Legrační příjmení k neuvěření: Vzala byste si Smrtku nebo Zadka?
Den jak sen (1) - upoutávka
Seznamte se, stačí si vybrat: Pan Mrtvý, Hňup či Konečník! Jedno jméno lepší než druhé...
Co se jmen týká, velký William Shakespeare je toho mínění, že: Co po jméně! Co růži zvou, i jinak zváno vonělo by stejně… Latiníci naopak tvrdí: nomen omen (jméno znak), čímž demonstrují, že nás jméno charakterizuje a jistou (nemalou) důležitost opravdu má.
Což se ukazuje mimo jiné i v případě nositelů příjmení nepříliš lichotivých či vysloveně komických. Při vší úctě k Shakespearovi (v překladu jeho jméno stejně znamená něco jako "pan Třeshruška").
Ostatně kdyby sám geniální klasik žil v Česku a jmenoval se třeba Zadek a válčil s tím ve školce, v pubertě i v zaměstnání, možná by se na problém jmen díval s daleko menším nadhledem.
Častí pachatelé = rodiče!
Nositelé legračních příjmení se zpravidla shodnou v tom, že se tím trápili jako děti (na vtipné průpovídky spolužáků ze základní školy nelze zapomenout ani v důchodu) a později v pubertě, nakonec je příjmení typu Dobrman, Skuhravá či Masorád naopak zocelila a začali na ně být dokonce svým způsobem hrdí.
Stane se ovšem, že původcem dětských trápení mohou být překvapivě rodiče. Neuváženým výběrem jména jak k výstřednímu, tak k celkem běžnému a relativně obyčejnému příjmení způsobí potomkovi trauma.
Jen tak si lze vysvětlit rodičovská rozhodnutí typu: Vít Rus, Tomáš Pytlík, Lev Zajíček, Radek Řádek, Běla Černá, Margherita Noháčová, Žakelína Bejčková. Rodiče by měli mít na paměti, že křestní jméno nelze vymýšlet metodou pokus–omyl. Když doma připálíte svíčkovou, pochutná si na ní kokršpaněl a začne se znovu od začátku. Jméno však zůstane potomkovi po celý život a nemělo by mu ho výrazně ztrpčovat.
Indiáni v Čechách
Co se týká extrémů, je veřejným tajemstvím, že existují Winnetou Milenko či Vinetue Chlupatý, Tekla Řídká, Pravomil Medvídek nebo Panajota Školníková-Cvičková. Svérázný příklad poskytují v tomto směru celebrity, mnohé z nich prosazují originalitu za každou cenu. Co asi říká svému jménu Vanessa Volopichová, dcera modelky Andrey Verešové, případně Bruno Fidelius, syn herečky Anny Geislerové? Zmíněným dětem by se pravděpodobně lépe žilo s pěknějšími či přiměřenějšími jmény, ale krátce po narození sotva mohly slavným rodičům oponovat.
Mrtvé najdete v Přerově
A už vůbec se nelze bouřit proti příjmením, i když jsou (opatrně řečeno) roztomile nevšední. Jejich nositelé musí být statečné osoby, v některých případech skutečně klobouk dolů. Kupříkladu příjmením Zadek se může v České republice chlubit jedenáct osob, příjmením Zadková třináct. Dva pány tohoto jména najdeme v Humpolci a Jihlavě, tři v Havlíčkově Brodě, v Praze, v Poděbradech, Pelhřimově a Rumburku po jednom. Hňupů je dokonce dvaadvacet, vede Praha s osmi. „Dobrý den, já jsem Mrtvý“ – by vám mohlo směle říci úctyhodných 99 obyvatel České republiky. Nejvíce Mrtvých (46) se nachází v Přerově. Dam s příjmením Mrtvá je 111, a možná uhádnete, že nejvíce žen tohoto příjmení (53) bydlí jak jinak než v Přerově. Majitele příjmení Smrťák bychom napočítali čtyři a většina z nich pobývá v Praze, zatímco majitelka příjmení Smrťáková je jedna jediná a zdržuje se v Kladně.
Dvanáct Konečníků
Své by mohli vyprávět Šukalové (15). Také Hajzlové (13) – všichni v Chrudimi, kde se vyskytují i veškeré majitelky tohoto příjmení, kterých je ještě o čtyři více, Kokotové (jsou dva, dámy tři) či dvanáct Konečníků. Těm všem doporučujeme ztotožnit se se Shakespearem a jeho již zmíněným notoricky známým citátem.
-em-
Mohlo by vás taky zajímat:
Autor článku
Kateřina Motlová
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
