Jedináčci: Opravdu takoví exoti, nebo se s nimi dá žít?
Máš pravdu, miláčku! Jako vždy Zdroj: thinkstock.com
Dokáže se partner jako jedináček obětovat, nebo raději dál od něj?
Jaké to je, býti jedináčkem? Naštěstí o tom něco málo vím, protože do svých devíti let jsem vyrůstala jako jedináček. A řekněme si otevřeně: Ano, mělo to svoje kouzlo.
Vládla jsem celé rodině, byla jsem pánem smečky, kde jsou ty časy… Maminka, tatínek, babičky, dědečkové i pes ze mě byli úplně paf. „To je radosti, Evička přijela!“ volali prarodiče, když jsem se s výrazem královny vybatolila z embéčka na dvorek a starostlivě pozorovala, zdali mi moji poddaní prokazují patřičné pocty.
Následovala slavnostní přehlídka, kdy mě má družina prováděla po panství a pyšně ukazovala atraktivní novinky: pod střechou hnízdí vlaštovky, vylíhla se kachňátka, beran dostal výprask (zase trkal), krocan dostal výprask (zase ohrožoval Pepíka od sousedů).
Všudypřítomný strach
I doma ve dva plus jedna v paneláku jsem nosila pomyslnou korunu a žezlo. Měla jsem všechno, nebylo o čem snít, sny se ihned měnily ve skutečnost. Knihovna praskala pod tíhou nádherných dětských knížek, měla jsem loutkové divadlo, chodící panenku, štěkajícího pejska, ba i tank, který jiskřil – ten pak zmizel, protože se maminka domnívala, že tank je pro mne příliš traumatizující. Dodnes se mi po něm stýská. Tím se nenásilně dostáváme k nevýhodám, s nimiž se jedináček potýká.
Maminka se o mě nepředstavitelně bála, to zaprvé. Vyrůstala jsem v přesvědčení, že venku před panelákem se to hemží vrahy, úchyly a nadpřirozenými postavami, a to v kteroukoli dobu, nejen o půlnoci. Dodnes si myslím, že existují klekánice, a za soumraku bych se ke kostelu nevydala – kolem kostelních zdí se plíží zlověstné stíny, všimli jste si?
Dáš mi hašlerku?
Zadruhé jsem se domnívala, že svět mi leží u nohou jako hodný pejsek. Politováníhodný omyl. Pejsek se transformoval ve vlkodlaka a zahryzl se mi do nohy. No a co? Jen se mi trochu hůř chodí, to je vše. Odborníci už naštěstí poopravili ty desítky oblíbených omylů o jedináčcích, kdy se soudilo, že každý, kdo vyrůstá bez sourozenců, musí být nutně nesnesitelný a rozmazlený egoista, který by radši umřel, než aby komukoli nabídl hašlerku.
Moderní výzkumy dokonce naopak hovoří ve prospěch jedináčků: díky tomu, že je na ně upřena stoprocentní pozornost rodičů, mají bohatou slovní zásobu, zdravé sebevědomí, a dokonce – kdo by to byl řekl – jsou velkorysí. Všeho měli hojnost, nemuseli doma s nikým do krve bojovat o ošklivou bezrukou panenku, o dva dny starý makovec, o oschlou sójovou tyčinku, před usnutím je netrápila myšlenka, že maminka má asi radši toho pitomce Jarouše, protože se na něj předevčírem třikrát usmála.
Záleží na rodičích
Velice záleží na osvícenosti jedináčkových rodičů – ti mohou pro potomka udělat mnoho dobrého či mnoho zlého, jak už to tak bývá. Jedináček by neměl být izolován a vychováván jako ředitel zeměkoule, v tomto případě opravdu hrozí riziko, že z něho vyroste rozmazlený sobec, jemuž se veškeré vztahy rozpadnou pod rukama. Nabízí se ona hrůzyplná představa takzvaného mamánka – hošíka, který vyrůstá jen se zaslepenou maminkou, a ještě ve třiceti si nedokáže uvařit čaj či jet na výlet do zoo – bez máti. S takovým či podobným jedináčkem by se eventuální partnerce žilo patrně těžko, leda by si zvykla na soužití ve třech…
Autor: Eva Michorová
Máš pravdu, miláčku...
Zábavná talkshow Veroniky Žilkové a Vlasty Korce o střetech mužsko-ženského světa, kterou můžete slyšet na Rádiu Impuls každé všední dopoledne od 9 do 10 hodin.
Jaká témata budeme společně tento týden řešit?
Úterý – 15.4. Život s jedináčkem. Dokáže se partner jedináček obětovat? Telefonický host Leona Machálková Středa – 16.4. Láska za mřížemi. Láska na dálku... Čtvrtek – 17.4. Dětská oslava – Jak ji připravit dětem? Telefonický host Jana Adamcová
Autor článku
Kateřina Motlová
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
