Janek (54): Dcera si našla frajírka z Prahy. Neumí ani zatlouct hřebík
Janek si myslí, že by si jeho dcera zasloužila úplně jiného partnera (ilustrační foto). Zdroj: Profimedia.cz, Blend, Marc Romanelli
Dcera byla odjakživa moje princezna a žádný kluk pro ni nikdy nebyl dost dobrý. Všechny její předchozí známosti jsem nakonec nějak přijal. Její poslední přítel je ale úplně jiný. Sebevědomý Pražák, který podle mě neumí vzít do ruky ani kladivo. Pořád doufám, že se dcera vzpamatuje a najde si pořádného chlapa.
Rozinka je moje holčička, i když už dávno není malá. Je jí čtyřiadvacet, studuje medicínu v Praze a jde si tvrdě za svým. Nikdy jsme s ní nemuseli řešit žádné průšvihy. Ve škole byla šikovná, domů netahala problémy a člověk se na ni mohl spolehnout. Je na ni radost pohledět. Rozum mi sice říká, že je dávno dospělá, jenže pro mě bude vždycky moje malá princezna, které bych splnil, co jí na očích vidím.
Syna mám samozřejmě stejně rád. Je to chlapák po mně a odjakživa jsem věděl, že se o sebe dokáže postarat. U Rozinky to ale bylo jiné. Od narození jsem měl potřebu ji chránit. Každý její pád bolel víc mě než ji. Stejně těžce jsem nesl i chvíli, kdy mi poprvé oznámila, že má přítele. Nemohl jsem si pomoct. Chuť jednu mu vlepit jsem měl ještě dřív, než jsem věděl, o koho jde. Žádný kluk přece nebude pro moji dceru dost dobrý.
Po letech jsem si ale říkal, že už mě asi nic nepřekvapí. Rozinka vystřídala pár kluků, já si na každém něco našel, zanadával si a nakonec to vždycky nějak přešel. Bral jsem to jako součást života. Dcera jednou vyroste, najde si chlapa a táta s tím prostě nic nenadělá.
Frajírek z města mě nepřesvědčil
Během studií se ale seznámila s Rosťou. Jednou zavolala, že by byla ráda, kdyby přijeli na víkend, protože už je načase, abychom se poznali. Neměl jsem z toho velkou radost, ale nechtěl jsem dělat doma dusno ještě dřív, než jsem toho kluka vůbec viděl. Rozinka navíc říkala, že jeho rodiče pocházejí z vesnice, tak jsem si říkal, že třeba bude úplně normální.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
První dojem mě moc nepotěšil. Přijel kluk v bílých teniskách, které se bál umazat už cestou od auta, na sobě měl samé značkové oblečení a na hlavě účes připomínající květák. Sedli jsme si na zahradu, dali si kafe a začali si povídat.
Stačilo pár minut a bylo jasné, že Rosťa má názor snad na všechno. O autech mluvil, jako by je celý život prodával, a u práce kolem domu mi zase vysvětloval, že dnes už se většina věcí svépomocí dělat nevyplatí. Zmínil jsem, že ještě dodělávám pergolu, a on jen mávl rukou. Prý by si na to někoho objednal, protože nechápe, proč se s tím člověk dře celý víkend.
Mohlo by se vám líbit: Muži a ženy opravdu vidí svět odlišně. Věda vysvětluje, kdo lépe vnímá barvy i pohyb
Nechtěl jsem se hádat, a tak jsem to přešel. Druhý den jsem potřeboval dotáhnout okap, a tak jsem zavolal na Rosťu, jestli mi na chvíli přidrží žebřík. Ochotně přišel, to mu nemůžu upřít. Pak jsem ho poprosil, ať mi podá vrtačku. Chvíli ji obracel v rukou a zeptal se mě, kam se dává vrták. Myslel jsem, že si dělá legraci. Nedělal. Rozinka se tomu jen zasmála a řekla, že doma nic opravovat nemusí, protože když je něco potřeba, prostě zavolají řemeslníka.
Zeptal jsem se ho, jestli někdy vůbec něco opravoval. Jen pokrčil rameny a odpověděl, že nevidí důvod. Každý má podle něj dělat to, v čem je dobrý. On si vydělá svojí prací a ostatní nechá na lidech, kteří tomu rozumějí. Poslouchal jsem ho a jen jsem kroutil hlavou. Mně doma odmala vštěpovali, že chlap by si měl umět poradit aspoň s obyčejnými věcmi. Nemusí postavit dům ani opravit motor, ale přivrtat poličku, zatlouct hřebík nebo vyměnit žárovku snad zvládne každý.
Víc jsem o tom s ním nemluvil. Stejně bychom se neshodli. Čím déle u nás byli, tím víc jsem měl pocit, že pro Rozinku takový kluk prostě není. Připadalo mi, že se na život díváme úplně jinak.
Měl jsem mlčet, ale nešlo to
Rozinka byla ale na Rosťu celý víkend zavěšená a bylo vidět, že je šťastná. Právě kvůli ní jsem se snažil držet jazyk za zuby. Moc dlouho mi to ale nevydrželo. Před odjezdem jsem si ji vzal stranou a utrousil, že bych vedle tak chytré a pracovité holky čekal chlapa, který se umí postarat nejen o sebe, ale jednou i o rodinu.
Hana (37) se svěřila: Syn se styděl za moje oblečení. Tehdy jsem si uvědomila, jak na sebe kašlu
Okamžitě se na mě obořila. Tvrdila, že Rosťu vůbec neznám a soudím ho jen podle toho, že neumí zacházet s vrtačkou. Začala ho bránit s tím, že má náročnou práci, podporuje ji a nikdy se k ní nechoval špatně. Prý je jí úplně jedno, že neumí vyměnit kolo u auta nebo přivrtat poličku.
Nevěděl jsem, co jí na to říct, a tak jsem radši mlčel. Manželka se na mě dívala, ať už to radši nechám být, abychom se ještě nepohádali. Na Rosťu mám vlastní názor a po chuti mi rozhodně není. Pořád doufám, že jednou dcera sama přijde na to, že vedle sebe chce úplně jiného chlapa.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenáře
Elizaveta Maximová o dětství se dvěma tatínky: Jednoho mám v Praze, druhého prázdninového:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
