Drby mohou utužovat přátelství. Problém nastává, když z domněnek děláme fakta
O druhých se čas od času baví skoro každý. Kdo s kým chodí, proč se někdo pohádal nebo co se vlastně stalo v práci. Drby přitom nemusí být vždycky škodlivé, někdy dokonce pomáhají utužovat vztahy. Kde ale končí nevinné povídání a začíná pomlouvání, které může druhému ublížit?
Stačí jedna káva s kamarádkou a během chvíle se řeší někdo třetí. Kdo se s kým rozešel, proč se kolegyně poslední dobou tváří divně nebo co vlastně stojí za tím, že se dva lidé, kteří byli ještě nedávno nerozluční, najednou nemohou vystát. Podobné rozhovory zná nejspíš každý. A přestože se jim říká drby, nemusí v nich být vždycky nic zlomyslného.
Ostatně mluvit o lidech, kteří zrovna nejsou u toho, může mít podle psychologů i docela nevinný důvod. Někdy si člověk potřebuje s někým utřídit, co se vlastně stalo, jindy hledá potvrzení vlastního pohledu nebo se chce vypovídat z něčeho, co ho pořádně naštvalo.
Právě společné sdílení podobných příběhů navíc může vytvářet pocit blízkosti a důvěry. Americká psychoterapeutka Annie Wright upozorňuje, že když se dva lidé podělí o podobnou zkušenost nebo společně probírají člověka, kterého oba znají, může to být svým způsobem signál, že se před sebou cítí bezpečně. Podle klinické psycholožky Anni Raja může mít svou funkci i obyčejné vypovídání se.
Přečtěte si také: Uhlíř už po infarktu na koncertech nezpívá. Nosí papírek s adresou, oporu má v manželce.
Samozřejmě ale záleží na tom, kam se taková konverzace vydá. Postěžovat si na kamaráda, který někoho naštval, je něco jiného než strávit půl večera rozebíráním jeho života a hledáním dalších důvodů, proč je podle ostatních nesnesitelný. V prvním případě může jít jednoduše o potřebu ulevit si. V tom druhém už se z rozhovoru snadno stává zábava na cizí účet.
Kdy se z obyčejného drbu stává problém
Jedna věc dělá z drbů obzvlášť zrádnou disciplínu. Informace se totiž při předávání velmi snadno proměňují. Někdo něco zaslechne, přidá k tomu vlastní domněnku, další člověk doplní svou zkušenost a za pár dní už má příběh úplně jinou podobu, než jakou měl na začátku.
Právě proto psychologové doporučují dávat pozor na rozdíl mezi tím, co člověk skutečně ví, a tím, co pouze slyšel. Věta „slyšela jsem, že dostala výpověď, ale vůbec nevím proč“ zní možná méně zajímavě než sebejisté fabulování, zato je mnohem férovější. Přiznává totiž, že část příběhu chybí.
Podobně opatrní bychom měli být i s hodnocením samotného člověka. Pokud někdo třikrát zruší schůzku, je možné říct, že jeho chování druhého naštvalo nebo že se na něj tentokrát nedalo spolehnout. Něco jiného už je prohlásit ho za sobeckého a nespolehlivého člověka. „Třikrát mi zrušil schůzku“ popisuje konkrétní zkušenost, zatímco „je to hrozný člověk“ z ní dělá soud nad celou osobností. Z několika konkrétních situací se tak snadno stane nálepka, která se šíří dál.
Mohlo by se vám líbit: Harry a Meghan USA opouštěli narychlo. Chybět nám nebudete, vzkazují sousedé z luxusní čtvrti
Ještě citlivější půdu představují informace, které se týkají něčího soukromí. Zdravotní potíže, finanční problémy, partnerská krize nebo například potíže s početím nejsou běžnou společenskou kuriozitou jen proto, že se o nich někdo dozvěděl. Pro člověka, kterého se týkají, mohou být naopak velmi bolestivou součástí života.
Samozřejmě existují situace, kdy je potřeba o něčích problémech mluvit. Někdo má o blízkého člověka strach, neví si rady nebo sám potřebuje podporu. To je něco úplně jiného než vyprávět jeho osobní trápení dál proto, že jde o zajímavou historku. Cizí bolest totiž může být pro někoho tématem na pět minut u kávy, zatímco pro jejího skutečného aktéra jde o něco, s čím se každý den snaží vyrovnat.
Velkou roli přitom hraje i to, komu se člověk svěří. Soukromý rozhovor dvou blízkých lidí má jinou váhu než informace, která se dostane do celé party, mezi kolegy nebo do skupinového chatu. S každým dalším posluchačem totiž roste šance, že se příběh dostane až k člověku, kterého se týká. A také že cestou získá další detaily, které původně vůbec neobsahoval.
Zvláštní pozornost si zaslouží situace, kdy mezi lidmi existuje rozdíl v postavení. Pokud například nadřízený před ostatními kolegy rozebírá osobní nebo pracovní problémy svého podřízeného, nejde jen o obyčejné společenské povídání. Člověk v podřízeném postavení se může jen těžko bránit a podobné řeči pro něj mohou mít mnohem vážnější následky.
Jednoduchý test napoví, kdy už je drbání za hranou
Úplně se mluvení o druhých lidech nejspíš vyhnout nepodaří. A možná ani není důvod se o to snažit. Zájem o okolí, sdílení zkušeností nebo obyčejné postěžování si patří k běžnému životu. Důležité je spíš vnímat okamžik, kdy už nejde o snahu něco pochopit nebo zpracovat, ale o potřebu druhého člověka shodit.
Čtěte také: Soukromí herce Jana Hartla: Vztah se Žilkovou skončil trpkým rozchodem, lásku našel potom
Pomoci může překvapivě jednoduchý test. Stačí si představit, že člověk, o kterém právě někdo mluví, sedí celou dobu vedle něj a všechno slyší. Bylo by nepříjemné, kdyby přesně věděl, co o něm zaznělo? Pokud ano, možná stojí za to zamyslet se, proč taková slova vůbec padají. Jde skutečně o něco, co potřebuje být sdíleno, nebo někoho zkrátka baví rozebírat druhého v jeho nepřítomnosti?
Neznamená to, že by lidé měli přestat mluvit o druhých nebo si zakázat jakoukoli kritiku. Někdy je naopak potřeba říct nahlas, že někoho zklamalo určité chování nebo že si s nějakou situací neví rady. Rozdíl spočívá především v tom, jestli se člověk snaží porozumět vlastní zkušenosti, nebo jestli už vytváří příběh o někom, kdo u toho nemá možnost říct svou verzi.
Drby tedy nemusí být automaticky něco špatného. Mohou spojovat lidi, pomáhat jim sdílet zkušenosti a někdy i ulevit od nepříjemných emocí. Jakmile se ale z domněnek stanou fakta, z konkrétního chování nálepka a z cizího trápení zábava pro ostatní, dostává se nevinné povídání na úplně jinou půdu. A právě tam už může jeden obyčejný drb nadělat ve vztazích mnohem víc škody, než se původně zdálo.
Zdroj: Real Simple
Nahá reklama Sydney Sweeney? Kopanec do tváře, soptí sportovkyně kvůli hypersexualizaci:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
