Manžel byl hodně velkorysý, já bych ho zabila, říká Veronika Khek Kubařová
Herečka Veronika Khek Kubařová (32) má za sebou náročný půlrok plný tancování, který jí kromě svalů přinesl také nový pohled na roli mužů i svou vlastní. Jak zvládal manžel Pavel Khek její každodenní kontakt se sexy tanečníkem a co jí pomohlo v přerodu dívky v ženu?
- Veroniko, vy jste před Vánoci vítězně ukončila obrovský fyzický nápor. Jak rychle se ztrácejí svaly?
Snažím se nedopustit, aby se vytratily, protože mě to tancování zásadně životně nakoplo a aktivovalo, takže bych o ně nerada přišla. Snažím se proto jednou za čas někam jít a zatancovat si. Mám chuť i posilovat a chodím více ven s naším psem, protože je to psychofyzicky strašně účinné.
- Jak teď vypadá vaše taneční sezona?
Byla jsem na kurzech u různých tanečníků. Využívám, co kde najdu podle mého času, který je absolutně nepravidelný, abych pronikla i do nějakých pevných základů.
- Co jste se během živých televizních přenosů o sobě naučila?
To je tak obrovský seznam, že to nedokážu ani vyjmenovat. Je toho strašně moc. Možná jsem to ještě ani nikde neřekla, ale jsem na sebe pyšná, že jsem to psychicky zvládla, i když jsem se bála, co to se mnou udělá. Mám velkou radost, že všechno proběhlo bez problémů a stihla jsem si to užít.
- Jak se dá skloubit manželství s tak obrovským časovým vypětím? Pomohlo, že váš muž prý vůbec nežárlil?
Určitě to pomohlo. Je skvělý, přál mi to a fandil mi, protože viděl, jak mě to baví. Prokázal obrovskou velkorysost, což je obdivuhodné.
- A co vy, dovedete si představit, že by on půl roku tančil se sexy tanečnicí?
Ne! Zabila bych jeho i tu slečnu. (smích)
- Na veřejnosti jste nedávno ukázala i sestru, která na rozdíl od vás není zvyklá vystupovat před médii. Jak to zvládala?
Ona přiletěla z Kanady. Z života v přírodě mezi stromy se najednou ocitla ve světě plném světel, rób a večerních třpytek, takže to na ni bylo trochu moc a pořádně nevěděla, jak se má chovat. Chtěla si to užívat spíš v klidu, bez pozornosti. Nakonec ale byla ráda a já jsem si vážila toho, že má vystoupení chtěla vidět naživo, i když přiletěla po dlouhé době a měla tady hodně kamarádů i svých věcí.
- Působíte velice mile a křehce, zároveň jste dospělá žena. Co přispělo k transformaci Veroniky dívky ve Veroniku ženu?
Je to paradox, ale právě během tančení s mladším partnerem jsem musela přijmout, že muž je ten, který vede. Musela jsem přijmout nějakou svou roli, nebýt pasivní, ale naslouchat muži, a ne nutně vždycky všechno komentovat, mít poslední slovo a o všem debatovat. Teď to možná bude znít hodně šovinisticky, že sklopím hlavu a uši a nebudu dělat nic, ale myslím, že je důležité muže nějakým způsobem vnímat a mít k nim respekt. V tomhle mi to dodalo dospělejší rozměr i v reálném životě, že už se taky o všem pořád nedohaduju.
- Nepomohl vám k tomu i nástup do Dejvického divadla, které je známo svým přísným „výběrovým řízením“?
Určitě ano. V každém novém angažmá si člověk musí najít svoje místo, aby se tam cítil dobře a nepřetvařoval se, aby ho kolegové brali a znali ho takového, jaký je. To platilo i pro Dejvické divadlo, které je přísnější, o to je to ale větší škola a lekce, díky kterým se člověk naučí zvládat nejrůznější situace.
Autor: Kristýna Šťastná
Podívejte se na Veroniku v zábavné show Na Pavláska