Udělej to, jak chceš, ale pak se nediv. Nový trend rodičovství se jmenuje FAFO

Nejspíš už jste o některých moderních výchovných směrech slyšeli taky. Byla tu třeba volná výchova či výchova respektující. V posledních letech se mluvilo také o rodičovství helikoptérovém - takový rodič kolem dítěte neustále krouží a kontroluje ho, případně o rodičovství sekačkovém, kdy dospělí dítěti z cesty odstraňují všechny překážky.

Samozřejmě, pořád je možné se ve výchově držet vlastních instinktů, ostatně žádný z výše uvedených přístupů nezahrnuje přesně daný návod, podle kterého by se bylo možné řídit. Nebo se můžete inspirovat úplně novým přístupem, o němž nedávno ve svém velmi populárním podcastu Not Gonna Lie mluvila Američanka Kylie Kelce, bývalá pozemní hokejistka a čtyřnásobná matka. Každý týden si zve hosty z oblasti popkultury, sportu a zábavy, případně vede diskuse na témata, jako je moderní rodičovství, sociální média a ženy ve sportu. Letos v září ji časopis Sports Illustrated zařadil na seznam 50 nejvlivnějších osobností sportu.

Nový rodičovský styl je populární především na sociálních sítích a označuje se zkratkou FAFO, což znamená „f*** around and find out“. Přeložit se to dá volně zhruba jako Udělej si to, jak chceš, ale pak se nediv.

Příklad z praxe? Jedna matka například popsala, že šla se svým malým dítětem ven, kde pršelo, dítě si však za žádnou cenu nechtělo vzít pláštěnku. Ona mu ji přestala nutit a nechala ho prostě zmoknout, doufala přitom, že příště už bude vědět, že s pláštěnkou je to v takovém počasí lepší. Jiní rodiče vyznávající FAFO přístup zase například nepřesvědčují děti, aby se před výletem pořádně nasnídaly, když jim nevěří, že pak budou mít půl dne hlad. Chceš jít ven bez čepice? Jdi si! Nechceš si dělat úkol? Následky si se školou musíš řešit sám. A když se ti nebude chtít vyklízet myčku, nemůžeš čekat, že si s tebou rodiče zahrají deskovku.

Tak se o ty vlasy postarej sama

Samotné slovní spojení FAFO není nijak nové. Podle deníku Washington Post termín vznikl před více než deseti lety a pochází z afroamerické hovorové angličtiny. V posledních letech se stal populárnějším a používá se k popisu rodičovského stylu, který v podstatě umožňuje dětem prožívat přirozené důsledky svých činů. Samozřejmě, spousta rodičů tenhle přístup praktikovala už dávno předtím, než ho někdo popsal a dal mu jméno.

„Vlastně jsem to používala už dávno u své dnes desetileté dcery. Hrozně nerada se češe a nechce ani, abych ji česala já. Má přitom dlouhé, husté vlasy, které je potřeba pročesávat každý den. Neměla jsem chuť se hádat ani vyjednávat, a tak jsem se rozhodla nechat dceru, ať si věci udělá po svém a pocítí následky. Přísahala, že se o své problematické vlasy postará. Neřešila jsem to, dokud mě se slzami v očích nepoprosila, abych ji rozčesala obrovský chuchvalec zacuchaných vlasů. Dohodly jsme se pak, že jí budu vlasy kartáčovat každý večer," popsal jednu rodičovskou zkušenost webový magazín Parents. Tříletá dcera podcasterky Kylie Kelce si zase nechtěla brát bundu navzdory chladnému počasí, což její matka nerozporovala. Nakonec se podle matky pro teplé oblečení sama vrátila.

.

Přečtěte si také: Čílí vás dětský křik a vztekání? Psycholožka radí šest kouzelných vět, které zaberou

V podobných situacích funguje metoda FAFO skvěle, ale jsou samozřejmě jiné, pro které se z různých důvodů nehodí. Jde například o přecházení silnice, kde není možné s batoletem diskutovat o tom, že by si snad šlo svým tempem a nedrželo se s rodičem za ruku. V mnoha jiných méně nebezpečných situacích je ale FAFO přístup skvělým způsobem, jak dětem ukázat, že jejich činy mají následky. A že se docela vyplatí naslouchat radám dospělých.

„Nechat dítě pocítit důsledky vlastního rozhodnutí je vhodné vždy, když to nepředstavuje nebezpečí pro ně samotné nebo pro ostatní," vysvětluje psycholožka Tamara Glen Soles. „Pokud se dítě nenají, bude mít hlad. To může být nepříjemné, ale vynechat jedno jídlo nebo svačinu rozhodně není nebezpečné,“ vysvětluje Dr. Soles. Metodu lze do jisté míry aplikovat i na vztahy mezi dětmi a jejich vrstevníky - hrubost ke kamarádovi může znamenat, že si s ním už nebude chtít hrát, což může být užitečná zkušenost. Ale rvačka s kamarádem nebo jeho shození na zem už jsou nebezpečné a je potřeba zasáhnout.

Pozor na chyby při použití rodičovského stylu

Odborníci tvrdí, že přirozené důsledky mohou být pro děti účinným způsobem, jak se naučit dopadu svých rozhodnutí a činů. Mohou jim pomoci rozvíjet, jak funguje princip příčiny a následku, a naučit je zodpovědnosti. Podle psychologů metoda FAFO pomáhá rozvíjet kritické myšlení a umožňuje dětem cítit se „zmocněné činit rozhodnutí, spíše než dokola přijímat všechny pokyny od autorit“.

Je ale velmi důležité, aby se rodiče vyhnuli poznámkám ve stylu klasického "vidíš, vidíš, já jsem ti to říkala" v momentě, kdy se zmrzlý potomek vrátí pro bundu nebo když přijde poprosit o rozčesání vlasů. Pak by lekce moc nefungovala, podobné hlášky dětem zbytečně srážejí sebevědomí a navíc narušují důvěru mezi dětmi a rodiči. Je také dobré zvážit, zda je dítě na podobný přístup připravené, například pro velmi malé děti se nehodí.

ON TOPIC: Psycholožka Šárka Miková – celý díl podcastu o výchově dětí

Nejlepší je, když rodičovský přístup kombinuje odpovědnost s emocionální podporou. Zde je několik strategií, které by mohly fungovat:

• Zaměřte se na vhodné důsledky. Místo „Neudělal sis domácí úkol, to je pořád dokola, co z tebe bude?“ zkuste něco jako „Neudělal sis domácí úkol, takže ho budeš muset dokončit před tím, než si budeš moci zahrát slíbenou hru na počítači."

• Zkuste hledat řešení problémů společně. Pokud dítě opakovaně bojuje s nějakým problémem, spolupracujte s ním na nalezení řešení, místo abyste ho nechali bojovat samotné. Pokud například vaše dítě každý den zapomíná svačinu, pomáhejte mu ráno zkontrolovat, zda si do tašky dává všechno, co tam má mít.

• Stanovte jasné a pevné hranice. Dětem dělá dobře rodičovská důslednost.

• Mluvte o tom, co se stane. Když se dítě chystá udělat něco sice ne nebezpečného, ale přece jen nerozumného, zkuste s ním předem promluvit o možných důsledcích. Zeptejte se ho „Co si myslíš, že se stane, když uděláš tohle? A co budeš dělat pak?"

Zdroj: www.parents.com, www.washingtonpost.com, www.wsj.com