Moderátorka KOKO o práci i mateřství: Mám v mozku hranici, za tuhle cenu jídlo nekoupím

Vysoká škola hotelová, moderování v rádiu, založení blogu a rozsáhlá vlastní tvorba... jak se tahle cesta vyvíjela? Věděla jste vždycky, co chcete dělat?

Já jsem od chvíle, co jsem koukala na Eso a na Áčko, chtěla mít svůj pořad v televizi. Samozřejmě jsem netušila, že bude nakonec o vaření. To mě totiž vůbec nebralo až do chvíle, kdy jsem se z Plzně odstěhovala do Prahy kvůli studiu na vysoké. Pak to byla spíš nutnost, bydlela jsem se spolužáky z plzeňského gymplu, kteří šli do hlavního města ze stejného důvodu. V tu dobu vznikl můj první recept –⁠ těstoviny Primavera (smích). Tak jsme tomu říkali. Penne se smetanovou omáčkou, kuřecím masem, mraženým hráškem, spoustou pepře, zapečené horou strouhaného sýra. Hned bych si to zas dala, fakt! Neměla jsem to 15 let!

Ale abych se vrátila zpět k odpovědi –⁠ do rádia na konkurz jsem se přihlásila v 19 letech v Plzni ještě před vysokou, a to jen proto, že jsem měla pocit, že mě to může dostat snad jednou do televize. Začala jsem tu práci ale milovat tak, že jsem u ní zůstala dalších 15 let až do porodu a pořád mi chybí. Velkým milníkem byl okamžik, kdy jsem se jako samouk začala učit vařit, také stříhat videa a dala tenkrát na internet své první recepty. Tak to celé začalo.

Mohlo by vás zajímat: KOKO mezi rádiem a plotnou. Jak přišla ke své přezdívce?

Přijde vám, že je těžší se teď v roce 2023 prosadit v on-line než třeba před deseti lety?

Ježkovy oči! No samozřejmě! Tenkrát stačilo být jednookým králem mezi slepými. Byla jsem jediná, kdo měl na foodblogu taky videa, ostatní jen fotili. Navíc si toho všimla internetová televize, která zveřejňovala na své domovské stránce každý den nová videa. Když se tam dostalo to vaše, bylo jasné, že bude mít od 200 do 600 tisíc zhlédnutí –⁠ podle toho, jak bylo video pro lidi atraktivní. Tenkrát to bylo strašně jednoduché. A taky jsem měla strašné štěstí. Byla jsem ve správný čas se správným produktem na trhu. Nicméně nápad je důležitý vždycky. A ten můj,⁠ tedy že půjdu natočit drahé jídlo do restaurace a pak levněji uvařím jeho domácí alternativu, prostě fungoval.

Změnilo se nějak vaše vaření po tom, co jste se stala maminkou?

No biomatka se ze mě nestala, pokud jde o tohle. Na začátku jsem hodně řešila, z jaké zeleniny dělám dceři první kaše. Ale teď chodí už dávno do školky, jí tam normální věci. Ta holka miluje párky bez rohlíku, já byla jako malá stejná. Takže se snažím ji krmit kvalitativně tím nejlepším, ale to i celou rodinu. A i přesto všechno někdy skončíme na drivu u hladového okénka a nevyčítám si to.

Kde nakupujete suroviny a projevilo se nějak zdražení potravin ve vašem nákupním chování?

Vlastně docela jo. Mám tak nějak zakódované hranice v mozku –⁠ ceny, za které mi přijde už fakt zbytečné danou surovinu koupit. Třeba teď rajčata. Samozřejmě není sezona. Chápu, že když mají nějak chutnat a vonět, vyžaduje to fakt spoustu tepla a světla, a to se hodně zdražilo. Ale když si pak mám pořídit rajčata na stonku, co v přepočtu stojí 339 Kč za kilo nebo i víc, tak nějak na ně přestanu mít chuť. Takže je nekoupím. V létě je jím každý den. Chybí mi. Ale radši si dám do salátu něco jiného. Řeší to nejrůznější akce, ale to musíte být neustále v obchodech a ve střehu. Hodně jsem si zvykla na nakupovaní s dovozem až domů. Ale poslední dobou jsem dost omezila šíři sortimentu, který takhle pořizuju, a to na věci, které opravdu nechci tahat v taškách.

Podívejte se také na: KOKO v Prostřeno! Jaké zvolila menu?

Jaké podle vás budou v Česku trendy ve stravování a vaření pro následující rok až dva?

Já vždycky sleduju, jakou vydá Jamie Oliver další kuchařku. Na tom se ukazují tyhle trendy, byť spíše globálněji. A víte, co je teď nového? Jídla, která vyjdou za jednu porci pod libru. Myslím, že náklady na jídlo budou určovat směr nejen u nás, ale všude. Tuším, že se budou dost hodit veškeré rady ohledně pěstování vlastních plodin a zelené trávníky se začnou měnit na záhony.

Narazila jste někdy na restauraci, kam jste vešla, ale nakonec si nic neobjednala a odešla?

To se mi stává hlavně v zahraničí, kdy se jako bezmocný hladový turista chytím do sítě spředené podnikem na velmi atraktivní lokaci. Tyhle pasti jsou samozřejmě i u nás, hlavně v centru Prahy. Poznáte je třeba podle bramboračky servírované ve vydlabaném bochníku chlebu, která se v názvu pyšní přídavným jménem „šumavská“ a navíc stojí kolem dvou set. Nicméně dneska existují na internetu servery, které pomáhají se těmto místům vyhýbat, takže spíš se mi to stávalo. Teď už si nejdřív přečtu hodnocení, byť mi kručí v břiše.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch v kariérním životě a co v osobním?

Když jsem pracovala v rádiu, říkala jsem si, že bych chtěla dělat na Evropě 2. To se mi povedlo, přes tři roky jsme s Tomášem Zástěrou vysílali Odpolední show. I když si myslím, že ranní vysílání s Markem Malíkem na pražském Expres FM před tím se do paměti posluchačů zarylo mnohem hlouběji. Ohledně internetových videí jsem zažila i víc než půl milionu zhlédnutí během prvních dnů po publikaci, to už taky nikdy nepřebiju. No a co se týče televize, tak tam vládne KOKO ve varu, kterou uvidíte brzy na Primě, protože tady nejsem jen moderátor, ale opravdový tvůrce celého konceptu a také scenárista. To byla práce. A osobní život je velmi jednoznačný: mým největším úspěchem je dcera Ema.

5 rychlých otázek na závěr

1. Kdo je váš největší kritik?
   Přemýšlím, jestli já sama anebo můj manžel. A nemůžu se rozhodnout.
2. Nejoblíbenější roční období z hlediska surovin:
   Podzim. Miluju houby, polévky, brambory.
3. Oblíbené jídlo pro celou rodinu:
   Kuře na paprikách. Dělám ho z čerstvých červených kapií.
4. Jaký recept jste ještě nepokořila?
   Odpalované těsto a milion dalšího sladkého, to mi nejde.
5. Jakou nejcennější radu jste dostala a teď si ji nesete životem?
   Aktuálně je to: Zdraví máš jen jedno. Bohužel.

Pořad KOKO ve varu můžete sledovat od 3. dubna každý všední den odpoledne na Primě, následně pak na Prima SHOW. Jak KOKO dodala: „Těšte se také na porci zábavy, mojí výhodou totiž je, že si ze sebe umím udělat legraci. Režie má jasný pokyn ,nestříhat‘, když něco zvorám. Jen ať všichni vidí, že jsem taky jenom člověk. Ostatně, je to taky jen pořad pro lidi.“