila něco dalšího – a dobrý, tak jsem se uklidnila, že jen potřebuju čas.

• Jak jste se sladili dohromady, když máte tak jiné přístupy?

Vojta: Ono je to založené i na kontrastu těch dvou lidí. Předtím jsme se moc neznali, ale scházeli jsme se na čtených zkouškách. Začalo se to připravovat už před dvěma roky, těšil jsem se. Je to taková role, kterou si člověk hrozně rád zahraje. Mix mezi Sherlockem Holmesem a doktorem Housem.

• Co pro vás znamená pojem „genialita“, když už se bavíme o potomku génia Einsteina?

Anna: Myslím, že souvisí i s tím, jak moc člověk sám sebe blokuje. Věřím, že děti mají velký potenciál, který se pak v jednu chvíli začne osekávat tím, jak je formuje okolí.

• Kdo je třeba pro vás geniální?

Anna: Nevím proč, ale první mě napadla Ester Ledecká. Vyhrává ve dvou disciplínách, je v nich špičková.

Vojta: Genialita je pro mě dosažením absolutního mistrovství, ovládnutí oboru. Někdy člověk může být geniální jaksi mimoděk – třeba Jiří Hrzán byl geniální herec. Jeho genialita vychází i z chyb, není to jen precizní, spočítané mistrovství. Mám pocit, že v Asii je každé druhé dítě geniálně nadané, ve třech letech hraje geniálně na bicí nebo na klavír nebo něco takového. Vždycky úplně žasnu a mám chuť svůj hudební nástroj zahodit.

• Kdybyste měli být v situaci, že byste věděli, že vám zbývají dva nebo tři roky života, co byste chtěli stihnout?

Anna: Asi bych nejdřív odjela na dva měsíce někam pryč, abych zjistila, co s tím časem udělat. Nejvíc bych chtěla hrát, což doufám, že už v létě půjde. Chystám představení, jmenuje se to Proslov. Mluvit se tam moc nebude, tak s tím bych kočovala po světě.

Vojta: Já bych chtěl ještě vidět co nejvíc filmů, které jsem neviděl, a přečíst co nejvíc knížek, které jsem nestihl přečíst.

Anna: Kdybych měla jistotu, že tu za pár let nebudu, to nevím, jestli bych měla zájem číst knížky… I když čtení jinak miluju.

Vojta: No, chtělo by to spíš něco zažít než si číst, to je fakt.

• Co jste o sobě zjistili během natáčení? Máte něco společného, a naopak něco, co vás úplně rozděluje?

Anna: My jsme se spolu pořád smáli. V jednu fázi už to bylo takové nezastavitelné, už jsme se na sebe bez smíchu nedokázali ani podívat. A zjistili jsme, že máme oba dva rádi ptáky! (smích)

Vojta: Nejsem úplně dobrý ptáčkař, víceméně vždy ohromím pouze jednou historkou o ťuhýkovi. Malý ptáček, ale to je taková krvelačná bestie! Ťuhýk loví myši, které jsou skoro větší než on, a když myš uloví, udělá si z ní krmítko. Nabodne ji na nějakou ostrou větévku, tam ji nechá viset a občas si k ní zaletí zobnout. Až půjdete, milí čtenáři, někdy lesem nebo parkem a uvidíte tam nabodnutou myš ve výšce očí, tak to byl ťuhýk.

Anna: A proto se říká „krutý jako ťuhýk“.

Vojta: Ještě teď si sem tam pošleme nějakou zajímavou fotku ptáka. S Aničkou máme společné ještě debilní vtipy. A fascinaci blbými slovními hříčkami.

Rozhovor vyšel v časopise ZOOM a byl redakčně zkrácen.

Seriál Einstein - Případy nesnesitelného génia sledujte v sobotu na Primě od 20:15.