Andrea Gabrišová: Velká láska mě teprve čeká

Jak se cítíš pár dní po tom, co pro tebe skončila cesta za jedním snem? Už jsem taková smířenější. Musela jsem si poplakat. Ne proto, že bych byla smutná, ale protože emoce musely jít ven. Za pár dní už budu v pohodě. A každou neděli budu chodit ostatní povzbuzovat. Prožili jsme intenzivně několik měsíců, hodně jsme se skamarádili, budou mi chybět. Hodně mě podporovala, když vypadla, Maruška. Dokázala mi upřímně říct, když se jí něco nelíbilo. Eliška totéž. S tou jsem bydlela v hotelu, takže jsme se spřátelily asi nejvíc. S Míšou byla velká legrace. S každou z holek jsem si perfektně rozuměla, jen s každou jinak.

Předpokládám, že tahle castingová show byl zatím asi největší konkurz, kterého jsi se zúčastnila? Ano, to byl. A zároveň největší úspěch. Tak doufám, že to bude dobrý odrazový můstek, který mě posune někam dál.

Byla jsi z finalistů nejmladší, naučila ses od ostatních něco, co se ti v profesionálním životě může hodit? Určitě, například zajímavá zkušenost byla práce s mikrofonem a se zvukem vůbec. Honza Kříž si pochvaloval, že zvuk je luxusní, já to nedokázala porovnat. Měla jsem hlavně problém správně si naladit odposlech, musela jsem si na to chvíli zvykat. Zajímavé bylo vyzkoušet si práci na kameru. Jak se tvářit, co říkat. Já měla například problém, jestli mám mluvit česky nebo slovensky.

S Petrem Novotným jste předvedli pěknou choreografii na Hříšný tanec, nechyběla ani zvedačka. Bylo těžké ji natrénovat? Bylo a bála jsem se, protože mě děsila představa, že se v přímém přenosu na Petra svalím. Stačí chvilková ztráta koncentrace. Kdybych povolila jediný sval, mohla bych se převážit. Peťo mě sice uklidňoval, ať se nebojím, že se pode mě hodí, abych nespadla na zem, ale to mi moc nepomohlo. Původně jsme měli vymyšlený stejný závěr jako ve filmu, kdy se Baby zvedačka napoprvé na vystoupení nepovedla a ona začala improvizovat. Jenže režisér nám řekl, že by bylo efektnější udělat skutečnou zvedačku. Bohužel nám to řekl až v sobotu, tak jsme měli na trénink jen jeden a půl dne.

Jak jste ji nacvičovali? Ve filmu ji Patrick Swayze a Jennifer Grey nacvičovali do vody, na to jsme neměli čas. Vždycky jsme někoho poprosili, aby stál za Petrem, aby nás jistil. Je to fyzicky hodně náročné. Peťo mě vždycky třikrát čtyřikrát zvedl a pak jsme si museli odpočinout. Jak mě totiž zvedal, chytal mě za kyčle, ale palce mi zaryl do břicha, aby měl větší stabilitu a vyrovnal balanc. Jenže já z toho měla šílené modřiny, takže už jsme pak ani nemohli trénovat, protože mě to bolelo a padala jsem. Kdybychom měli víc času, bylo by to lepší. Ale nevadí, jsem spokojená, že to dopadlo takhle.

Kdy jindy sis odnesla z něčeho modřiny? Ne přímo modřiny, ale fyzicky jsem si ublížila, když jsem začala chodit do fitka na běžící pás. Ve škole při tanci svaly a šlachy natahujeme, při běhu se naopak lýtka a stehna stahují. Nedala jsem si strečink a druhý den jsem nemohla chodit a měla nohy jako kámen. Mám ráda, když jsem po tréninku nebo z fitka zpocená, těší mě pocit, že jsem pro sebe něco udělala. Potřebuju kondičku, bez ní bych třeba tu jednu písničku z muzikálu Flashdance ani neudýchala. Teď jsem z toho rytmu vypadla, ale až budu zpátky v Bratislavě, zase na něj najedu.

Studuješ třetí ročník bratislavské konzervatoře, obor muzikálové herectví. Jaký předmět máš nejraději? Moc mě baví jevištní řeč a umělecký přednes, který nás učí Eva Rysová. Sedly jsme si i lidsky, můžu si s ní o všem popovídat, hodně mi pomáhá i s herectvím. Pečlivě sledovala, jak jsem si vedla v soutěži. A mám i perfektní profesorku na zpěv Miroslavu Marčekovou. Ona byla iniciátorkou toho, abych se do castingové show přihlásila.

