Dieta v zimě: Proč jen selháváme?

Není ovšem nic náročnějšího, než si v zimě odpírat lahůdky. V létě je to přece jen o kapku jednodušší, protože když teploměr ukazuje třicet stupňů Celsia, hlad na nás zas tolik neútočí. Jedna z mých kamarádek si pokaždé před blížícími se letními prázdninami připevní na ledničku fotografii asi sedmnáctileté modelky v plavkách. Kdykoli se pak blíží k chladničce s úmyslem pochutnat si na tučném sýru či čokoládovém dortu, očima automaticky zabloudí k výstavní krásce – a pozře jen dva lístky hlávkového salátu. V zimě ovšem narazíme na desítky nástrah, které nám neumožňují hubnout, i kdybychom sebevíce chtěly. Znáte to také?

Slaninu s vejcem nebo jogurt?

V zimě člověka budí hlad už v půl šesté ráno, kdy se zvolna probírá do lezavého chladu (topení bývá většinou vypnuté nebo alespoň ztlumené). Pohled z okna děsí a pocit hladu prohlubuje: Na holých větvích leží jinovatka, kolem poletuje sníh s deštěm, po obloze tiše plují těžká olověná mračna. V takové chvíli se i zarputilá vyznavačka diet vrhne ke sporáku, poklade pánev slaninou a šťastně sleduje, jak na tu smažící se lahůdku posléze dopadá jedno krásně žluté vejce za druhým. Kuchyní se line nepopsatelně báječná vůně a provinilá snídající osoba si náhle připomene, že ve skutečnosti se mělo její ranní jídlo skládat z poloviny bílého jogurtu (rozhodně ne toho smetanového), krajíčku žitného chleba tence namazaného margarínem a neslazeného čaje s citronem. Ale ruku na srdce: vy byste dokázala po takové snídani sejít ze schodů a ocitnout se v mrazu a mlze, aniž byste se zhroutila hned u popelnic?

Pozor na gastronomické pasti

Chladné období nám zkrátka klade gastronomické pasti, některé opravdu vyloženě podpásové. Jak držet dietu, když je zima k uzoufání a všichni ve vašem okolí se zahřívají těmi nejkaloričtějšími lahůdkami, jako je kachna se zelím či neodmyslitelné vepřo knedlo zelo? Členové rodiny se cpou, jako by strávili spolu s hrabětem Monte Christo čtrnáct let v pevnosti If, a vy byste se měla omezit na studený zeleninový salát a sklenku vody? Ve snaze udělat si také jednou konečně radost a alespoň trochu se odměnit za stresy v práci a nerváky doma sníte nedělní čtvrtku kachny, knedlíků nepočítaně, sklenic piva vypijete rovněž nepočítaně. Druhý den ráno začíná šumivým celaskonem a výčitkami svědomí: Jsem nesvědomitá! Nic nedotáhnu do konce! Jsem tlustá jako mamut a nespolehlivá jako má pubertální dcera! Pak se ukonejšíte, ubezpečíte, že už to nikdy neuděláte, a v sobotu se koná povinný oběd u tchyně. No a jen si zkuste se na takovém obědě upejpat. Řekněte třeba nad polévkou s játrovými knedlíčky: „Promiňte, maminko, já nebudu, držím přísnou dietu.“ Proneste například nad čokoládovým dezertem: „Omlouvám se, neochutnám, byla bych tlustá.“ Výčitky budete poslouchat ještě rok. To opravdu nemáte zapotřebí, a tak si polévky dáte pořádný talíř, necháte si naložit dřevorubeckou porci vepřové se zelím a u moučníku požádáte o přídavek.

Líza to dokázala!

Víte, kdo má vůli ze železa? Moje kamarádka Líza, která i přes všechny zmíněné nástrahy zhubnout dokázala. I v tak komplikované době, jako je ta vánoční a novoroční, se živila nízkotučnými jogurty, zeleninou vařenou v páře a kohoutkovou vodou, přičemž pro rodinu připravovala rajskou či svíčkovou a sladkosti pekla jako o život. Ano, za to by si zasloužila medaili a diplom, nicméně „odměnu“ dostala velice svéráznou. Přitom dokonce i ona sama, jinak velice sebekritická osoba, přiznala, že naposled vypadala takhle úžasně snad v osmnácti, a bůhví, jestli!

Mohu potvrdit, že Líza vyhlížela jako víla, omládla o deset let a zářila jak lustr v Rudolfinu. Když jednoho obzvláště pochmurného dne přiletěla domů z práce, vyžehlila, udělala teplou večeři, podepsala dětem úkoly a pustila se do vaření večeře, manžel jí oznámil, že se stěhuje, protože s Lízou není v poslední době k vydržení. Je prý kvůli té své dietě nesnesitelně podrážděná a on už na všudypřítomný psychický teror opravdu nemá nervy. Bohužel neodešel k mamince, ale k milence. Brzy se ukázalo, že milenka má lehkou nadváhu. Na rozdíl od Lízy…

Eva Michorová