Tajemství ve Versailles: Manželka Ludvíka XIV. se narodila ve vězení a vdala se za ochrnutého muže

Původně pečovatelka nemanželských dětí krále Francie a jeho milenky svérázné Athenais de Montespan vyhrála životní osud, který by vydal na celovečerní film. Krásná podivínka Francoise de Maintenon milovala děti a král miloval ji. Ludvík XIV. kvůli ní opustil milenku a matku svých sedmi dětí.

Paní de Maintenon milovala děti krále více než jejich vlastní matka. Díky svému mateřskému instinktu a lásce se stala jeho ženou na dvaačtyřicet let. Na rozdíl od předchozích žen se ve svých osmatřiceti letech uměla vyvarovat mladistvých chyb. Byla zralou ženou, kterou král již delší dobu potřeboval.

Narození ve vězení

Psal se rok 1635, 28. listopadu, kdy se v temném žaláři ve městečku Niort narodila holčička Françoise d'Aubigné, jak se původně paní de Maintenon jmenovala. Otec, drobný šlechtic, Constant d'Aubigné vedl dobrodružný život, na kontě měl různá loupežná přepadení, podvody a dvě až tři vraždy, opakovaně se tak ocital ve vězení. V žaláři však potkal štěstí, dceru ředitele věznice, se kterou se mu narodila právě Francoise.

Françoise vyrůstala bez rodičů do svých devíti let, v té době byla umístěna ke své tetě Villette. Jako dítě si vytrpěla více než dost a na nespravedlivost byla celkem zvyklá, nikomu tak v dospělosti nechtěla působit trápení a nic za své dobré činy neočekávala. Jako dítě si vystačila s proutkem na husy a krocany. V devíti letech odjela spolu se svým propuštěným otcem, matkou a dvěma bratry na Antilské ostrovy, kde se rodina snažila uživit. Při cestě malá dívka málem zemřela, tyto roky byly pro celou rodinu jednou velkou katastrofou. A pak během 4 let zemřeli oba rodiče a Françoise se musela přestěhovat zpět k tetě.

Život Ludvíka XIV. můžete sledovat každý víkend na Prima Love!

Protestantka? Neexistuje! Špatná víra paní Maintenon

Dívka byla šťastná, že může žít znovu u milované tety, a nemusí tak nadále snášet přísně katolickou a nelaskavou výchovu své matky. Po čase se ozvala vzdálená příbuzná paní de Neuillant, která nesnesla pomyšlení, že dívenka vyrůstá v protestantské víře a nechala ji přemístit do kláštera k sestrám voršilkám v Niortu. Pobyt však nechtěla platit, tak po čase Francoise putovala přímo k paní de Neuillant v Paříži, kde musela na slovo poslouchat.

Svatba v šestnácti s ochrnutým básníkem

V pouhých šestnácti letech potkala proslulého básníka Paula Scarrona, oblíbence panstva z nejvyšších společenských kruhů, který byl starší o dvacet pět let. Revmatismem ochrnutý básník, jenž byl odkázán na kolečkové křeslo, při svatební noci prohlásil: „Moc hloupostí s ní dělat nebudu, ale alespoň ji něco naučím.“

Manžel, kterého ve Francii považovali za jakousi karikaturu, zemřel osm let po svatbě v roce 1660. I když manželství nebylo zřejmě fyzicky dostatečně naplněno, po duševní stránce si manželé rozuměli perfektně. Paul učil svou mladou ženu literaturu, cizí jazyky a vzdělával ji ve všeobecném přehledu. Důležitým faktem zůstává, že manželství Françoise zachránilo před chudobou či smutným životem v klášteře.

Vybraná společnost díky ochrnutému muži

Françoise se díky svému manželovi dostala do zcela nepředstavitelných kruhů společnosti. Z domu svého starého muže vykouzlila prostor, kde se scházeli ti nejváženější spisovatelé, básníci a šlechta. Po smrti manžela se Françoise opět ocitla v těžké životní situaci, neměla prostředky na splácení dluhů, které po sobě nebožtík zanechal, navíc neměla ani rodinu. Rozhodla se tedy odejít do kláštera, kde si pronajala prostou komůrku a čekala na svůj osud.

