3. března 2022 06:00
Lenka KlicperováMarie Rottrová: Přestala jsem řešit, kolik mi zbývá času
Marie Rottrová a Petr Janda promluvili o válce na Ukrajině
Před pár měsíci tato elegantní dáma oslavila osmdesátku. Není to na ní ale vidět ani v nejmenším. Proč? Odpovědí na otázky, jak zastavila čas, je totiž její úsměv. Marie Rottrová je pravděpodobně nejlaskavější a nejpozitivněji naladěný člověk na téhle planetě (ať dáme slovu „pozitivní“ zase ten příjemný význam). To říkám samozřejmě s trochou nadsázky, ale její úsměv je opravdu odzbrojující. A vydá za celou sadu zkrášlujících operací.
Zaujalo mě, že si prý ještě pamatujete zážitky z bombardování Ostravy během konce druhé světové války? To je skoro neuvěřitelné!
Jenom jeden. Při bombardování Ostravy mi bylo tři a půl roku, běželi jsme do sklepa k tetě, se kterou jsme tenkrát sdíleli dům. Mně se to tehdy asi docela líbilo, vnímala jsem to jako dobrodružství, vzrušení a trochu nebezpečí. A pak si pamatuju, jak nás tatínek odvezl s maminkou na zbytek osvobozování Ostravy do bezpečí na venkovský statek pod Beskydy, ke kamarádovi z varhanické školy. Trvalo to poměrně dlouho, žili jsme tam až do konce války.
Budu opakovat to, co vám říkají všichni – že vypadáte skvěle. Slýcháte to jistě pořád – nerozčiluje už vás to trochu?
Já to beru jako takovou součást rozhovorů a babských i mužských komplimentů – co na to mám říkat? No jo, no. (smích)
Marie Rottrová Zdroj: Anna Koniaeva
A každý chce vědět, jak to děláte?
Jenže já to nijak nedělám. A dokonce, jak se říká, že na to funguje spaní – já spaní nemám úplně dobré. Od té doby, co jsem měla klíšťovou encefalitidu, se mé spaní zhoršilo, beru dokonce občas i prášky na spaní. Ale jsou dny, kdy se vyspím úplně skvěle, jako například dneska. A hlavně ta energie pro celý den, ta je důležitá.
Mám pocit, že vy jste dobrou náladu a optimismus musela někde studovat na nějaké univerzitě!
Jsem taková. Celoživotně optimistická a dobře naladěná. Řekla bych, že jsem docela šťastná bytost.
Od začátku, co jste přišla, se pořád jen usmíváte. Uvědomujete si to vlastně?
Ne. Ale vy taky!
To máte vlastně pravdu, ale s vámi to nejde jinak! Je to asi velký dar do života, ne?
Řekla bych, že strašně záleží na úsměvu, ten tu vizáž dost ovlivňuje. Já ho nemám nějak plánovaný, ale prostě mám radost z okamžiku. A když jsem třeba unavená, tak hned všichni řeší, co se mi stalo. Úsměv ke mně patří. Moje přirozenost je být optimistická a pořád s úsměvem.
Pamatujete si, kdy vás něco naposledy naštvalo?
To mě občas něco naštve… Ale co mě to naposledy naštvalo? Já vlastně nevím, není to důležité, ale určitě něco jo. Já jsem člověk, který rychle hází věci za hlavu, rychle odpouštím a rychle se zbavuju zátěží. Myslím, že je to důležité pro zdravou psychiku.
Jak se díváte na současný beauty byznys? Herečka zralejšího věku se dnes prakticky neobejde bez plastické chirurgie. Vás nikdy nenapadlo být součástí tohoto podnikání?
Ne, je to tak, jak jste to nazvala – byznys. Já si nechala upravit víčka a jednou krk. A tím to skončilo. Jednu chvíli jsem si říkala – a co ty vrásky na čele? Ale pak mi došlo, že vlastně nemám, proč bych to dělala. Už nechci. Tak tam mám nějaké vrásky – no a co? Když je hezký make-up, hezké svícení, dají se udělat krásné fotky i bez kosmetických úprav. Herečky, pokud chtějí hrát i ve starším věku, by v těch zásazích měly být asi opatrné, protože stárnout je fajn i pro kameru.
Byla jsem donucena bilancovat, já tohle jinak vůbec nedělám. Přinutila mě k tomu televize, která se mnou točila k mým narozeninám dokument. Bylo to pro mě náročné, hlavně psychicky. Vzpomínání a zase vzpomínání…
Ale těžko se s tím smiřuje. Vy jste nikdy neměla takovou tu krizi ve smyslu je mi 45 a je konec s krásou, je definitivně v háji?
Ne, tenkrát se to ani vlastně moc neřešilo, když mi bylo 45. Ale pak to začalo, holky z branže si nechaly dělat implantáty, facelifty atd. A dneska už je to rozjeté úplně jinak než tehdy, botox, výplně, laserové zásahy… Ale já si myslím, že kdyby staré Egypťanky měly tu možnost, tak se nechají vylepšovat stejně jako současné ženy. Ženy jsou prostě ženy, jsou marnivé, chtějí vypadat dobře, líbit se chlapům a chtějí vypadat líp než ta vedle.
Donutila vás ta osmdesátka k bilancování nebo spíš k retrospektivnímu ohlédnutí se za svým dosavadním životem?
Byla jsem donucena bilancovat, já tohle jinak vůbec nedělám. Přinutila mě k tomu televize, která se mnou točila k mým narozeninám dokument. Bylo to pro mě náročné, hlavně psychicky. Vzpomínání a zase vzpomínání… Odpovídala jsem na spoustu otázek týkajících se minulosti, občas se mi o některých věcech těžko mluvilo. Ale dobře jsem se vypovídala.
Dá se říct, že po osmdesátce o budoucnosti přemýšlíte jinak než třeba před deseti, dvaceti lety? Jak stárnutí ovlivňuje proces uvědomování si konečnosti světa, je to teď jiné? Napadne vás někdy přemýšlet o smrti?
Samozřejmě, napadne. Ale hodila jsem to za hlavu. Jeden čas jsem se tím hodně zabývala, zvlášť když jsem nemohla usnout… Ta chvíle přijde, člověk je smrtelný. Ale dokud to jde, tak má žít, jak nejlíp umí, a netrápit se tím, kolik mu zbývá času.
Redakčně zkráceno. Celý rozhovor se zpěvačkou Marií Rottrovou najdete v březnovém vydání časopisu ZOOM, které je právě v prodeji.
Autor článku
Lenka Klicperová
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
