Katka (38): Na seznamce jsem našla svého tátu. Nevím, jestli to říct mámě
Katka zůstala s tajemstvím sama a pořád neví, jestli ho má vyslovit nahlas. Zdroj: DPphoto / Profimedia.cz
Seznamku jsem měla spíš ze zvyku než z naděje. Pak jsem na ní narazila na profil svého otce. Od té chvíle přemýšlím, jestli mlčet, nebo to říct nahlas.
Seznamku jsem si založila pár měsíců po rozvodu. Ne že bych měla velká očekávání ohledně hledání nové lásky, spíš jsem nechtěla zůstat úplně mimo. V mém okolí byli buď zadaní chlapi, nebo typy, které mě nikdy nelákaly. Vždycky jsem měla blíž ke starším, takovým, co už mají něco za sebou, mluví normálně a nesnaží se za každou cenu působit zajímavě. Večer jsem si občas sedla na gauč, projela pár profilů, někdy někomu odepsala a jen tak oťukávala terén.
Občas se tam objevil někdo, kdo mi aspoň na chvíli zpříjemnil jinak obyčejný večer. Před pár dny jsem tam ale narazila na někoho, koho jsem opravdu vidět nechtěla. Zastavila jsem se ve chvíli, kdy mi něco na jedné fotce nesedělo. Vrátila jsem se o kousek zpátky a přiblížila si ji. Na fotce byl můj táta s naším psem Ferdou na zahradě v houpacím křesle, které jsem dala rodičům loni k Vánocům.
Začalo mi bušit srdce a chvíli jsem jen koukala na obrazovku, protože mi to nedávalo smysl. Nakonec jsem na ten profil klikla a četla si věci, které na něj vlastně seděly. Turistika, cyklistika, fotbal, zahradničení. Přesně to, co bych o něm řekla i já. A pak tam bylo i to, že hledá nezávazné seznámení.
Koukala jsem na ten profil ještě docela dlouho a snažila se přijít na to, jestli se nepletu. Táta je s mámou přes čtyřicet let a nikdy mi nepřišlo, že by mezi nimi bylo něco špatně. Co když o tom máma neví. A co když to ví a jen dělá, že ne. Jenže čím déle jsem na to koukala, tím víc mi bylo jasné, že to není omyl.
Aplikaci jsem nakonec zavřela, ale dlouho mi to nevydrželo. Po chvíli jsem ji otevřela znovu a jen si to potvrdila. Byl tam. Na fotkách vypadal úplně jinak a já měla pocit, že se dívám na cizího chlapa, ne na svého tátu. Měl takový divný úsměv a přidal tam fotky, které jsem nikdy neviděla.
Druhý den jsem mámě zavolala, že bych se zastavila na návštěvu, že už jsem u nich dlouho nebyla. Měla radost a hned začala plánovat, co uvaří k obědu, jestli může být knedlo, zelo, vepřo, že na to má táta chuť už několik dní. Byla jsem na něj naštvaná, ale před mámou jsem nedala nic znát.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
Když jsem k nim přijela, máma už měla skoro hotovo a v kuchyni to vonělo obědem. Hned začala mluvit o tom, že maso se moc nepovedlo a zelí nejde dochutit, protože je pořád nějak moc kyselé. Táta seděl u stolu, před sebou měl rozložené noviny a hrnek s nedopitou kávou, a vypadal jako vždycky. Právě to mě rozhodilo nejvíc. Ještě večer předtím jsem ho viděla na seznamce a teď si tu sedí, jako by se nic nedělo.
Sedla jsem si ke stolu a máma přede mě postavila talíř ještě dřív, než jsem si stihla sundat bundu. „Dej si, ať ti to nevystydne,“ řekla a otočila se zpátky ke sporáku. Táta seděl naproti mně, jedl a mezi sousty poznamenal, že ten fotbal včera zase stál za nic. Měl mobil položený vedle talíře, a když zavibroval, jen ho bez řečí otočil displejem dolů. Jako by přesně věděl, že se na něj dívám.
Chvíli jsem mlčela a pak jsem to zkusila. „A co vy vlastně večer děláte?“ zeptala jsem se jen tak mezi řečí. Máma ani nezvedla hlavu a hned odpověděla, že nic zvláštního, že si táta pustí televizi a ona si vezme knížku, že jsou rádi doma v klidu. Táta jen přikývl.
„A nechodíte aspoň někdy někam ven?“ nadhodila jsem. Máma se pousmála, že už se nikam moc nedostane, že je radši doma. Táta jen dodal, že se mu nikam nechce. V tu chvíli mi to celé přestalo dávat smysl.
„Ty ještě chodíš na ty svoje výšlapy?“ zeptala jsem se po chvíli. Táta zavrtěl hlavou, že už moc ne, maximálně se projde kolem baráku. Měla jsem na něj hrozný vztek. Hlavou mi jelo jediné. Co když to máma neví. A co když to ví a jen dělá, že ne. Vedle táty jsem se cítila pořád jako ta malá holka, která z něj má respekt, ale tohle přece mámě dělat nemůže.
Po asi dvou hodinách jsme se rozloučili, já nasedla do auta a v duchu si říkala, že se ho příště zeptám. Vezmu si ho stranou a prostě to řeknu nahlas. Jenže čím déle jsem seděla za volantem, tím víc mi docházelo, že to stejně neudělám. V hlavě jsem si tu větu zkoušela několikrát a pokaždé to znělo špatně. Nakonec jsem jen vystoupila a šla domů. Pořád nevím, co s tím.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Kamarádka mě dotáhla na rande ve čtyřech. Dohozeného muže jsem znala až moc dobře:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