Jaký druh zpěvu tě nejvíc baví? Asi ten muzikálový, ale na škole jsem zpívala i jazz.

Co by tě kromě muzikálu ještě lákalo? Ráda bych zkusila nějaké natáčení. Ve slovenské verzi Ordinace v růžové zahradě jsem hrála pacientku, nemocnou dceru bývalého ředitele nemocnice. Byla to zajímavá zkušenost a moc ráda bych si ještě v něčem dalším zahrála.

Co máš aktuálně před sebou? Je to až neuvěřitelné, ale hned po návratu na Slovensko jsem dostala dvě nabídky do velmi zajímavých projektů. Jsem z nich nadšená. To znamená, že si přes prázdniny moc neoddychnu, budu oba zkoušet v podstatě paralelně. Představení Trik Trejsy začínáme zkoušet už v červnu, premiéra bude na podzim v Bratislavě. Je to ojedinělý projekt, v němž budu zpívat a stepovat, z čehož mám velkou radost. A budou v něm účinkovat známí slovenští umělci. Také zase naskočím do představení, ve kterém už hraju – do kabaretní show Divadla na kolesách Jemu len ruž. Hrajeme ho v Bratislavě, ale jezdíme s ním i po celém Slovensku. No a jinak na sobě budu pořád dál pracovat a taky každou neděli jezdit do Prahy fandit a užívat si show jako divák z publika.

Dost často používáš slova „budu na sobě pracovat“. Co tím přesně myslíš? Ty jsi k sobě asi dost kritická? To jsem. A co chci zlepšovat? Například se chci naučit brát věci s větším nadhledem, ne tak vážně. Ale v posledním kole už se mi to podařilo. Budu se snažit psychicky zocelit, aby mě jen tak něco nerozhodilo a abych byla víc odolná vůči stresu. Abych tak trochu kašlala na to, co druzí povídají. A dokázala si říct, že jeden člověk mě ohodnotí tak, ale druhý zase úplně jinak, že je to všechno strašně subjektivní.

Ty jsi jediná, kdo se v rodině věnuje herectví? Ano. Máme hodně příbuzných, a když se potkáme na nějaké oslavě, zpívá se a hraje na kytaru. Všichni umí zpívat i tancovat, ale nikdo se tomu profesionálně nevěnuje. Moje máma vystudovala elektrotechniku. Desetiletá sestřička Lucka je také hudebně nadaná, chodí i do dramaťáku, ale netroufám si odhadnout, jestli se tomu bude věnovat i později.

Co tě čeká v létě? Kromě práce… Budu nejen zkoušet, ale taky se budu snažit trochu zregenerovat. Možná pojedeme na dovolenou nebo budu chodit na koupaliště. Taky plánujeme nějakou sešlost s lidmi z Robina. Budu mít osmnáctiny, chceme to společně oslavit. A dál se uvidí.

Říkala jsi, že nehledáš přítele. Nemáš na to čas, nebo nemáš možnost? Jak už jsem říkala, jsme ve třídě samé holky, takže ve škole ho nepotkám a jinak nemám čas ho hledat. Pořád se mě na to každý ptá. Co na to mám říct? Prostě se nikdo zatím neobjevil.

Kdo bys chtěla, aby se objevil? Určitě někdo, kdo má podobné zájmy jako já, to je hodně důležité. Nechci hanit nějaké povolání, ale někdo, kdo by neměl pochopení pro to, co dělám... Asi by nám to neklapalo. Když stojíte na jevišti a hrajete zamilovanou nebo se s někým líbáte, ne každý partner pochopí, že je to jenom hra. Proto bych ráda měla přítele, který má co dělat s uměním.

Nestydíš se při podobných scénách? Ne, ale já zatím žádné odvážné nebo milostné scény nehrála. Možná nejodvážnější pro mě bylo to taneční číslo s Peťom. Ale vycházela jsem při něm ze sebe, Baby byla stejně jako já bláznivá sedmnáctiletá holka, která se trochu stydí, ale pak se osmělí. A nakonec se zamiluje.

Byl první máj, tradice praví, že dívka musí být tento den políbená, aby neuschla. Kdy jsi dostala svou úplně první pusu? Asi ve dvanácti při nějaké hře.

Byla jsi už do někoho zamilovaná? Ať už šťastně nebo nešťastně? Ani šťastně, ani nešťastně. Ale je mi teprve sedmnáct, tak snad mě teprve nějaká velká láska čeká.