Jana (36): Moje máma to se mnou myslí dobře. Jenže mě to vyčerpává
Moje máma mi chce pomoct. Místo podpory mě vyčerpává Zdroj: DPphoto / Profimedia.cz
Málokdy jsem řekla nahlas, že mám s mámou problém. Spíš jsem ji omlouvala a říkala, že je starostlivá, že to myslí dobře a že to se mnou neměla jednoduché. Jenže pokaždé, když spolu dotelefonujeme, se cítím vyčerpaná a provinilá, i když vlastně nevím proč.
Myslela jsem, že až budu dospělá, náš vztah se srovná sám. Že jednou přijde bod, kdy se přestaneme hádat, přestaneme si ubližovat a budeme si jen občas volat, zajímat se o sebe a chodit na kafe. Je mi šestatřicet a ten bod pořád nepřišel. Místo toho jsem se naučila připravovat na každý telefonát, odhadovat její náladu podle tónu hlasu a říkat věci tak, aby ji náhodou nerozhodily.
Moje máma není zlá. To je na tom to nejhorší. Kdyby byla, dalo by se to říct jednou větou a jít dál. Jenže ona se stará, volá a zajímá se o mě. Říká, že bych se měla víc hlídat a myslet na sebe, a většinou to myslí vážně. Pomáhá mi, když o to požádám, ale často mi pomáhá i ve chvíli, kdy to nepotřebuju, a chce problém vyřešit za mě.
Pomoc, o kterou jsem si neřekla
Naposledy mi to došlo ve chvíli, kdy jsem se vracela z práce a našla ji stát přede dveřmi mého bytu. V jedné ruce tašku s jídlem, v druhé klíče, které jsem jí kdysi dala pro případ nouze. Řekla, že šla kolem a že se staví jen na chvilku, protože mi uvařila polévku a byla by škoda, kdyby se zkazila. Neřekla jsem nic. Odemkla jsem dveře a pustila ji dovnitř, i když jsem měla v hlavě úplně jiný plán na ten večer.
Sundala si kabát, otevřela okno v kuchyni a začala vyndávat věci na linku. Ptala se, jestli jsem dnes vůbec něco jedla, a poznamenala, že je v bytě trochu vydýchaný vzduch. Stála jsem opřená o dveře a sledovala ji, jak mi začala vyklízet nádobí z myčky, zalévat květiny a chovat se u mě doma tak, jako by tam žila se mnou. Polévku jsem ohřívala v hrnci a poslouchala otázky na můj milostný život. Pak mi řekla, že vypadám unaveně a měla bych jíst víc vitamínů a chodit ven.
Při každé její návštěvě nebo telefonu nezapomněla připomenout můj věk a to, že stále nemám partnera ani dítě, na které se přece tolik těší. Seděly jsme u stolu a jedly. Ona pořád mluvila a já jen přikyvovala. V jednu chvíli mi položila ruku na předloktí a řekla, že to se mnou myslí dobře a ať nejsem hned tak uražená. Věděla jsem, že čeká na souhlas, a tak jsem jen přikývla, jako vždy.
Když odcházela, řekla, že je ráda, že mi mohla pomoct, a že se zase brzy zastaví. Zavřela jsem za ní dveře, zůstala stát v předsíni a koukala nechápavě před sebe.
Večer mi napsala zprávu, jestli mi chutnalo, a ať si polévku rozdělím do mrazáku pro případ, že bych zase neměla navařeno. Telefon jsem měla položený vedle sebe na gauči a odpověděla jsem až po chvíli: „Díky, mami.“
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Utíkal jsem od rodiny do práce, říká Tomáš Jeřábek. Dnes syna rozmazluje:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
