„Stačí, aby se objevil první mráček na obloze manželství a místo toho, aby to ti dva dali dohromady, tak to na můj vkus raději rychle uzavřou, aby své štěstí mohli zkusit jinde. Jenže, v každém, byť i sebelepším vztahu, se jednoho dne objeví problém a čím dřív ho vyřešíte, tím líp nejen pro partnery, ale i pro jejich děti,“ říká Anna (60), která je vdanou paní už od svých osmnácti let. „Měli jsme s Aloisem spoustu problémů, ale díky včasnému zásahu a tomu, že jsme všemu čelili společně, jsme rozbouřenou situaci pokaždé ustáli. Můj syn je ve svých čtyřiceti už dvakrát ženatý a abych řekla pravdu, nevím, zda to u tohoto čísla zůstane. Když vidí problém, uteče to zkusit jinde, ale dodnes ještě nepochopil, i když mu to mateřsky vysvětluji od samého začátku, že problémy jsou přirozenou součástí každého vztahu a jsou tu od toho, aby se řešily. Jenže on vidí jediné východisko a tím je rozchod.“
„Za mých mladých let bylo nemyslitelné, aby se žena rozvedla a musím říct, že tohle nás všechny tak nějak drželo v přesvědčení, abychom na manželském štěstí usilovně dřely. Dnes se všichni vesele rozvádějí a podvádějí, jako by to bylo normální. A to je problém dnešní doby. Rozvedená je teď každá druhá žena, před lety by to byla ostuda. Nemluvě o tom, že mladé páry neumějí hospodařit, rozhazují za hlouposti a pak jsou ve stresu, protože nemají na živobytí,“ doplňuje Štěpánka (70), která hlavní problém vidí v tom, že ženy přistupují k rozvodu jako k něčemu přirozenému.
„Své dceři odjakživa opakuji, že když se bude v manželství komunikovat a potáhnou oba za jeden provaz, má recept na spokojený vztah v kapse. Já jsem s Františkem mluvila o všem, žádné téma pro nás nebylo tabu a dodnes u nás rozhodně nepanuje tichá domácnost. V případě potřeby a přemíry emocí se klidně i pohádejte. Hádka vyčistí vzduch a po každé bouřce, i té ve vztahu, zase vysvitne sluníčko," uzavírá Ludmila (56), která na tuto taktiku vsází už 37 let.
„Milan jezdil dvouměsíční turnusy na nákladní lodi po Evropě a já byla s dětmi sama doma. Měla jsem na starosti dům, velkou zahradu, dobytek, prostě vše. Ze začátku jsem se trápila tím, že každý námořník má v přístavu nejednu holku, ale pokaždé, když se vrátil z ciziny, dokazoval mi, že jenom já jsem ta pravá. Přestala jsem se užírat žárlivostí a začala mu věřit. Dokonce mi na každé výročí, svátek nebo narozeniny nezapomněl poslat kurýrem kytici bílých růží. Od té doby vím, že ten, kdo nevěří, je na nejlepší cestě se z toho podezírání zbláznit. Můj světák je už v konečně v důchodu a musím přiznat, že to za ty roky čekání a odříkání stejně stálo. Jezdíme na dovolené, společně vaříme, koupeme se (on mi umývá záda) a jsme zamilovaní jako puberťáci. Inu, to odloučení udělalo své,“ popisuje Radmila (60).
len
