Katka (46): Na dovolené jsem narazila na svou lásku z dětství. Jsem znovu zamilovaná
Po letech se znovu našli a zjistili, že mezi nimi pořád něco zůstalo. Zdroj: Wavebreak / Profimedia
Odjížděla jsem k moři s tím, že si konečně na pár dní odpočinu. Žádné velké plány na výlety jsem neměla. Spíš jsem si říkala, že budu relaxovat na lehátku, chodit na zmrzlinu a večer si dám sklenku vína na balkoně. Jenže pak stačil jeden večer a najednou bylo všechno jinak.
Do Itálie jsem vyrazila s mámou, že si obě odpočineme. Byl to takový náš malý únik. Ona se těšila na moře a na to, že nebude muset vařit, já jsem hlavně potřebovala na chvíli vypadnout ze svého každodenního režimu. Od rozvodu už uběhlo pár let, ale večery u mě často vypadaly stejně. Seděla jsem na gauči, v ruce telefon, bezmyšlenkovitě jsem projížděla sociální sítě a měla pocit, že dny spíš odškrtávám, než že bych je opravdu žila. Práce, nákup, doma uklidit, občas kafe s kamarádkou, pohlídat vnoučka a zase dokola. Představa, že bych šla na rande, mě spíš unavovala, než lákala.
Vybraly jsme si menší, starší italský hotel s oprýskanými okenicemi, těžkými závěsy a terasou s výhledem na moře, kde to večer vonělo solí a grilovanými rybami. První dny jsme si držely svoje tempo. Ráno dlouhá snídaně, pak pláž, lehátko pod slunečníkem, sem tam skočit do vody a zase zpátky do stínu. Nic velkého se nedělo, ale mně to kupodivu stačilo.
Máma si to celé užívala po svém. Pořád ukazovala na pohledné Italy a snažila se mě s nimi nenápadně seznámit, z čehož mi bylo trapně skoro jako v pubertě. Anglicky neuměla, italsky už vůbec ne, ale to jí nebránilo v tom, aby každému, kdo byl ochotný poslouchat, vysvětlila, že jsem rozvedená a úspěšná podnikatelka.
Bylo vlastně docela úsměvné, jak rychle si máma našla svůj dovolenkový program. Zatímco já si vystačila s knížkou a výhledem na moře, ona si dokázala během pár dnů popovídat snad s každým číšníkem i půlkou hostů. Já jsem ji spíš zpovzdálí sledovala a občas si říkala, jestli jsem takhle uvolněná a spokojená někdy vůbec byla.
Osudové setkání
Ten večer jsme šly jako obvykle na večeři do hotelové restaurace, kde zrovna probíhal středomořský večer. Seděly jsme u stolu, máma komentovala místní výzdobu a s nadšením mi vyprávěla, co všechno během dne zjistila, a mezi řečí zmínila, že odpoledne dorazili noví hosté z Česka. Já jsem ji spíš napůl poslouchala a bez většího zájmu sledovala dění kolem sebe.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
V jednu chvíli jsem se podívala k vedlejšímu stolu a pohled mi na jednom muži zůstal o něco déle. Byl mi povědomý, jen jsem si nedokázala hned vybavit, odkud, a tak jsem se na něj zadívala znovu, zatímco mluvil s číšníkem a pak se lehce otočil. V tu chvíli se mi to spojilo a ten obličej, který jsem měla roky uložený někde hluboko, najednou vystoupil úplně jasně.
Dora (42) se svěřila: V práci jsem vyhořela. Snažím se to zvládnout sama, ale už to nejde
S tím poznáním se mi zároveň začaly vracet i drobné vzpomínky, které jsem si s ním spojovala. Škola, lístečky schované v penálu, cesty domů ruku v ruce, kdy jsme šli schválně pomalu, jen aby to neskončilo tak rychle. Došlo mi, že se dívám na člověka, který pro mě kdysi znamenal všechno, na moji první velkou lásku, na Vláďu.
Bylo zvláštní vidět ho po tolika letech a zároveň mít pocit, že ho poznám okamžitě, i když jsme se neviděli desítky let. On si mě všiml o pár vteřin později, zadíval se na mě a bylo z něj znát, že si mě zkouší zařadit, stejně jako jsem to před chvílí dělala já. Nakonec se zvedl od stolu a s lehkým, trochu opatrným úsměvem zamířil k nám.
