MUDr. Jan Cimický: Notoriční dietáři jsou lidé, kteří nemají rádi sami sebe

Vyznáváte zdravý životní styl? Co je podle vás nejdůležitější?

V případě zdravého životního stylu je velmi důležité nalézt rovnováhu a nejít do nějakých extrémů. Jak se říká, člověk by měl tančit jen tak rychle, jak dovede. Náš život tvoří z 1/3 spánek, z 1/3 práce a z 1/3 volný čas. To je alespoň ideální rozvržení, které ale spousta lidí nedodržuje. Nemáme čas, máme na sebe velké nároky... a často nějakou část obětujeme, děláme něco na úkor něčeho jiného. Důležitá je harmonie.

Jste spíše gurmán, který si jídlo vychutnává, nebo berete jídlo jako nutnost?

Mám rád dobré jídlo a víno, ale je pravda, že na jejich vychutnávání mi někdy chybí čas. Když například porovnáte francouzskou a českou kuchyni, tak ve Francii se prostě od 12 do 14 hodin nepracuje, je pauza na oběd, i válka by ve Francii musela začít až po 14 hodině :) Je to otázka životního stylu.

V současné době se stále více mluví o vlivu stresu na naši duševní pohodu a také na naši fyzickou stránku. Je stres skutečně tak nebezpečný?

Stres vzniká na základě všeho, co na nás doléhá zevnitř i zvenčí. Je to působení všech možných vlivů, například i klimatických, vliv výchovy nebo třeba vzdělání. Známe dva druhy stresu – eustres a distres. Ten pozitivní nám vlastně pomáhá a žene nás dopředu, ten druhý se na nás ale podepisuje negativně. Víme, že se po nás něco chce, ale my už to nezvládáme, tento stres se negativně projevuje i na našem zdraví, a také na naší postavě.

Setkáváte se ve své ordinaci s lidmi, kteří řeší svoje psychické problémy pomocí jídla?

Samozřejmě, existují lidé, kteří tzv. rozpouštějí úzkost v jídle, když pociťují stres, luxují ledničky a snaží se navodit příjemné pocity pomocí jídla. Jiní lidé naopak v důležitých situacích, jako jsou například zkoušky, nejí vůbec, mají stažený žaludek a na jídlo nemají pomyšlení. Jídlo je samozřejmě nezbytná potřeba, je prostředkem k tomu, jak fungovat, ale měli bychom si dávat pozor na to, abychom se nestali jeho otrokem.

Anorexie a bulimie jsou onemocnění spojená s příjmem potravy. V poslední době se o nich hodně mluví, ale dříve to tak nebylo. Proč tomu tak je? Jsou to nemoci moderní doby?

Anorexie a bulimie jsou psychická onemocnění. Já jsem o nich dříve slyšel spíše na zahraničních konferencích a pacientů u nás s tímto onemocněním nebylo mnoho. Jedná se o poruchu tělesného schématu a u nás se tato onemocnění začala četněji objevovat až v 90. letech. Určitě je tady patrný vliv západu a také modelek typu Twiggy, která byla takovým prvním ramínkem na šaty. Přílišný tlak vyvolaný skrze média, která zobrazují bezchybné modelky, vzhled a štíhlou postavu jako měřítko úspěchu... a samozřejmě i jiné spouštěče jsou příčinou nárůstu pacientů s tímto onemocněním.

Na premiéře filmu Jak básníci čekají na zázrak Foto: profimedia.cz

Jak bychom tedy měli hubnout, abychom si neublížili a dosáhli kýžených výsledků?

Měli bychom hlavně hubnout v souladu s naším tělem. Genetiku úplně neoklameme, když je někdo od přírody pyknik, tak by se neměl snažit zhubnout na míry modelek, ale měl by se držet svého somatotypu. Naše tělo je řízené centrálním computerem-mozkem, který vydává i pokyny, které se týkají jídla. Můžeme ho vycvičit nebo také trochu přeprogramovat, když budeme například jíst v přesně daný čas malé porce, mozek si na to zvykne a zařadí si to do programu. A tím pádem tělo nebude potřebovat zadržovat přebytečné tuky a cukry pro případ nouze. A jak jsem říkal výše, je důležité žít v harmonii a psychické i fyzické pohodě a rovnováze.

Co si myslíte o lidech, kteří stále hubnou, tzv. notoričtí dietáři? Může se někdo stát na dietě závislým?

Tito lidé vidí často dietu jako smysl života, cyklicky hubnou a pak zase přibírají, postupně si tak vytvoří návyk na držení diety. Většinou to jsou lidé, kteří nemají rádi sami sebe a pomocí nekonečných diet se trestají.

Pokud se rozhodneme zhubnout, bývá nejtěžší dietu vydržet. Máte nějaký tip, jak dietu zvládnout a úspěšně dosáhnout cíle?

Důležitá je tzv. pozitivní motivace, a to před jakoukoliv výzvou a nebo před něčím, čeho se obáváme. Když se nám nechce do hubnutí, měli bychom myslet na to, jak budeme vypadat v plavkách po konci diety, až půjdeme pěkně vytvarovaní po pláži. To samé je třeba v případě, když se ženy bojí porodu, zase by si měly představit, jak budou chodit s kočárkem po parku, anebo jak si budou s dítětem hrát. Pozitivní motivace velmi pomůže s vyrovnáním se s něčím, co vnímáme negativně. Tak je to i v případě diet a hubnutí, vizualizovat si cíl, kterého chceme dosáhnout.

Může zhubnout každý? Hubnutí je přece jenom především otázka psychiky...

Je to jako se vším. Zhubnout může člověk, který skutečně chce a který respektuje podmínky, za kterých tohoto výsledku dosáhne. To neplatí jenom o hubnutí, ale také třeba o léčbě závislostí. Můžeme pomoci jen tomu, kdo se pro to sám rozhodne a kdo má také pokoru přijímat doporučení a rady.

Věnujete se také akupunktuře. Může pomoci s hubnutím?

Pomoci může, ale také není samospasitelná. Na uchu existují body, které je možné napíchnout a ty tlumí chutě na jídlo. Ale je samozřejmě opět nutné připojit racionální přístup a snahu pacienta. Jenom jehlička v uchu nestačí, ale může pomoci.

Jaké máte zkušenosti s dietou vy sám?

Před rokem jsem díky proteinové dietě Medidiet a také díky pomoci výživové poradkyně Lydie Kubalové zhubl 12 kilo. Bylo to nezbytné, protože jsem byl před operací kolene a bylo mi doporučeno, abych shodil nějaká kila. Proteinová dieta je rychlá metoda hubnutí, já jsem disciplinovaný pacient a věděl jsem, že zhubnout je nutné, tak jsem během hubnutí nějak netrpěl a šlo to rychle. Jak jsem říkal výše, je to záležitost vůle. A určitě se lépe hubne pod dohledem, je to více zavazující, když se zodpovídáte někomu dalšímu. U proteinové diety dochází k procesu, který se jmenuje ketóza a ta produkuje i hormony štěstí, takže se můžete dostat do stavu, v němž hubnete a ještě jste spokojenější a lépe spíte.