Mirka (43): Milence jsem našla v náručí své dcery!
Stereotyp dlouholetého manželství lze zahnat v náruči mladého milence. Ale musíme počítat s následky.
Proč je člověk vlastně nevěrný a kde máme hranici, za kterou už nesmíme jít? Tuhle otázku si položila i Mirka. Bohužel docela pozdě…
Už zase jsem nemohla spát. Přemýšlela jsem, proč jsem manželovi nevěrná. Kvůli sexu ne, Radek mi po téhle stránce rád vycházel vstříc. Toužila jsem po dobrodružství? Úniku ze stereotypu? Nebo jsem si chtěla dokázat, že ještě můžu mít mladého milence? Půl roku se mi nevěru dařilo skrývat, ale jednou by mě štěstí mohlo opustit a co potom? Odpustil by mi manžel?
I když je hodně tolerantní a vím, že mě pořád má rád, jeho reakcí jsem si jistá nebyla. I já ho mám ráda, ale jeho lásku a oddanost beru jako samozřejmost, a to není fér. Rozhodla jsem se, že s nevěrou skončím. Když jsem to Jakubovi oznámila, myslel si, že to je jen nějaký vrtoch a že mě uchlácholí sexem. Poprvé jsem ho odmítla. „Je ti třicet, jsi svobodný, bez závazků a všechno máš před sebou. Víš, že mně je dvaačtyřicet, jsem vdaná a mám plnoletou dceru – co chceš řešit? Budu na tebe ráda vzpomínat, ale cítím, že je čas to ukončit.“ Přemlouval mě, žadonil, ale já byla rozhodnutá. Když jsem odcházela, zasypal mě výčitkami a urážkami...
Díky nevěře jsem znovu objevila sex s manželem!
Uběhl rok. Jakuba jsem pustila z hlavy a mezi mnou a Radkem to bylo mnohem lepší než dřív. Zase jsem se s ním milovala ne z povinnosti, ale z touhy a společně trávený čas nám dělal radost. Dcera oslavila devatenácté narozeniny a pár týdnů po jejich oslavě se mi svěřila, že se zamilovala do úžasného muže. A taky mi pošeptala, že je skvělý milenec.
Obě jsme se uculovaly a já měla radost, že Dana je šťastná. „To ti moc přeju! Mohla bys ho k nám někdy pozvat na oběd, co tomu říkáš? Ale do ničeho ho nenuť, pokud to s tebou bude myslet vážně, tak ho jednou s tátou jistě poznáme.“
Dana přikývla a ani jsem nečekala, že to „jednou“ nastane už měsíc poté, co se mi se svou láskou svěřila. „Mami, tati, chystejte si sváteční šaty! V neděli přivedu hosta, a ne ledajakého – představím vám nejbáječnějšího mužskýho, který je do mě natolik zamilovaný, že by si mě snad i vzal!“
Komu všemu můj úlet zkomplikuje život?
Jakmile vešla dcerka s partnerem do haly, úsměv mi rtech ztuhl a musela jsem se chytnout dveří. Manžel podával ruku Jakubovi, mému bývalému milenci a nyní příteli naší dcery! „Mami, pojď, představím vás. To je můj úžasný Jakoubek, tohle je moje úžasná mamka!“
Jakub se otočil a z jeho zlého, podlého úsměvu mi naskočila husí kůže. Tohle nebyla náhoda! „Těší mě, že vás poznávám. Vaše roztomilá dcera o vás moc hezky mluví a když vás vidím, už se nedivím. Není nad nečekaná setkání, že?!“ Ani nevím, jak jsem náš společný oběd přežila. Jakub byl zábavný, žoviální, zkrátka výborný společník a dcera i manžel se víc než dobře bavili. Já měla co dělat, abych neomdlela. Když za dcerou a tím prevítem zaklaply dveře, utekla jsem na záchod a oběd jsem vyzvracela. „Mirko, co je ti? Už u oběda jsi byla nějak mimo. Je ti špatně?“ dělal si o mě manžel starosti. Těžce jsem zasípala, že mi kachna podráždila žlučník a šla si lehnout.
Klepala jsem se pod peřinou, po tvářích mi tekly slzy a marně jsem se snažila zahnat vtíravé neodbytné otázky. Je vůbec možné, aby to byla náhoda, nebo tomu holomkovi má Dana posloužit jako nástroj pomsty? Ale ať je to jakkoli, řekne jí o mně? Promluví si s Radkem? Bude mě vydírat? A co když si dceru, aby mi ublížil, nedej bože, vezme?! Motala jsem se v bludném kruhu, z kterého nebyla cesta ven.
Děsím se, jestli pravda vyjde najevo
Manžel byl z Jakuba nadšený, a dokonce řekl, že by si ho dovedl představit coby zetě. „NE, TO NIKDY!“ zařvala jsem v duchu, ale nahlas jsem s velkým přemáháním připustila, že milý sice je, ale protože se s Danou znají teprve čtyři měsíce, je nesmysl mluvit o svatbě. „To máš pravdu, ale třeba to Jakub s Danou myslí vážně a dočkáme se velkého překvapení.“
Jenže přesně toho se děsím! Děsím se, kdy mě bývalý milenec, který si je vědom, do jaké situace mě vztahem s mojí dcerou dostal, začne vydírat, vyhrožovat mi, bude mi klást podmínky. Ze zoufalství jsem mu zavolala, ale můj hovor nepřijal a v esemesce mi napsal, ať jsem „trpělivá“, že všechno má svůj čas.
Vím, že nemám jinou možnost než manželovi o svém poměru s Jakubem říct, jenže k tomu nemám odvahu a ponižující debatu stále zbaběle odkládám. Bojím se manželovy reakce, ale mnohem víc mě děsí reakce Dany, až jí Jakub řekne, že její máma byla jeho milenkou! Než aby mě manžel i dcera nenáviděli, nebude lepší mlčet a čekat, jak se situace vyvine? Ale mám dost sil tuhle hru na schovávanou zvládnout? Pokud ano, jak dlouho? Já nevím, já vážně nevím!
nef