Hanka (44): S manželem si vykáme a klape nám to
Každý pár má jiná pravidla Zdroj: thinkstock.com
Vykat někomu, koho neznáme, je normální. Ale není „divné“ vykat si v partnerství, nebo dokonce manželství? Podle Hany (44) je zřejmé, že ona i její muž na tom nic divného neshledávají a ani po devatenácti letech manželství...
První kluk, s kterým jsem chodila, byl o devět let starší. Tenkrát mi bylo sedmnáct a moje stejně staré kamarádky nemohly pochopit, proč randím s takovým „starcem“. Jenže mně věkový rozdíl devět let vůbec divný nepřišel. Bylo to určitě i tím, že v naší rodině tohle nikdo neřešil – mezi mými rodiči byl patnáctiletý věkový rozdíl a klapalo jim to skvěle. Oba byli zapálení vědci a protože s dítětem nepospíchali, na svět jsem přišla až když mámě bylo osmatřicet a tátovi třiapadesát. Jelikož jejich přátelé byli ve věku mého otce, nebo i starší, odmala jsem se pohybovala v ne zrovna „mladé“, ale o to vzdělanější společnosti. Možná i proto jsem si se svými vrstevníky nerozuměla a oni si nerozuměli se mnou.
Bál se, že by se zesměšnil
o střední škole jsem šla studovat vysokou školu – filozofii. A protože tátův kamarád Hynek, kterého jsem znala odmala, je v tomto oboru fakt dobrý, kdykoli k nám zašel, měli jsme si o čem povídat. Hodně mi při studiu pomohl a to, že jsem studiem proplula bez problémů, byla i jeho zásluha. Pár dní po promoci mě překvapil – pozval mě na večeři. To bylo poprvé, kdy jsme spolu byli sami, protože veškeré návštěvy se odbývaly u mých rodičů. Pozvání jsem ráda přijala, začali jsme se scházet stále častěji a já si uvědomila, že s tímhle člověkem mi je moc dobře, že s ním bych si společný život dokázala představit. Začala jsem se na Hynka dívat jinýma očima a z jeho gest, pohledů, letmých doteků bylo jasné, že i on to cítí stejně. Jenže byl příšerně nesmělý a kromě pusy na tvář si víc nedovolil.
O ruku jsem ho požádala já
Po půl roce našeho „kamarádského“ chození jsem pochopila, že pokud chci, aby se náš vztah někam pohnul, první krok musím udělat já. Když jsme zase zašli na večeři, pozvedla jsem skleničku s vínem a Hynka požádala o ruku. Ano, byl šťastný, ale přesto měl z našeho vztahu kvůli dvaadvacetiletému věkovému rozdílu obavy. Proto, jak mi řekl, se vůči mně o žádné intimnosti raději nepokusil. Znali jsme se hodně let a tak nebylo těžké ho přesvědčit, že věk je jenom číslo a v tomhle směru problém určitě nevidím. Když jsme se dost neromanticky dohodli, že spolu začneme žít, Hynek pozvedl skleničku: „Tak to bychom si asi měli začít tykat, ne?“ Hynka jsem znala osmnáct let, moc si ho jako člověka i filozofa vážila, měla k němu úctu a snad proto mi k němu už tykání nešlo. Řekla jsem mu to. Usmál se a na vykání jsme si připili.
Rozmar, na který si všichni zvykli
Kvůli věku Hynka jsem s dítětem neotálela a rok po svatbě se nám narodila dcera Bára. Dnes je z ní osmnáctiletá slečna, která to, že si její otec s matkou vykají, bere jako normální záležitost. Když začala chodit do školy, samozřejmě se nás zeptala, proč se oslovujeme jinak než rodiče jejich spolužáků. Vysvětlili jsme jí to a od té doby na našem vykání nevidí nic divného. Stejně jako přátelé, kteří si na náš „rozmar“ dávno zvykli. S manželem jsme oslavili devatenáctileté výročí svatby a ani jeden z nás už si neumí představit, že bychom si, s výjimkou sexu, tykali.
Autor článku
Kateřina Motlová
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
