Mýtus správného chlapa škodí mužům i ženám. Prohlubuje nesoulad a neporozumění
Od mužů se očekává, že budou silní a zároveň citliví. (ilustrační snímek) Zdroj: Stock Budget / Profimedia.cz
Tlak na jednotlivce – na muže i ženy je v dnešní době obrovský. Výkon není vyžadován jen v práci, ale i všude jinde. Od mužů se očekává, že budou silní a zároveň citliví. Jak se stane, že i navenek úspěšný muž vyhoří nebo pomýšlí na sebevraždu? Na tyto otázky odpovídá psycholog a psychoterapeut Boris Štepanovič.
Muži a ženy spolu často „bojují“ v otázce, kdo toho má více naloženo – pro koho je náročnější v dnešním světě fungovat. A my dnes budeme mluvit především o mužích. S jakým tlakem se setkávají?
Muž má být dobrý otec, správný kolega, spolehlivý kamarád. Má sportovat, překonávat sebe, mít zájem o kulturu, umět správně vychovávat děti, být skvělý milenec atd atd. Pocit přetížení může omezovat schopnost mít ochotu porozumět druhému. Tak postupně může dojít spíše k boji, než-li ke spolupráci.
Rád bych doplnil, že pro muže je vždy důležité, aby v tomto náročném světě měli prostor pro sebe a pro svoji samotu a tam mohli zpracovávat prožitky a přemýšlet o rozhodnutích. Je velmi důležité toto umět respektovat.
Mgr. Boris Štepanovič vystudoval psychologii a vede svou soukromou psychologickou praxi zaměřenou na individuální terapii dospělých klientů v Praze, částečně působil také v psychologické ambulanci v Liberci. V minulosti pracoval ve sféře výzkumu spotřebitelů a marketingové komunikaci. Díky této zkušenosti dokáže ve své praxi i v mediálních výstupech propojovat hluboké porozumění individuální lidské psychice s širšími fenomény dnešního konzumního světa a vlivem médií na naše chování.
Proč i muži narážejí na to, co vše by měli zvládnout, aby byli „správní chlapi“, a jaké to má psychické následky?
Od mužů se dnes očekává, že budou silní a zároveň citliví. Že dokážou být vůdci a zároveň i těmi, kteří jsou chápající. A samozřejmě se od nich očekává výkon. Okolí tedy určuje, jak mají jako „správní chlapi“ vypadat a co dělat a hlavně nedělat. K tomu všemu přistupují vlastní vnitřní pocity nejistoty a váhání.
K čemu to může vést?
Mezi nejčastější projevy vnějšího tlaku a vnitřního nastavení je konflikt, napětí, snaha o dodržení a splnění nároků za každou cenu. Protože první reakcí není obvykle to, že je potřeba se nějak srovnat a zklidnit, ale právě naopak, muži tlak na sebe ještě zvyšují. Výkon tedy narůstá, často do extrémů a postupně dochází k velkému přetížení. To je dlouhodobě neudržitelná strategie, která se může projevit nejenom psychicky, ale i fyzicky.
Jak muži nejčastěji maskují své úzkosti a proč si někteří neradi připouští, že je něco nad jejich síly?
Máte pravdu, úzkosti a strach se maskují. U mužů celkem rafinovaně, protože si tyto emoce vzhledem ke kulturní normě dovolit nemohou. Musí vše zvládnout a přiznání vlastních limitů je vnímáno spíše jako vzdání se nežli respektování vlastních hranic.
Přečtěte si také: Znáte metodu šedé skály? Pomoci může ve chvíli, kdy vás někdo záměrně vytáčí
Rád bych ale podotknul, že maskování emocí se netýká jenom mužů. Celkově nám odkrývání emocí připadá často nebezpečné, protože máme pocit, že je někdo může využít proti nám. Dostáváme se totiž do citlivé a zranitelné polohy. Myslím, že tomuto procesu se celkově ve výchově nedostává moc prostoru.
Zpět k mužům. Častým jevem je, že muž spíše „přidá“ a začne ještě více být aktivní, jakkoliv unaveně nebo nepohodlně se může cítit. Takže najednou začne více cvičit, pěstuje nové adrenalinové koníčky, riskuje, nebo řeší situaci alkoholem…
Co dožene navenek úspěšného muže k vyhoření nebo až k myšlenkám na sebevraždu?
Mezi důvody může patřit nevyřešená krize středního věku, nevyřešené oddělení se od rodičů, nejčastěji od matky apod. K závažným událostem patří i smrt rodičů, a s tím spojeno poznání o vlastní smrtelnosti a konečnosti, obavy z nemoci, odchod dětí z domova apod.
Všechno to může začít nenápadně. Únavou, pochybnostmi o sobě, pocity beznaděje, úzkostí, podrážděností. Ty se postupně skutečně mohou rozvinout až k pokusům o sebevraždu.
A ještě jedna poznámka. Odborníci, kteří se věnují vyhoření často mluví o tom, že pro muže je jednodušší mluvit o tom, že zažili vyhoření nežli přiznat si, že mají depresi. Ta je vnímána jako něco slabošského.
Psycholožka Julie Janošíová promluvila o sdílení dětí na sítích:
Autor článku
Marie Makovská
Autorka se věnuje především tématům zaměřeným na životní styl, je certifikovanou trenérkou a Ing. v oboru Výživa a potraviny. V letech 2020–2022 působila jako šéfredaktorka časopisu Dieta.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