Díky kontaktům, které získala za života svého manžela, se začalo blýskat na lepší časy. Přátelé se jí snažili pomoci, a tak se její osud dostal až do povědomí krále Ludvíka XIV., který vdově udělil rentu dostatečnou k životu. Dovolit si mohla dům i komornou, po čase dokonce navázala intimní vztah s vlivným mužem Louisem de Mornay, kterého si toužila vzít, ten však nabídku odmítl a lásce byl konec.

Vychovatelka levobočků krále Francie

Přes své přátele se Françoise poznala s milenkou krále Madame de Montespan, která byla rázná a šla si tvrdě za svým. Poté, co se oficiálně stala královou milenkou, ponižovala služebnictvo a chovala se neurvale. Ludvíkovi XIV. podávala kouzelný nápoj lásky, aby jí byl stále okouzlen. Ve skutečnosti se jednalo o afrodiziaka. Nápoj však zabral, neboť královi porodila sedm dětí.

Děti potřebují tu nejlepší péči a někoho, kdo je vzdělaný, skromný a za tuto příležitost bude velmi rád. Françoise se jevila jako nejlepší volba, proto se funkce ujala v roce 1670 a o děti pečovala v utajení v jednom pařížském domě. Nicméně nová chůva byla zvyklá doprovázet milenecký pár na cestách, kde se měla možnost s králem Francie lépe poznat. Ten se do ní zamiloval a na svou dosavadní oficiální milenku začal zapomínat. Françoise mu učarovala pochopením, láskou, skromností, inteligencí a hlavně vztahem k jeho dětem. V roce 1675 jí dokonce udělil titul markýzy de Maintenon a oficiálně ji uvedl mezi dvořany.

Láska, inteligence a skromnost

Nečekaný krok udělat z Françoise markýzu zapříčinil první spekulace, že jsou s králem milenecký pár. V té době to pravda nejspíš ještě nebyla, ale dva roky nato král ukončil vztah s paní Monespan a zřejmě v tomto období navázal poměr s další ženou. Stále však musel myslet na Françoise, ke které si chodil pro rady. V roce 1680 už král zahrnul markýzu de Maintenon svou přízní a poctami zcela nepokrytě, takže všem u dvora bylo jasné, že právě tato žena je další královou láskou.

Françoise byla nadále skromnou ženou, která dokonce stála o to, aby král opět navázal lepší vztah se svou ženou, kterou celá léta opomínal. Královna Marie Tereza však v této době byla už nemocná a v roce 1683 zemřela na rakovinu. Před svou smrtí se ale netajila tím, že byla Françoise vděčná, neboť Ludvík se o svou ženu nikdy moc nezajímal a zplodil údajně mimo manželské lože až 20 dětí.

Utajená svatba a pohádkový život

Když královna zemřela, Ludvíkovi bylo 45 let a pokračovatel rodu, jeho syn, měl dokonce už také děti, nemusel se tedy o budoucnost Francie obávat. Král se tak ocitl v situaci, kdy mohl zcela svobodně volit další životní partnerku podle svých osobních sympatií bez ohledu na dynastické zájmy.

Mezi lety 1683–1684 si údajně Ludvík XIV. Françoise vzal za manželku. Svatba byla však přísně utajovaná a neexistuje žádný písemný důkaz o tomto činu. Markýza de Maintenon se stala paní domu a měla vliv na chod královských úřadů. Nechala navíc nemanželské děti povýšit na prince královské krve. Velkorysost projevila i svým přátelům, kteří jí pomohli v nejtěžších momentech, a svému žijícímu bratrovi zajistila pohádkový život.

Život královny, ale plný povinností

Většinu života strávila v zámku Versailles, který však v lásce zrovna neměla. Nelíbil se jí místní život šlechticů a nikdy se nestala středem pozornosti. Vždy pamatovala, z jakých poměrů pochází, a v roce 1684 nechala vybudovat v Noisy ústav pro 250 zchudlých šlechtických dívek.

Po králově boku stála i v krušných časech, kdy v zemi vypukl hladomor nebo válka o španělské dědictví. Stála při něm, když začátkem 18. století zemřeli jeho syn, vnuk, pravnuk a další členové rodiny. Král roku 1715 nakonec zemřel. Markýza de Maintenon žila o čtyři roky déle, po smrti krále žila skromně a dožila se krásných 83 let.

Na život Ludvíka XIV. se dívejte v seriálu Versailles na Prima LOVE každý víkend od 22:00! Od 23. května 2. série!