Máma ho zaregistrovala ještě dřív, než jsem já stihla cokoliv říct. Chvíli si ho prohlížela a najednou jí to docvaklo. Hned se rozzářila způsobem, který jsem u ní znala až moc dobře.
Začala mluvit úplně samozřejmě, jako by se viděli před pár týdny a ne po tolika letech, a během chvíle z ní padaly otázky, na které bych se já sama nikdy nezeptala. Zajímalo ji, kde žije, čím se živí, jestli je ženatý a jestli má děti, a já jsem vedle ní seděla a přála si, aby se pode mnou propadla židle. Vláďa to ale bral s nadhledem, odpovídal klidně a na moje omluvné úsměvy mi úsměv opětoval.
Denisa (25) napsala: Můj přítel má malé přirození. Mně to nevadí, ale on kvůli tomu vyšiluje.
Když máma zjistila, že je také rozvedený a má už dospělého syna, jen na mě spokojeně mrkla a bez většího rozmýšlení ho pozvala, ať si k nám na chvíli přisedne. Chvíli jsme si povídali úplně obyčejně, jak jsme se sem dostali, jak se nám líbí hotel a co jsme za ty dny viděli. Sem tam Vláďa zmínil, že jsem se za ty roky skoro nezměnila, a zajímal se o můj život.
Máma si to celé očividně užívala, ale po chvíli se zvedla a s hranou samozřejmostí poznamenala, že ji rozbolela hlava a že si půjde raději lehnout, ale ať si večer užijeme. Podívala se na mě tím svým pohledem, který jsem znala už od dětství, a bez dalšího vysvětlování odešla.
Jako za starých časů
Najednou jsme zůstali sami a bylo zvláštní, jak rychle se ten večer změnil. Ještě před chvílí jsme mluvili opatrně a oťukávali se, a najednou jako by všechno spadlo. Stačila jedna společná vzpomínka z mládí a už jsme se smáli úplně stejně jako kdysi.
Začali jsme si připomínat věci, na které jsem si roky nevzpomněla. Lidi ze třídy, učitele i ty nekonečné procházky po louce. Postupně se nám vracely i úplně obyčejné momenty, u kterých jsme se nahlas smáli. Třeba jak jsem se v noci plížila z domu za Vláďou a schovávali jsme se u kůlny na dříví u sousedů, než nás jednou načapal můj táta a honil ho po zahradě.
Naty (22) napsala redakci: Přítel mě možná podvedl s mámou. Oba zapírají, ale já jim nevěřím
Povídali jsme si celou noc a až nad ránem, kdy nad mořem začalo svítat, nám došlo, kolik je vlastně hodin. Vláďa mě doprovodil až ke dveřím pokoje a ještě jsme zůstali stát na chodbě, jako bychom se nedokázali rozloučit. Nakonec se ke mně lehce naklonil, dal mi pusu a já jsem po hrozně dlouhé době znovu ucítila ty známé motýlky v břiše.
Probudila jsem se až odpoledne s pocitem, který jsem neznala roky. Jako by se ve mně něco znovu nastartovalo. Když jsem přišla na oběd, máma už seděla u stolu, spokojeně se na mě podívala a byla jsem jí vděčná, že se mě na nic neptá.
Když nám končila dovolená, Vláďa tam ještě pár dní zůstával. Vyměnili jsme si telefonní čísla a slíbili si, že si napíšeme, až budeme oba doma. Trochu jsem se bála, že těch pár společných dní byla jen dovolenková fatamorgána, ale zprávy od něj mi začaly chodit ještě dřív, než se stihl vrátit. Psával mi, jak se mu stýská a že ho to tam beze mě nebaví.
Při každé zprávě jsem se hloupě usmívala na telefon a připadala si jako zamilovaná puberťačka. Když jsme se pak viděli znovu v Česku, navázali jsme úplně přirozeně tam, kde jsme skončili. I když jsme byli oba opatrní, protože jsme si každý nesli svoje zkušenosti, nešlo to zastavit.
Dnes už si nemyslím, že to byla jen náhoda. Spíš mám pocit, že některé věci se vrátí ve chvíli, kdy na ně člověk přestane tlačit. Možná jsme se tehdy jen minuli v čase a potřebovali jsme si projít každý svoje, aby to mezi námi mohlo fungovat jinak než dřív.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Aneta Krejčíková o svém ex: Je dobrej, zhodnotila bývalého snoubence a otce svých dětí
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
